Charakteristiky informační společnosti
a jejich vazeb na oblast vzdělávání








Úvod

Ve své práci bych rád přiblížil pojmy jako jsou Informační společnost, Informační gramotnost a jejich vztah a podíl ve školství a vzdělávání. Dále jsem se pokusil přiblížit podstatu IS, kterou spatřuji ne jako rodící se komunitu, ale spíše jako program nápravy současné situace.


Zpět na obsah



Charakteristika IS

  • Původ Informační společnosti
    • Co je to Informační společnost? Než-li se dostaneme k definici tohoto pojmu tak, jak je uváděna v mnoha soudobých vědeckých pojednáních, rád bych se pozastavil nad tím, co vedlo a co stále vede sociology, ICT odborníky a pedagogy posledních čtyřiceti let k tomu, že se snaží předložit nejrůznější koncepty, ve kterých poukazují a doporučují, jakým směrem by se měla současná společnost ubírat, jaké priority mít a na základě jakých principů fungovat, aby se stala platnou Informační společností. Z pohledu veřejnosti je Informační společnost často chápána jako vize budoucnosti, která zatím není, ale v blízké budoucnosti by se měla zrodit. Když jsem se více zabýval tímto tématem, došel jsem k názoru, že IS není zdaleka jen soudobým jevem, ale její počátky sahají již do minulosti, kdy se začaly masově šířit technologické prostředky umožňující snadné vyhledávání, zpracování, uchovávání a následné předávání informací. Proto si, podle mého názoru, není možné pod pojmem IS představit jakési nové společenství, či nové lidstvo, které se právě rodí, ale spíše je to rozšířený název programu na nápravu jakéhosi informačního chaosu, ve kterém se svět ocitl. S masovým rozvojem ICT (information and communication technology) začali být lidé vystaveni obrovskému přísunu informací a ne všichni jsou schopni získat v tomto nadbytku irelevantních informací mizivého významu informace takové, které potřebují ke svému vzdělávání, práci či životu. Problémem, který této neschopnosti vyhledat informace bohužel předchází, je často i neschopnost "informačně negramotného" člověka uvědomit si, která informace je ta, jíž ke splnění svého cíle potřebuje. Tyto a další problémy vedli ke značné diferenciaci lidí na úspěšné, jimiž jsou ti, kteří mají přístup k informacím a vědí, jak tohoto přístupu využít a ty ostatní, kteří těmito schopnostmi a dovednostmi nevládnou. Fakt, že k tomuto jevu nedochází pouze na regionální úrovni, ale mnozí sociologové(4) již rozdělují svět na státy informačně bohaté a chudé, přiměl jednotlivé země k uvědomění si nutnosti přípravy pro život v Informační společnosti a přípravy svých obyvatel na konkurenci informačně vzdělané populace jiných států. Z tohoto popudu začaly vznikat studie a koncepty Informační společnosti a následně i státní informační politiky, které mají za úkol definovat a aplikovat jednotlivé kroky ke zvládnutí situace panujícící v současné informační sféře.
  • Soudobá definice IS
    • Informační společností se obvykle rozumí společnost, kde kvalita života i perspektiva sociálních změn a ekonomického rozvoje ve velké míře závisí na informacích a jejich využití. Tato i jiné definice informační společnosti zdůrazňují význam informací jako klíčového zdroje rozvoje společenského života. Trendem poslední doby je však postupné uvědomování si znalostí, která začíná převažovat nad hodnotou informací, lze zaznamenávat v několika málo uplynulých letech posun zájmu organizací od informací ke znalostem. Tento směr uvažování souvisí s tzv. přeinformovaností společnosti, která je dána záplavou útržkovitých informací nulové hodnoty. Když jsem se pročítal touto problematikou, zaujal mě úryvek z Krátkého textu Ivana Straky(1): "Ukázalo se, že není informace jako informace. To nebyla ostatně nikdy. Jenže rychlost přísunu informací snížila podíl ´objektivizace´ či kvalitu hodnocení ´profesionálními´ komentátory. Jedinec si musel hodnocení často dělat sám. Ukázalo se, že na to není příliš připraven, protože důsledkem té rychlosti a přísunu neúplných informací je nutnost korekce. Věc, která prakticky vymizela: lidé si zvykli dostávat hotové pohledy na události.". Abychom však lépe porozuměli pravé podstatě pojmu Informační společnost, bude lepší, přiblížíme-li si nejdřív základní ideje osmi prioritních oblastí IS tak, jak je stanovuje Úřad vlády ČR ve svém dokumentu "Státní informační politika - cesta k Informační společnosti".


      1. Informační gramotnost
      • Cílem je dosažení informační gramotnosti všech občanů jako nezbytného předpokladu pro rozvoj a uplatnění osobnosti v 21. století. Informační společnost je spojena s novými, vyššími požadavky na vzdělávání, ale zároveň i s novými prostředky, které naopak vzdělávací systém může efektivně využívat. Mezi typické požadavky patří obecná "počítačová gramotnost". Na druhé straně prostředky informačních technologií nabízí nové, efektivnější metody - distanční vzdělávání, multimediální techniky aj.

      2. Informatizovaná demokracie
      • Cílem je realizace práva občana na přímý přístup k informacím.Technologické možnosti informační společnosti posílí individuální demokratická práva občanů, zlepší výkonnost a kvalitu veřejných služeb. V "informatizované demokracii" mohou nové aplikace ICT usnadnit a zlepšit rozhodovací procesy a vytvořit účinnější pojítka mezi občany a jednotlivými oblastmi státní správy a samosprávy.

      3. Rozvoj informačních systémů veřejné správy
      • Cílem je s využitím informačních technologií zlepšit služby poskytované občanům veřejnou správou. Moderní informační systémy veřejné správy usnadní a zlepší rozhodovací procesy a vytvoří účinnější propojení mezi jejími jednotlivými částmi. Veřejné informace se musí stát univerzálně dostupnými pro občany z domovů i z veřejných míst.

      4. Komunikační infrastruktura
      • Cílem je vybudování komunikační infrastruktury jako podstatného předpokladu rozvoje informační společnosti. Nezbytným předpokladem dosažení jisté úrovně informační společnosti není jen dostatečné rozšíření prostředků výpočetní techniky ve společnosti, ale i všeobecná dostupnost telekomunikačních služeb.

      5. Důvěryhodnost a bezpečnost informačních systémů a ochrana osobních dat
      • Cílem je zabezpečení důvěryhodnosti, bezpečnosti a pořádku v specifických podmínkách informační společnosti s využitím elektronických identifikátorů a zajištění ochrany osobních dat. Hnací sílu přitom představuje elektronický podpis, který v informačních sítích adekvátně nahrazuje "vlastnoruční" podpis a tím umožňuje právní závaznost v informační síti.

      6. Elektronický obchod
      • Cílem je vytvoření předpokladů pro rozvoj elektronického obchodu jako nutné podmínky k zapojení do globální ekonomiky. Elektronický obchod otevírá značné možnosti pro všechny typy ekonomických subjektů i národní ekonomiky. Mezi jeho největší pozitiva patří: minimální náklady pro vstup na trh, velmi nízké provozní náklady, vysoká rychlost a efektivita operací apod.

      7. Transparentní ekonomické prostředí
      • Cílem je vytvoření transparentního ekonomického prostředí jak v soukromé, tak i ve veřejné sféře. V rámci harmonizace s pravidly EU dojde ke zprůhlednění hospodaření s veřejnými prostředky povinným zveřejňováním veškerých dotací. Součástí opatření se stane i povinnost zveřejňovat výběrová řízení na určeném místě na Internetu.

      8. Informační společnost: stabilní a bezpečná
      • Nutnou podmínkou realizace předchozích oblastí státní informační politiky je zajištění stabilní existence a vývoje jejích subjektů, objektů i zdrojů na úrovni občanů, produkčních, řídících a zabezpečovacích institucí a systémů, včetně státní správy a jejích služeb, i existence, vývoje a zdrojů samotné informační a komunikační infrastruktury.

    Jedním z pojmů, který se v plánech a vizích Informační společnosti často objevuje, je tzv. "informační gramotnost", pro jehož objasnění použiji definici, kterou uvedl D. Smith(2): "Informační gramotnost zahrnuje schopnost identifikovat, že v určité situaci je potřeba získávat informace, určit, které informace jsou potřebné, pro řešení problému, nalézt potřebné informace, zhodnotit jejich spolehlivost a přiměřenost, uspořádat tyto informace a použít je k efektivnímu řešení problému. Její hlavní charakteristikou je schopnost využít informační zdroje a ICT pro zvýšení efektivity práce i života. Informačně gramotný člověk je tedy schopen najít, uspořádat, vyhodnotit (ověřit) a informace dále komunikovat." Poskytnout informační gramotnost jako schopnost občana Informační společnosti bude samozřejmě úkolem školství.


    Zpět na obsah



    Charakteristika vztahů ke vzdělávání

    Jak bylo již uvedeno v dokumentu předloženém vládou ČR, IS je spojena s novými, vyššími požadavky na vzdělávání, přičemž zároveň i přináší nové prostředky, které naopak vzdělávací systém může využívat ku svému prospěchu. Jako jedny ze základních požadavků uvádí toto usnesení "počítačovou gramotnost", nutnost celoživotního vzdělávání, časté rekvalifikace apod. Tyto požadavky jsou právě těmi místy, kde se rozvoj Informační společnosti protíná se vzděláváním, neboť proces vzdělávání připraví půdu pro vznik IS, která ve svém důsledku poskytne nové technologie a efektivnější metody výuky.

    Základní body dopadu na školství a důsledky rozvoje Informační společnosti bych charakterizoval v několika následujících bodech:
    • Napojení škol všech typů na informační infrastruktury
      • základní předpoklad k tomu, aby se informační a komunikační technologie staly běžnou součástí života společnosti. Internet jako celosvětová síť propojující sítě umožňuje vysoce efektivní počítačový kontakt mezi účastníky. Tím dává možnost snadného přístupu k velkému objemu informací, jeho ovládání proto musí být součástí všeobecného vzdělání moderního člověka.
    • Ovládnutí práce s informacemi s využitím ICT
      • informační a komunikační technologie (dále ICT) musí být ovládány jak studenty, tak i učiteli. Je proto důležité zařídit integraci ICT do výuky v souladu s osnovami předmětů. Dále je nutné zaměřit se i na vzdělávání zaměstnanců veřejné správy, veřejnosti a špičkových odborníků - spolutvůrců informační společnosti.
    • Schopnost zhodnotit získané informace
      • jak jsem již uváděl v části věnované definici Informační společnosti jako celku, je v současné době existenční nutností schopnost odlišit informaci od znalosti, jinak řečeno nepodloženou informaci od informace důvěryhodné, pocházející ze seriózního zdroje. Je tedy nezbytné, aby systém školství obsahoval ve svých vzdělávacích cílech i takové nedílné části, jako je "informační gramotnost" a další.

    Souběžně s klasickými formami vzdělávání na školách různých stupňů a zaměření je žádoucí podporovat i nové formy vzdělávání, mezi které patří například celoživotní vzdělávání, distanční vzdělávání, rekvalifikace a další. Tyto nové metody přispívají jak k rozvoji vzdělanosti společnosti, tak i k pracovní flexibilitě obyvatelstva, která je ve vládních dokumentech často zmiňována. Nástup nových ICT pak poskytne nové prostředky k výuce jako jsou elektronické učebnice a učební pomůcky, multimediální učebny, virtuální laboratoře, digitální knihovny atd. Tím umožní zefektivnit výuku a podpoří sebevzdělávání, čímž se podle předpokladů uvolní prostor pro rozvoj myšlení, kreativity a tvůrčích schopností. V důsledku pronikání ICT do školních systémů bude všem studentům poskytován přístup k elektronické poště a internetu s cílem v co největší míře zapojovat studenty do aktivit, které směřují k integraci informačních a komunikačních technologií do činností společnosti.

    Pokud bychom se však rozhodli jít hlouběji do podstaty propojení Informační společnosti a oblasti vzdělávání, začali bychom se potýkat s problematikou, kterou jsem se rozhodl rozdělit do několika základních bodů:

    • Zařazení Informační výchovy do osnov ZŠ
      • Informační výchovu není možné chápat jen jako jediný předmět, často zaštiťující veškeré vzdělávání v oblasti ICT na základních školách, ale je tím míněn spíše průnik využívání ICT do ostatních předmětů, které by pak učily žáky, jak využívat informační zdroje skrze ICT v praktickém životě a k získání praktických informací. Tím by byla zaštítěna i motivace žáků, neboť názorné využití učiva v praxi takto ve většině případů slouží. Informační výchova musí své studenty od začátku výuky připravovat na život v Informační společnosti, kde je jedním z nejdůležitějších předpokladů úspěchu, schopnost určit, jakou informaci potřebuji, vybrat nejvhodnější prostředek k jejímu získání, získat ji, zpracovat a použít. Díky legislativě naší republiky a ostatně i celého civilizovaného světa je ze zákona povinné jen základní vzdělání, nikoli však střední školy, či terciální vzdělání, proto je důležité zařadit IV již na ZŠ, aby byla ošetřena podmínka, že touto výchovou projde každý občan státu.

    • Program celoživotního vzdělávání
      • S rychlostí současného vývoje nových technologií jde ruku v ruce i vytváření nových pracovních míst a příležitostí. Tento trend je z ekonomického hlediska jistě značným pozitivem a jevem žádoucím, pokud se na něj však podíváme z hlediska edukačního, narazíme na negativní stránku tohoto projevu civilizace. Pokud je žák či student na škole, zvyšuje se u něj výše zmíněným faktem pravděpodobnost, že bude mít zaměstnání, které v této chvíli zatím neexistuje. Toto zaměstnání bude mít jistě své specifické požadavky a nyní se dostáváme do situace, kterou je možno řešit pouze celoživotním vzděláváním a prohlubováním kvalifikace. Celoživotní vzdělávání je v současnosti značným problémem a jednou z hlavních podmínek fungování Informační společnosti. V budoucnu je nutné vytvořit takové studijní obory, které svou pestrostí a možností praktického využití nalákají již dospělou populaci k dalšímu studiu. Proto se v dnešní době prosazuje trend opouštění od klasických vyučovacích předmětů a na místo nich zavádění modulového studia, které má vytyčené jasné výukové cíle.

    • Rozvoj klíčových kompetencí
      • Klíčové kompetence jsou dnes již spíše nic neříkajícím klišé, avšak jejich význam pro moderního vzdělaného člověka je značný. Prof. Martin Potůček je charakterizuje takto(5): "Nejsou vázány na jednotlivé předměty nebo obsahy učiva. Mohou a nemusejí být osvojovány jak prostřednictvím velmi rozmanitých vzdělávacích obsahů, tak i v průběhu pracovní zkušenosti a stejně tak mohou být používány v nejrůznějších životních situacích. Jsou proto často označovány jako přenositelné kompetence či dovednosti. Moderní vzdělávací systémy stále více zdůrazňují potřebu klíčových kompetencí, především v rámci obecného základu vzdělání. Patří mezi ně:
        • komunikativní dovednosti včetně znalosti cizích jazyků
        • personální a interpersonální dovednosti
        • schopnost řešit problémy a problémové situace
        • schopnost využívat při řešení problémů matematických postupů
        • schopnost využívat informační technologie, pracovat s informacemi
        • "



    Zpět na obsah



    Historický vývoj

    • Informační společnost
      • Pojem "informační společnost", jenž se poprvé užívá v oficiálním vládním dokumentu 1975, pravděpodobně vytvořil sociolog Daniel Bell jako aktualizaci konceptu postindustriální společnosti. Tímto konceptem naznačeným poprvé v díle sociologa Marshala McLuhana, autora pojmu "globální vesnice", a rozvíjeným později sociology a futurology jako Daniel Bell či Alvil Toffer, se začíná zabývat řada dalších vědců, psychologů, pedagogů, informatiků i ekonomů, kteří si uvědomují, že s rozvojem informačních a komunikačních technologií dochází k dalšímu zlomu ve vývoji společnosti (3).

    • Informační a počítačová gramotnost
      • Pojem "informační gramotnost" si ve svém historickém vývoji vyzkoušel velké množství definic. V současné době je asi nejvíce uznávanou definice zveřejněná roku 1989 ve zprávě Komise pro informační gramotnost (Presidential Committee on Information Literacy - součást American Library Association):"Informačně gramotní lidé se naučili, jak se učit. Vědí, jak se učit, protože vědí, jak jsou znalosti pořádány, jak je možné informace vyhledat a využít je tak, aby se z nich mohli učit i ostatní. Jsou to lidé připravení pro celoživotní vzdělávání, protože mohou vždy najít informace potřebné k určitému rozhodnutí či k vyřešení daného úkolu." (ALA, 1989)
        Této definici však předcházelo mnoho jiných. Poprvé termín informační gramotnost použil Paul Zurkowski (tehdejší prezident Information Industry Association) v roce 1974. Za informačně gramotné považoval jedince "připravené používat informační zdroje při práci, kteří se při řešení problémů naučili využívat širokou škálu technik a informačních nástrojů stejně jako primární zdroje" (Behrens, 1994: 310).
        Během sedmdesátých let se objevuje i termín počítačová gramotnost a její vymezení vůči gramotnosti informační. Polovina osmdesátých let je ve vývoji pojmu informační gramotnost klíčovým obdobím. Pochází z ní několik definic, přičemž jako klíčová bývá označována definice, jejímiž autory jsou Jan Olsen a Bill Coons:"Definujeme informační gramotnost jako pochopení role a moci informací, schopnost informace vyhledat a používat je při rozhodování, dále schopnost informace produkovat a zacházet s nimi za použití informačních technologií. Zkrátka informační gramotnost je přesahem tradičního pojetí gramotnosti a je odezvou na revoluční dobu, ve které žijeme" (Behrens, 1994: 310).
        Dalším významným mezníkem byl rok 1989, kdy byla publikována zpráva Komise pro informační gramotnost ALA (ALA Presidential Committee on Information Literacy). Tato zpráva nejen že potvrzuje nutnost řešení problematiky informační gramotnosti, ale zároveň upozorňuje na potřebu vytvoření nového modelu vyučování založeného na informačních zdrojích (angl. resource-based learning). Zpráva uvádí definici informační gramotnosti, která je velmi často používána dodnes (viz úvod této kapitoly) a nastiňuje podobu nového modelu vzdělávacího procesu založeného na informačních zdrojích, který by připravoval studenty na celoživotní vzdělávání.



    Zpět na obsah




    Osobnosti

      bell (8K) Daniel Bell (*1919)
      Bývalý profesor Sociálních věd na University of Columbia, emeritní profesor Sociálních věd na Harvard University. Je významným sociologem, učitelem a politikem, jenž je často spojován se vznikem pojmu "informační společnost". Ten jako první na počátku sedmdesátých let 20. st. použil pro popis vývoje společnosti rozdělení na preindustriální, industriální a postindustriální.

      mcluhan (9K) Marshall McLuhan (1911 - 1980)
      Kanadský teoretik masmédií, ideolog elektrické podoby informační revoluce a významný "popularizátor" komunikačních studií u široké veřejnosti. Narodil se v kanadském Edmontonu. Absolvoval studium literatury na univerzitě v Manitobě a postgraduální studium v Cambridgi, kde získal v roce 1943 doktorát. Od roku 1936 učil na University of Wisconsin a o rok později na St. Louis University. Od roku 1946 až do konce své učitelské kariéry (s výjimkou let 1967 a 1968, kdy pracoval na Fordham University v New Yorku) působil na St. Michael's College (University of Toronto), kde založil a vedl Centrum pro technologii a kulturu.

      delors (5K) Jacques Delors (*1925)
      Narodil se r. 1925 v Paříži a v letech 1969-72 působil jako poradce předsedy vlády pro kulturu a sociální záležitosti. Během svého působení coby ministr financí (1981-84) byl zvolen předsedou Evropské komise, kde působil až do roku 1995. V letech 1992-99 působil jako člen UNESCO Komise pro vzdělávání ve 21. století.

      zlatuska (9K) Jiří Zlatuška (*1957)
      Před rokem 1989 pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu výpočetní techniky Masarykovy univerzity, v letech 1988-1999 působil jako hostující Associate Professor na Department of Computer and Information Sciences na universitě v americkém Delaware. V roce 1994 založil Fakultu informatiky Masarykovy univerzity (MU), na této univerzitě působil také jako rektor. V roce 2002 byl zvolen do Senátu ČR jako nezávislý kandidát.

      potucek (5K) Martin Potůček (*1948)
      V roce 1989 absolvoval externí aspiranturu v oboru Teorie řízení a plánování na VŠE Praha. Poté studoval evropskou sociální politiku na London School of Economics and Political Science. Od roku 1990 působí na nově vzniklé fakultě sociálních věd Karlovy univerzity. V letech 1994-2003 vykonával funkci ředitele Institutu sociologických studií. Působil také jako člen Akademického sněmu Akademie věd ČR. V letech 2002 - 2004 působil jako poradce předsedy vlády České republiky.

      Vladimír Smetáček (*1934)
      Autor mnoha publikací o informacích a práci s nimi. Narodil roku 1939 v Kyjevě. Vystudoval historii a český jazyk na FF UK v Praze a učitelství se věnuje dodnes. Od 27 let se zabývá teorií textu. Dnes přednáší na Pedagogické fakultě UK Praha na katedře pedagogiky, kde vyučuje pedagogiku a dále přednáší na dalších vysokoškolských pracovištích. V 90. letech založil firmu SKIK.



    Zpět na obsah



    Principy a pojmy

    • Pojmy
      • Informační společnost (IS)
        • společnost, kde kvalita života i perspektiva sociálních změn a ekonomického rozvoje ve závisí na informacích a jejich využití
      • ICT
        • informační a komunikační technologie (Information and Comunication Technology), je to označení technologií sloužících ke momunikaci a získávání informací
      • Informační gramotnost
        • schopnost vědět, jak je možné informace vyhledat, zpracovat je a využít je tak, aby se z nich mohli učit i ostatní
      • Počítačová gramotnost
        • její definice se řadí pod definici "informační gramotnosti", je to schopnost při vyhledávání informací použít PC a další s tím spojené technologie
    • Principy
      • Má-li vzdělávání v Informační společnosti úspěšné, musí být definovány jasná pravidla, jak takové vzdělávání koncipovat. Tomu odpovídají 4 základní pilíře - typy učení, které ve své zprávě(6) shrnul Jacques Delors. Tyto 4 základní způsoby učení se podle Delorse stanou v průběhu života každého jedince v jistém smyslu pilíři jeho rozvoje:

          1. Učit se poznávat
          2. Učit se jednat
          3. Učit se žít společně
          4. Učit se být

        Učit se poznávat znamená učit se učit, opět ovšem v tom širokém pojetí učit se z nejrůznějších zdrojů. To předpokládá nejen naučit se hodnotit rozšiřující se škálu zdrojů pro rozvoj vlastní osobnosti, ale osvojit si schopnosti soustředit se, pamatovat si a tvořivě myslet. Jde o to naučit se čerpat ze zdrojů poznávání tak, aby se u každého jedince dosáhlo jisté rovnováhy mezi všeobecným rozhledem a specializací, mezi znalostmi získanými bezprostřední zkušeností a znalostmi získanými prostřednictvím médií. Přitom se vyvarovat jak nedostatku znalostí, kdy se našemu myšlení nedostává dostatek podnětů, tak nadbytku, které může myšlení zamlžovat a poznávání znesnadňovat.

        Člověk zpravidla nepoznává svět kolem sebe jen pro poznání jako takové, ale pro své jednání, konání a chování, které mu umožní pohybovat se v nejrůznějším sociálním prostředí od rodinného až po prostředí v nejrůznějších společenských institucích, především pak v profesích, pro něž se svým vzděláváním záměrně připravil.

        Učit se žít společně vyžaduje jako významná funkce vzdělávání učit se od nejútlejšího věku chápat, že lidé jsou na jedné straně různí, různých povah, národností a ras, na druhé straně, že jsou si v základních rysech podobní a na sobě vzájemně závislí. Intenzivní globální výchova je při dnešním “zmenšování se” světa zvlášť významnou složkou vzdělávání. Je to výchova k toleranci, ke schopnosti empatie.

        Poslední pilíř vzdělávání - učit se být - má charakter shrnující. Vzdělávání by mělo být takové, aby vedlo k všestrannému rozvoji každého jednotlivce. Člověk je schopen (pravděpodobně na rozdíl od ostatních živočichů) plně si uvědomovat sebe sama. Všestranný rozvoj osobnosti znamená osvojit si schopnost jednat autonomně, na základě vlastního úsudku a osobní odpovědnosti a nezanedbat žádné z hledisek svého osobnostního fondu: paměť, myšlení, smysl pro krásu, fyzické vlastnosti, komunikační schopnosti atd. Učit se být lze také chápat jako určitou obranu proti dehumanizaci, k níž dochází v důsledku prorůstání technických prostředků a technologií do organizmu společnosti (i když se na druhé straně musíme učit s nimi žít), proti nejrůznějším ideologiím apod.




    Zpět na obsah



    Vztahy k ICT

    Vztah Informační společnosti a ICT se nabízí již na první pohled. Informační společnost by nemohla existovat bez technologií, které by jí umožňovaly informace vyhledávat, porovnávat, ověřovat a sdílet s ostatními, avšak technologie tuto komunikaci umožňující zde byly dříve než sama IS. Lze tedy říci, že nástup Informační společnosti byl způsoben rozšířením informačních a komunikačních technologií. Pokud bych měl popsat vztah těchto dvou pojmů, napadá mě poněkud s nadsázkou přirovnání ke společnosti, kde je naprosto běžné vlastnit střelnou zbraň. Je to věc velmi účinná, může sloužit k obraně, ale v rukou neinformovaného člověka se může stát smrtonosnou zbraní. I v této společnosti by musel vzniknout řád, který by občany učil, jak těchto zbraní využívat správně a ku prospěchu všech. Stejné je to i s rozšířením ICT a Informační společností, která má své občany naučit, jak ICT efektivně využívat. Technologie umožňují velmi rychlé šíření nejrůznějších informací, které si však lidé zvykli přijímat v tom stavu, v jakém k nim přicházejí a odvykli si porovnávat je a třídit na důvěryhodné a nedůvěryhodné, užitečné a irelevantní. Při stále zvyšujícím se tomto trendu by tak mohlo dojít ke kolapsu způsobeným informační záplavou. Proto zde přichází koncept Informační společnosti, který počítá s využíváním ICT k získávání, uchovávání a následnému šíření informací s využitím těch správných nástrojů a důvěryhodných a seriózních zdrojů. Jak jsem již ve své práci zmiňoval, s touto výchovou je nejvhodnější začít během studia na základních školách, neboť je tím zajištěno, že tímto procesem projde každý občan republiky. S rychlým rozvojem ICT samozřejmě souvisí i kvalitní propojení vzdělávacích institucí do komunikačních sítí, celoživotní proškolování pedagogů na nové technologie a samozřejmě zajištění kvalitních technických prostředků pro výuku. Jedině při důsledném dodržování těchto postupů a zásad se naše společnost stane konkurenceschopnou a platnou součástí IS.


    Zpět na obsah






    (1) STRAKA, Ivan. GENTLEMAN.CZ. Reflex. 2001, č. 42, s. 52.
    (2) SMITH, D. Directory of Online Resources for Information Literacy. Tampa : University of South Florida, 2003
    (3) RAMBOUSEK, V. Výzkumný záměr PedF UK, CEZ:J13/98:114100003 Vzdělávání pro život v informační společnosti
         Dostupný na internetu: http://it.pedf.cuni.cz/veda/zamer/inforw.htm#_ftnref2
    (4) Např: TAPSCOT 1996 hovoří o ekonomicke v reálném čase, o digitalizaci, virtualizaci současné ekonomiky a světové globalizaci.
    (5) POTŮČEK, M. Průvodce krajinou priorit pro Českou republiku. Praha: Gutenberg, 2002
    (6) DELORS, J. Učení je skryté bohatství. Zpráva mezinárodní komise UNESCO “Vzdělávání pro 21. století”. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 1997.
         Dostupný na internetu: http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr0004/0004135.html