Bořivoj Brdička : Role internetu ve vzdělávání xxO B S A HxxxxxxR E J S T Ř Í K

6. METODIKA APLIKACE INTERNETU VE VZDĚLÁVÁNÍ

6.4 Globální prostředí

Je pravdou, že do určité míry internet smazává rozdíly mezi školou, domovem i jakýmkoli jiným místem, kde je možno se jeho prostřednictvím věnovat studiu. Podobně jako v minulosti (viz kapitola 2), najdou se i dnes takoví nadšenci, kteří se domnívají, že internet školu změní způsobem zcela radikálním. Někteří jdou dokonce až tak daleko, že si myslí, že distanční výuka klasickou školu zcela nahradí tak, že jí nebude v budoucnosti vůbec třeba.

Tyto názory vycházejí většinou z představy vzdělávání nabízeného jako zboží na globálním trhu internetu. Pokoušejí se proto na tuto problematiku aplikovat klasické ekonomické zákonitosti. Typickým příkladem může být třeba teorie známého amerického propagátora tohoto pojetí vzdělávání Lewise Perelmana. Ten přirovnává model globálně dostupného vzdělání k japonskému výrobnímu modelu zvanému Kanban [50]. Jedná se v postatě o to, že se operativně vyrábí vždy jen to zboží, pro které je na trhu poptávka. Podobně by to mělo fungovat i se vzděláváním. Každý by se měl podle tohoto modelu učit vždy jen to, co zrovna potřebuje (on demand) a teprve tehdy, kdy to potřebuje (just in time). Na internetu by pak mělo existovat takové konkurenční prostředí, v němž by každý zájemce o vzdělání mohl najít a vybrat si toho nejlepšího učitele nebo kurz.

Zastánci přístupu ke vzdělávání jako ke zboží se skutečně domnívají, že současný vzdělávací systém je překonaný (patřil k nim svého času i již zmiňovaný profesor Seymour Papert). Perelman přirovnává současnou situaci ve školství s oblibou k Maginotově linii z počátku druhé světové války. Tradiční škola by zkrátka stejně jako známá francouzská obranná linie mohla zůstat stranou.

Hlavním sociálním důsledkem nových možností vzdělávacích technologií je to, že se škola stává zbytečnou. Za učitelem již nemusíte chodit až do třídy, ani za expertem, chcete-li se dozvědět, jak se co dělá. Expert i učitel jsou stále k dispozici "na vyžádání" (on demand) nebo "v pravý čas" (just in time).

Lewis J. Perelman (zakladatel a prezident firmy Kanbrain): Would you send your kid to a Soviet collective?, Wired Digital Inc., 1997

Do jisté míry toto v prostředí informační společnosti skutečně platí. Různých informací je již dnes takové množství, že není možné mít přehled o všem. Důležité je dokázat vyřešit určitý problém právě v tom okamžiku, kdy nastane. Vývoj ve většině oblastí jde tak rychle kupředu, že nebude možné se ve škole připravovat na výkon určitého povolání. Zaměstnavatelé budou na svých pracovnících vyžadovat schopnost naučit se nové pracovní postupy mnohokrát za život. V případě ztráty zaměstnání budou pravděpodobně k dispozici jen pracovní místa v docela jiném oboru. Toto všechno jsou důvody zřetelně podporující potřebu vzdělávání "on demand" a "just in time". Proto někteří politikové, zvláště evropští, začínají hovořit o společnosti informační jako o společnosti učící se (Learning Society) a o vzdělávání jako o celoživotním.

Je třeba se však zamyslet i nad tím, jak zajistit, aby takový potencionální budoucí zaměstnanec byl schopen se učit a aby měl o učení zájem. Tento úkol jistě nelze řešit distančním způsobem. Zájem o poznávání je sice přirozený, ale musí být podporován celým okolím. Rodina může v tomto směru mnoho udělat, ale bohužel velmi často selhává. Vliv vrstevníků na mladého člověka může být bez vhodného vedení nezřídka i zhoubný. To znamená, že funkce školy je i v budoucnosti nezastupitelná. Ovšem samozřejmě poněkud jiné školy, než na jakou jsme byli zvyklí v minulosti.


xx<<<xxx © BoBr 2003 xx>>>xxx