KITTV Univerzita Karlova Pedagogick fakulta

Metodick pokyny pro zpracovn diplomovch prac
tet upraven vydn

4  Bibliografické citace, odkazy na citace

Ve vztahu k bibliografickým citacím a odkazům na citace platí v současné době české verze mezinárodních norem ISO 690 a ISO 690-2, a to ČSN ISO 690 z prosince roku 1996 a ČSN ISO 690-2 z ledna 2000. V těchto normách  lze najít podrobné informace.

4.1  Struktura bibliografických citací

Jednotlivé prvky, z nichž se bibliografická citace dokumentu sestává, mají normalizované pořadí v závislosti na druhu dokumentu a jsou navzájem odděleny předepsanými znaménky (oddělovači). Prvkem se rozumí např. primární odpovědnost za obsah díla, název, vydání, nakladatelské údaje a rok. Dokumenty v této souvislosti rozumíme monografické publikace, seriálové publikace a části nebo příspěvky do monografických publikací, články v seriálových publikacích a patentové dokumenty. Některé prvky musí být v bibliografických citacích uvedeny vždy, jiné jsou volitelné.
Primární odpovědnost mají nejčastěji osoby, u textových děl autoři, dále korporativní orgány (komise, ministerstva aj.) a případně editoři (ed. za jménem) či redaktoři (red. za jménem), pokud se jedná o díla odvozená z různých pramenů.
Jména osob s primární odpovědností se uvádějí ve formě, v jaké jsou uvedena v citovaném dokumentu, a to nejdříve příjmení velkými písmeny,  potom buď celé jméno, resp. jména (např.: MOŠNA, František nebo LARSON, Julian R.), nebo jeho zkratka, resp. zkratky jmen (např.: VODÁKOVÁ, J. nebo LOMINADZE, D.G.). Pokud je v prameni (dokumentu) více jmen, uvádí se jako první jméno typograficky nejvýraznější. Pokud nejsou jména rozlišena, potom se jako první uvádí to, které je jako první otištěno. Jestliže sdílí primární odpovědnost dvě či tři osoby, uvádějí se všechna jména těchto osob oddělená čárkou nebo spojkou "and", resp. u českých  dokumentů spojkou "a" (např.: PARKER, T.J. and HASWELL, W.D. nebo ČERNOCHOVÁ, M. , NOVÁK, J. a SIŇOR, S.).  Při více jménech se uvádí buď pouze první nebo dvě či tři jména a místo dalších se za čárkou připojí zkratka  "et al.", resp. u českých dokumentů "aj." (např.: LEWIS, J.S., et al. nebo MAŘÁK, F., aj.). Pokud není primární odpovědnost uvedena a nelze ji ani jinak určit, potom se tento prvek vynechává a citace začíná názvem.
Název monografické publikace, seriálové publikace, vynálezu, resp. zdrojového dokumentu se uvádí kurzívou. Ostatní názvy, např. příspěvku do monografické publikace či článku v seriálové publikaci se uvádí standardním písmem. Podnázev může být uveden za oddělovačem ve tvaru mezera-dvojtečka-mezera (např.: Word : příručka pro uživatele). Za název lze též dle potřeby připojit jeho překlad v hranatých závorkách.
Vydání se uvádí, jde-li o jiné než první vydání, slovním či číselným vyjádřením (např.: Nové rozšířené vydání, Nové rozšiř. vyd., 3rd ed., 3. vyd. apod.).
Podrobnosti o místě vydání a nakladateli jsou nepovinné. Datum vydání je povinné. Tyto údaje se zapisují v pořadí místo : nakladatel, rok. Nakladatel se zapisuje za oddělovač ve tvaru mezera-dvojtečka-mezera (např.: London : Allen & Unwin, 1981 nebo Praha : Fortuna, 1997). V případě více míst vydání se jejich názvy oddělují středníkem.  Není-li nakladatel v prameni uveden, lze napsat "nakladatel neznámý" či použít zkratku "b.n.".
Rozsah se u tištěných monografických publikací zapisuje buď pomocí počtu stran, nebo počtem svazků (např.: 310 s. , VII, 206 s. , 5. sv., Sv. 2.).
Standardní číslo (ISBN, ISSN aj.) přidělené popisné jednotce se uvádí na konci bibliografické citace (např.: ISBN 80-206-0434-0). Standardní číslo není povinné u částí, příspěvků či článků v monografiích a seriálových publikacích.

4.1.1  Monografické publikace

Primární odpovědnost. Název (ev. Název : podnázev). Podřízená odpovědnost (překlad, foto). Vydání (2. vyd.), Nakladatelské údaje (Místo : nakladatel), rok. Rozsah. Edice (ediční řada, pokud existuje).  Poznámky (např. z čeho přeloženo). Standardní číslo (ISBN).

Příklad citace obsahující všechny (povinné i nepovinné) prvky:

DÄNIKEN, E. von. Prorok minulosti. Přel. R. Řezábek. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1994. 220 s. Fakta a svědectví. Sv. 119. Přel. z: Prophet der Vergangenheit. ISBN 80-206-0434-0.

Příklad zkrácené citace:

PELIKÁN, J. Základy výzkumu. Praha : Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-569-8.

4.1.2  Části monografické publikace

Primární odpovědnost. Název zdrojového dokumentu. Vydání. Číslo části. Podřízená odpovědnost. Nakladatelské údaje (Místo : nakladatel), rok. Lokace ve zdrojovém dokumentu.

Příklad:

4.1.3  Příspěvky do monografické publikace

Příspěvek: Primární odpovědnost. Název. Zdrojový dokument: Primární odpovědnost. Název. Vydání. Nakladatelské údaje (Místo: nakladatel), rok. Lokace ve zdrojovém dokumentu.

Příklad:

FOUČKOVÁ, M. Reinkarnace a hlubinná terapie. In WHITTON, J.L. a FISHER, J. Život mezi životy. Brno : Bollingenská věž, 1992, s. 9-14.

4.1.4  Seriálové publikace

Název. Odpovědnost. Vydání. Údaje o vydání (data nebo čísla). Nakladatelské údaje (Místo : nakladatel). Rok. Edice. Poznámky. Standardní číslo (ISSN).
Příklad:

Zpravodaj ministerstva životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí České republiky. 1991. Praha : PRESS-KO a Retrans. ISSN 0862-9005

4.1.5  Články, příspěvky atd. v seriálových publikacích

Primární odpovědnost. Název. Podřízená odpovědnost. Název zdrojového dokumentu. Vydání. Lokace ve zdrojovém dokumentu. (Rok, číslo svazku, lokace části).
Příklady:

4.1.6 Elektronické dokumenty

Primární odpovědnost za elektronický dokument má běžně osoba (nebo osoby) odpovědná za vytvoření dokumentu. Elektronický dokument může být umístěn na různých nosičích; druh elektronického nosiče se uvádí v hranatých závorkách, přičemž se používají tato slova nebo jejich ekvivalenty: [online], [CD-ROM], [magnetická páska], [disk].
Příklady:

Protože elektronické dokumenty jsou často aktualizovány nebo rozšiřovány, obsahují běžné údaje o vydání. Užívají se slova "vydání", "verze", "úroveň", "aktualizace", upravené vydání", "třetí aktualizace", cvičná úroveň".
Příklady:

Obecně se datum vydání zapisuje tak, jak je uvedeno v prameni. Není-li možné určit datum vydání z pramene, uvede se na jeho místě datum udělení autorských práv. U on-line dokumentů, jejichž vydávání přesahuje jedno datum (např. celá databáze, elektronický časopis nebo systém elektronických zpráv), prvek data vydání je možné vynechat, pokud jej nelze určit z pramene. V takových případech se datum citace uvede v hranatých závorkách (např. [cit. 1997-07-28]).
Mezi jednotlivými vydáními nebo verzemi mohou být elektronické dokumenty často aktualizovány nebo revidovány. Kde je to možné, musí se za datem publikování uvést datum aktualizace nebo revize ve stejné formě jako v prameni (např. "aktualizováno v lednu 1997").
U elektronických dokumentů se uvádí datum citování, čímž rozumíme datum, kdy byl elektronický dokument skutečně viděn, se uvádí v hranatých závorkách u dokumentů, které mohou podléhat změnám, nebo v případě, kdy nelze najít jiné spolehlivé datum v prameni nebo v dokumentaci:
Příklady:

U on-line dokumentů musí být uvedena informace identifikující pramen s uvedením přesné lokace, což se označuje slovy "Dostupné v" nebo ekvivalentní frází. Informace o lokaci elektronických dokumentů, které jsou součástí počítačové sítě jako Internet, musejí odkazovat na tu kopii dokumentu, která byla skutečně viděna, a musejí obsahovat způsob přístupu k dokumentu (např. FTP), stejně jako síťovou adresu pro lokaci.
Příklady:

Příklad citace publikace na CD ROM:

Příklady citace elektronické monografie

4.1.7  Další použitelné dokumenty a informační zdroje

Kromě dokumentů uvedených v ČSN ISO 690 a ČSN ISO 6902 se v DP využívají a v seznamu použité literatury uvádějí také disertační, diplomové, závěrečné a další práce, které nebyly publikovány. 
Disertační a další nepublikované práce mohou být citovány takto: Jméno. Název. Místo : Pracoviště, na němž práce vznikla nebo byla obhájena, rok. Rozsah. Typ práce (disertační, diplomová aj.).
Příklad: Záznam diplomové práce

Exponáty umístěné v muzeích a na výstavách
Pokud se jedná o exponáty ze sbírek katalogizovaných, pak by se exponát měl uvést podle katalogu sbírky. Pokud je exponát součástí sbírky nebo depozitáře, pak uvádíme, že se jedná o exponát té a té sbírky toho a toho muzea s tím a tím inventárním či pořadovým číslem.

4.2  Odkazy na citace v textu DP

Odkaz je stručná forma citace vsunutá do pokračujícího textu nebo připojená jako poznámka na stránce dole, na konci kapitoly nebo na konci celého textu. Odkaz slouží k identifikaci publikace, z níž byla vybrána parafrázovaná myšlenka nebo doslovně část textu. Odkaz slouží k přesnému vymezení lokace převzatých informací v rámci zdrojové publikace.
Není-li na konci textu připojen soupis bibliografických citací nebo neobsahuje-li tento soupis všechny položky, na něž se v textu odkazuje, je nezbytné, aby první odkaz na každou nezařazenou položku obsahoval minimum ze všech použitelných prvků, které jsou v předchozích poznámkách uváděny jako podstatné pro základní citaci, tj. ty prvky, které jsou psány v příkladech citací běžným písmem.
Pro DP platí zásada, že se zařazuje soupis bibliografických citací. Odkazy proto musí obsahovat údaje dostatečné pro jednoznačné určení dokumentu, z něhož autor převzal údaje. Používá se jedna ze tří uvedených metod:

  1. metoda číselných citací
  2. uvádění prvního prvku v citaci a data
  3. průběžné poznámky

V DP vedených pracovníky katedry se dává přednost prvnímu a třetímu způsobu odkazování. V případě volby druhé metody lze nalézt potřebné informace na str 24 normy ČSN ISO 690.

4.2.1  Metody číselných citací

Číslice mohou být zapsány jako horní index nebo do závorek. Dokumenty se citují v pořadí, v jakém byly poprvé odkázány. Po sobě následujícím odkazům na určitý dokument je přiděleno stejné číslo jako prvnímu. Provádí-li se odkaz na určité části dokumentu, lze uvést za číslicemi čísla stránek. Citace (v DP v seznamu použité literatury) jsou uspořádány v číselném pořadí do číslovaného soupisu.
Příklad odkazů:

Citace v seznamu použité literatury:

Příklad odkazů:
Diplomové práce orientované na empirický výzkum pedagogických jevů jsou náročné na přípravu i realizaci. Důležitou fází jejich zpracování je formulace hypotézy (24, s. 148 - 150).

Citace v seznamu použité literatury:
24. PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha : Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-569-8.

4.2.2  Uvádění prvního prvku a data

Na příslušném místě v textu se uvádí první prvek a rok vydání dokumentu, na který se odkazuje. Pokud se první prvek (zpravidla jméno) vyskytuje přirozeně v textu, následuje rok v okrouhlých závorkách. Pokud se v textu jméno přirozeně nevyskytuje, uvádí se v závorkách jak první prvek, tak i rok. Je-li to nutné, např. v doslovném uvádění převzatých údajů, lze po roce uvést v závorce čísla stránek. Mají-li dva nebo více dokumentů stejný první prvek a rok, rozlišují se malými písmeny (a, b, c a další), která následují v závorkách za rokem. V seznamu literatury jsou citace při použití tohoto způsobu odkazování uspořádány abecedně podle prvního prvku, pokud se první prvek opakuje vícekrát, je dalším kritériem rok vydání (od nejstarších k nejnovějším) a při citaci více prací jednoho autora v určitém roce se použije malých písmen bezprostředně následujících za prvním prvkem v citaci.
Příklad odkazů:

Citace v seznamu použité literatury:
PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha : Karolinum 1998. s. 148. ISBN 80-7184-569-8.

Příklad odkazů:
Vzdělávací proces může být posuzován z různého hlediska. Často se posuzuje jeho efektivnost (Průcha, 1990a). . Možnosti analýzy a hodnocení výsledků pedagogického výzkumu uvádí např. Průcha  (1990b).
Citace v seznamu použité literatury:

Při zpracování diplomové práce je naprosto nutné uvádět a správně citovat veškeré použité informační zdroje. Používat v diplomové práci text jiných autorů bez uvedení adekvátní formy citace, resp. použití pramenného materiálu či empirických dat bez uvedení zdroje je podvodem, kterým si autor přisvojuje výsledky práce jiných lidí. Takovéto předkládání celků nebo částí cizích děl jako děl vlastních naplňuje skutkovou podstatu plagiátorství a jako podvodné plnění studijních povinností je důvodem k neuznání diplomové práce nebo zahájení disciplinárního řízení, jež může vést i k vyloučení ze studia.

© Doc. Ing. Jitka Vodkov, CSc., Doc. RNDr. Miroslava ernochov, CSc., Doc. PhDr. Vladimr Rambousek, CSc.
Univerzita Karlova v Praze, Pedagogick fakulta, katedra informanch technologi a technick vchovy, z 2007.