Pedagogická fakulta
Univerzity Karlovy v Praze

Seminární práce z Edukačních technologií

Mortimer J. Adler
-
dílo s akcentem k oblasti zájmu ET

Martin Rusek
Ch-TIV


Adler

Mortimer J. Adler

(28. prosince 1902 - 28. ledna 2001)

Představitel tradiční pedagogiky v U.S.A.

Obsah práce

 Úvod 
 Biografie 
 Adlerovy názory a myšlenky z hlediska ET 
 Adlerovo dílo z hlediska ET 
 Závěr 
 Použitá literatura 


Úvod

Profesor Mortimer J. Adler je představitelem tradiční pedagogiky, který, ač narozen na začátku minulého století, ovlivnil i současnou pedagogiku, vzdělávání či edukaci velkou měrou. Právě on je tím, kdo stanovil přesnou terminologii ve slovech education, schooling či adult education, v češtině je s překlady problém, i když, jak na jedné z adlerových esejí ukážu, i angličtina je v mnohých výrazech až zábavně dvojsmyslná.

Tato práce je průřezem informací z různých internetových pramenů, které jsou v pedagogických směrech protkány jménem Mortimera J. Adlera. Nejprve se zaměřím na Adlerův život, pak na jeho působení v oblasti, která se pojí s edukací a edukačními technologiemi.

V obecném základu na Pedagogické fakultě se nezachází tématicky tak hluboko, a tak pro mě bylo jméno tohoto edukátora nové. Profesora Adlera je více než rozumné uvést citací článku z webu The Radical Academy. „Jediný standard, který máme pro posuzování naší sociální, ekonomické a politické situace a uspořádání jako dobrého či špatného, lepšího či horšího se odvozuje od naší představy o dobrém životě člověka na Zemi a z našeho přesvědčení, že za jistých daných vnějších podmínek je pro lidi možné vytvořit si dobrý život vlastním přičiněním.“[1] Je tedy zřejmé, že se Adlerův zájem netočí jen kolem pedagogiky. Tento velký záběr se prommítá i v počtu knih a jejich tématice. V seznamu díla se budu zabývat jen těmi díly, které mají dané souvislosti s ET. Mimo knih profesor Adler publikoval v rozmezí mnoha okruhům svého působení také prostřednictvím esejů a článků. Právě ty jsou čtenáři mnohem přístupnější a věnují se užším otázkám edukace. Proto jsou vhodné k ukázkám Adlerových myšlenek a názorů a budou tak hlavní citovanou částí této práce.

Jedním z největších portálů, zabývajícím se osobou Mortimera Adlera americký web http://radicalacademy.com/adlerdirectory.htm. Je taky hlavním citovaným pramenem.

zpět


Biografie [2]

(originál v angličtině na http://radicalacademy.com/adlerbio.htm)

Mortimer Jerome Alder se narodil v New Yorku v rodině imigranta – obchodníka s klenoty. Ve 14 letech odešel ze školy a začal pracovat jako asistent a přepisovač v redakci „New York Sun“, v naději, že se mu podaří stát se novinářem. Tady se začal zajímat – poté, co přečetl autobiografii význačného anglického filosofa Johna Stuarta Milla – o velké myslitele a filosofy západní civilizace.

Potřebu dále se ve filosofii vzdělávat pocítil Adler zejména poté, kdy se dozvěděl, že Mill již v pěti letech přečetl Platona, jehož dílo on sám doposud neznal. Půjčil si jednu z Platonových knih od svého souseda a od té chvíle filosofii propadl. Rozhodl se studovat ji na Kolumbijské univerzitě, kde také získal stipendium. Byl ale natolik zaměřen na filosofii, že neuspěl v přírodovědně zaměřené souborné zkoušce nutné k získání bakalářského titulu.

Nicméně úroveň, na níž ovládal nauky o antické kultuře a jazycích, byla tak vysoká, že Kolumbijská univerzita mu udělila doktorát z filosofie už několik let poté, co zde začal vyučovat.

Na Kolumbijské univerzitě začal Adler přednášet v roce 1920. Trvale přitom participoval na Honors-programu, který zahájil John Erskine. Tento program se zaměřoval na četbu velkých děl antiky. Za svého pobytu na univerzitě měl možnost seznámit se s takovými mysliteli, jakými byli Erskine a John Dewey, známý americký pragmatický filosof. Toto duchovní prostředí brzy probudilo jeho zájem o četbu a studium „velkých knih“ západní civilizace. Podporoval rovněž myšlenku spojení filosofie s vědou, literaturou a náboženstvím. Výsledkem jeho ranných prací byla publikace Dialektika z roku 1927, ve které shrnuje velké filosofické a náboženské ideje západní civilizace. Ideově je ovlivněná jeho obdivem ke středověkému myšlení a senzibilitě. Kombinace těchto zájmů určila jeho kariéru ve vzdělávacích a výzkumných institucích, jakými byly Chicagská univerzita, Univerzita v Severní Karolině (Chapel Hill), Institut filosofických studií a Aspen institut. Poslední dvě jmenované instituce pomáhal Adler zakládat. Na Aspen institutu vyučoval antickou kulturu více než 40 let. Byl rovněž v radě Ford Foundation a v radě Encyklopedie Britannica, na jejíž politiku a program měl zřetelný vliv. Byl rovněž – spolu s Maxem Weismannem – spoluzakladatelem „The Center for the Study of The Great Ideas."[3]

Na Filosofickou fakultu Chicagské univerzity byl Adler jmenován v roce 1930. Toto jmenování bylo ovšem poznamenáno konfliktem s fakultou kvůli inovacím v kurikulu, které navrhoval. Změna, jíž prosazoval, spočívala v dominantním zaměření na čtení, diskusi a analýzu klasických (antických) děl a začlenění filosofického přístupu do oddělených akademických disciplín. Tento spor s filosofickou fakultou vedl v roce 1931 k jeho přechodu na Law School, kde působil coby profesor filosofie práva.

Celý svůj život strávil zpřístupňováním největších filosofických textů nejširšímu publiku.

Po většinu života bez vyznání, konvertoval v roce 1984 ke křesťanství a 21. dubna tohoto roku byl pokřtěn v Episkopální církvi (viz. 9. kapitola jeho druhého životopisu „Druhý pohled do zpětného zrcátka: Další autobiografická zamyšlení filosofa v šíři.“) V roce 1999 pak konvertoval k římskokatolické církvi.

Zemřel v Kalifornii 28. ledna 2001.

zpět

Adlerovy názory a myšlenky z hlediska edukačních technologií

Tato část seminární práce je zaměřena na Adlerův pohled na pedagogiku a některé z jeho názorů. Jak je uvedeno v úvodu, Adler hodně svých názorů publikoval mimo knihy buďto formou eseje, nebo je přednesl v některém ze svých televizních vystoupení. Z hlediska Adlerových postojů je důležité zmínit především tradiční pedagogiku. K tradiční pedagogice Adler uvádí: „Tradiční pedagogika není ustrnutí v dávno překonaných formách, mentální zpozdilost, nepochopení podstaty nových trendů ve výuce a vzdělávání, jak se nám občas snaží namluvit představitelé pedagogické alternativy. Tradiční pedagogika představuje těmto směrům rovnocennou alternativu, i dnes ve světě uznávaný směr. V reprezentativní studii Yvese Bertranda „Soudobé teorie vzdělávání“ (česky Portál, 1998) jsou mezi tzv. akademickými teoriemi jmenovány také teorie tradicionalistické a generalistické.“ [srov. 2] Tato citace není pouze výrokem člověka narozeného na počátku století. Jde o zkušeností podložené tvrzení, které, když se nad ním blíže zamyslíme, respektuje pokrok ve vzdělávání na straně jedné, ale zároveň cítí potřebu posilovat pedagogiku tradičními, praxí prověřenými a fungujícími prostředky. Dá se říci, že taková je celá filosofie profesora Adlera.

Jisté ideové novátorství ve vzdělávání v první polovině 20. století lze spatřovat v Adlerových názorech na změnu výuky (viz biografie). „Dominantní zaměření na čtení, diskusi a analýzu klasických (antických) děl je totéž, k čemu v současnosti vede ta část klíčových kompetencí zaměřená na kompetence k učení, komunikativní, sociální a interpersonální apod." [4] Naše školství nabralo stejný směr.

V oblasti vlivu školy nevystupuje Adler jak by se od pedagoga čekalo, : „Nikdo nemůže být plně vzdělán jen ve škole – bez ohledu na to, jak dlouho školní vzdělávání probíhá nebo jak je kvalitní.“ Škola působí velkým vlivem, avšak jen ten nestačí. Důležité je také mimoakademické vzdělávání, a to i v pokročilém věku. Svou teorii dokládal sám na sobě. Nikdo, bez ohledu na to, jak je starý, by se neměl přestat učit. Poté, co překročil sedmdesátku, napsal ještě přes dvacet knih. Ještě v 95 letech, pracoval na své 60. knize „Nové technologie: Služebník nebo pán?“, dokládaje tak sám na sobě, co doporučoval ostatním. [2]

Po celou svou pedagogickou kariéru zůstal Adler věrný myšlence podpory dalšího mimoakademického sebevzdělávání.

zpět

Přivést žáky ke kritickému myšlení je jeden z důležitých cílů celosvětového vzdělávání. Kritické myšlení nad jakýmkoli tématem, je cestou ven z mnoha globálních problémů, jakými je např. ekologie. Kriticky myslící lidé jsou schopni posoudit své jednání a jednání druhých a vyvíjet tak jistý vliv na své okolí. Tím zlepšit situaci z hlediska celé společnosti. Kritika myšlení však nesmí sklouznout ke kritice všeho jen proto, že umíme kritizovat. Adler tuto skutečnost rozebírá ve více esejích (viz. níže)

Proč nefungují programy pro kritické myšlení

Celou esej Adler uvádí slovy: „Americké vzdělávání v 20. století bylo plné sloganů a zaručených návodů. Byly to módní všeléky, které někdo někde vyrobil a z nichž se zakrátko stala celonárodní mánie.“ K těmto programům se staví velmi kriticky. Na příkladech učení se čemukoli dokládá nezbytnost přemýšlení. Z didaktického pohledu uvádí diskusi, která je přínosná pouze tehdy, když účastníky vtáhne do tématu, o němž pak diskutují a argumentují pro či proti. Toto je projev myšlení a tedy podel Adlera přínosné diskuse.

Pro úspěch v životě, který je dalším z Adlerových častých témat, je potřeba získat návyky intelektových dovedností. „Ty se neutvářejí výukou s použitím učebnic, v nichž by byla stanovena pravidla a návody, ale „koučováním“, osobním vedením.“ Adler objevil, že žáci, kteří dokáží úspěšně absolvovat kurz logiky postavený na textech o pravidlech a postupech řešení problémů, nejsou schopni kriticky myslet ani číst a diskutovat s přemýšlením o náročných testech. To vedlo v USA ke zrušení požadavků absolutoria kurzu logiky na uchazeče na VŠ. Dále odsuzuje programy kritického myšlení, které se nyní propagují od Východu na Západ s tím, že jsou to jenom miniaturizované a zprimitivizované kurzy logiky. O jejich účelnosti byla zmínka.

„Jak připravují naše lékařské a právnické fakulty budoucí praktiky k tomu, aby mysleli tak, jak právníci a lékaři myslet mají? Tím, že jim dávají kurz kritického myšlení? Nikoli, požadují od nich, aby se naučili přemýšlet o otázkách právních a lékařských ve všech kurzech, které se v těchto specializovaných studiích požadují, a potom ještě v období praxí v nemocnicích nebo advokátních kancelářích. Adler to nazývá koučováním učení.

Omyl ve vytváření programů kritického myšlení je v tom, že se myšlení bere za dovednost, již je možné získat izolovaně od všech ostatních dovedností. Autor se přiklání k názoru převeditelném dnes jako kompetence ke kritickému myšlení. Ke kompetenci rozvíjené všemi předměty a ve všech kurzech. Tyto kompetence by ovšem měli být stavěny na zákonech myšlení, které bývají vyučovány v kurzech formální logiky.

„Krátce řečeno, kdyby všechna výuka vyžadovala od žáků a studentů, aby přemýšleli o tom, čemu se učí, úplně by to stačilo. Vyučování, kterému se to nedaří, není ničím jiným než indoktrinací. Učení, které nevyužívá myšlení, není ničím jiným než memorováním nepochopených faktů, a vede k vytváření názorů, avšak nikoli k získávání skutečné znalosti a porozumění. K tomu, aby školy produkovaly občany a žáky schopné myslet dobře a kriticky ve všem, co dělají, nepotřebujeme žádný program kritického myšlení.“ [5]

Snad všichni studenti si často pokládají myšlenku, k čemu jim daná látka bude. Z tohoto pohledu by se dalo usuzovat, že studenti přemýšlejí nad tím, čemu se učí. Názor však bude někde jinde. U studentů pedagogické fakulty je vidět jistý rys odmítání všeobecného základu, jakožto zbytečného a nepotřebného "zla", kterým si musejí projít. Realita je však jinde. Právě onen základ po dostatečně kritickém náhledu změní svou řeč tak, že učitele nabádá k jistým úkonům a činnostem. V tu chvíli kritické myšlení zprostředkuje přesně to, co mělo.
Snadno se řekne, že studenti kriticky nemyslí, když pro splnění zkoušky stačí informace odvyprávět bez jakékoli známky kritického zamyšlení a každá snaha, která by snad k tomu vedla, je vnímána jako odbočení od tématu. Situaci zlepší až jeden kriticky myslící učitel, který vychová dva kriticky myslící studenty, kteří se stanou učitely.

zpět

Jak je uvedeno výše, šíře Adlerova záběru zasahuje dále než jen k návrhům na změny kurikula. Adler se zabýval také úspěšností edukace a jejím smyslem. Na poli edukace je třeba rozlišovat termíny, což se ještě prohlubuje v překladch do jiných jazyků. Vzděláni mohou být pouze dospělí 
je myšlenka, která působí buřičsky, avšak má logiku. Adler ji rozvíjí v televizní show Williama Weismanna Jr. Objasňuje se zde pojem edukace, vzdělávání ve školním smyslu a osvěty versus vzdělávání dospělých. Jak rozvedu dále, angličtina používá mnoha termínů, jejichž překlad je stejný. Proto uvádím, v závorkách anglický ekvivalent, z něhož je niance viditelná.

Weismann začíná rozhovor dotazem na Adlerovo vyjádření, že vzdělávání (ve škole) není edukace (angl. schooling is not education). Adler toto provokativní tvrzení vysvětluje dalším. Vzděláváni mohou být jen dospělí. „Slovo edukace (education) dospělo k omezenému vedlejšímu významu, který způsobuje mýlku. Většina lidí pojem edukace (education) chápe jako vývoj svých dětí, ne svůj vlastní, myslí učení ve škole a ne mimo ni. Vážným výsledkem toho je, že fráze vzdělávání dospělých (adult education) je všeobecně nepochopena. Protože přemýšlíme o edukaci jako o něčem, co se týká hlavně mladých lidí ve školách, edukace dospělých se stává divným souslovím, věc, na kterou myslíte v souvilosti s někým jiným a ne se sebou.

„Jsem přesvědčen, že právě edukace dospělých je hlavním dílem edukačního procesu. Je však nejlepším pouze pokud je i příprava pro něj dobrá.“Aby nedocházelo k nedorozumění mezi slovy výuka dospělých a osvěta (obojí angl. adult education) navrhuje Adler používat pojmu schooling, co by výrazu pro vzdělávání, jako vývoj a trénink mladých a slovo education, co by slovo pro další vzdělávání. Lze vyvodit, že edukace (education) je další stupeň výuky (schooling).

Za celým nedorozuměním stojí učitelé a školy. Děti ve věku 20 či 22 let jsou považovány za vyškolené muže a ženy. Víme, že žádné dítě ve škole není vzdělané. Za osvětu (adult education) bereme něco, o co byli chudí lidé v mládí připraveni ekonomickými okolnostmi nebo životními útrapami. Noční školy nebo nápravné učení je pro velkou většinu lidí onou osvětou. To pak vede k tomu, že osvěta (adult education) je jen pro ty, co neměli takové štěstí.

Zbytek rozhovoru je v duchu rozčarování lidí nad tím, že se jim ani na vysoké škole nedostalo vzdělanosti. Adler na to reaguje svou myšlenkou o celoživotním vzdělávání. [11]

zpět

Jakožto pedagog, vychází Adler z vlastních učitelských poznatků. Své myšlenky dokládá na praktických příkladech. Reformátorské myšlenky proto neleží jen v oblasti návrhů ve filosofii vzdělávání nebo v kritických postojích k edukačním postupům. Adler přichází s řadou návrhů, jakým způsobem situaci změnit. I když kritický, je stále věrný svojí myšlence uvedené již v eseji o programech kritického myšlení. Pouhá kritika nepodložená vhodnými argumenty a zkušeností není na místě. Adler poukazuje na své zkušenosti z výuky a jiné nabyté vědomosti z knih starých filosofů a propojuje je s kritikou a nápady, jak celou situaci školství posunout dál.

Adler si uvědomuje, že proces vylepšování je dlouhodobý, avšak jako mezník vidí nové století (21.) Ve své eseji Cíl pro nové století: morální a edukační revoluce [12] lze demonstrovat Adlerovy postoje a návrhy ke změnám.

Pro zlepšení situace na vysokých školách je podle Adlera třeba mimo jiné upravit kuikulum. V zájmu dobré výuky by také měli na fakultách vyučovat spíše učitelé nežli profesoři. Učit by měli lidé, kteří se zajímají o svobodomyslné a humanistické učení pro sebe ale také pro jiné, místo aby se zabývali výzkumem nebo vzestupem znalostí na některém specializovaném či technickém poli. Mladí studenti potřebují spíše druh edukace pro vytváření dobrého života pro sebe a okolí, než pro obchod nebo pozemský úspěch. Všichni mladí potřebují liberální a humanitní učení jako prostředky k dobrému životu, ať jsou to ti nějhloupější nebo nejbystřejší. Nejbystřejší nemají zrovna zájem o tu edukaci, kterou potřebují (zjištěno ze zřizování free univerzit).

V souvislosti s novým stoletím Adler uvádí:„Mladí lidé pod vlivem svých učitelů nesouhlasí s postupem společnosti, a tak si stěžují na celou společnost. Je jasné, že nerozumí morálním principům, které by podporovaly jejich obvinění.“[12] Dále popisuje další výhody pořádné výuky. Do negativ soušasného vzdělávání řadí rasismus, zločin, chudobu, narkomanství i sexuální nestřídmost. „Ukažte mi člověka, který přehlíží opilství v jakémkoli smyslu a já vám ukážu někoho, kdo nerozumí tomu, co je dobrý život nebo jak jej dosáhnout. Tatáž osoba bude mluvit proti té či oné sociální instituci, aniž by její závazek k dobrému životu postrádat rozumové základy svých stížností.“

„Není to však toliko jejich chyba jako spíš selhání našeho školského systému.“ [12] Tyto postoje vidí v tom, že jejich mysli nebyly otevřeny moudrosti, nebyly cvičeny cestou důvodů a tak se nenaučili výchovný systém respektovat. Adler kritizuje ty snahy, zavést do škol opět kázání jakož nositele morálky. Přitom se odkazuje na Williama Grahama Summera (1840-1910, profesor univerzity v Yale) a Platóna a jeho obranu Sokratovu.

Za těmito účely potřebujeme morální revoluci a edukační revoluci v jednom. Jedna se zdá být nemožná bez druhé. Ačkoli je to v jiných oblastech viditelné, v edukační a morální revoluci nemůžeme chtít, aby byla prosazována těmi, kteří jsou nejvíce nespokojeni s morálním prostředím, a těmi, kteří postrádají mravní trénink a liberální edukaci. Taktéž po nich nemůžeme chtít, aby reformovaly zvyky naší společnosti a její edukační systém. Zdá se, že jsme ve slepé uličce. Očekává se toho příliš mnoho.

Adler také cituje výrok Horace Manna (americký reformátor vzdělávání a odpůrce otroctví) z poloviny 19. století Založení republikánské vlády bez dobře vybavených a účinných prostředků pro univerzální vzdělání většiny lidí je ukvapená a ztřeštěná myšlenka, která byla vůbec kdy člověkem zkoušená. Adler si uvědomuje stejnou situaci. Veškerý úspěch a jeho udržení vidí v rozvoji školství. Naše politické instituce nemohou prospívat, pokud nebudeme produkovat více myslících občanů, ze kterých by se mohly stát takoví státníci, jaké jsme měli v 18. století. Jsme vlastně národ v nebezpečí a nic kromě zásadní reformy nás nemůže zachránit. Ať je cena v penězích či v úsilí jakkoli vysoká, cena, kterou zaplatíme, když reformu neprovedeme, bude mnohem větší.“[12] Adler tedy reaguje na to, pro co je americké školství terčem posměchu. Americké školy nejsou institucemi, které by připravily studenty do profesního života.
zpět


V práci, která se zabývá dílem s akcentem k edukaci nelze opominout esej Tradice a novinky ve vzdělávání. Tato esej je o dvou stylech výuky, klasicistní a progresivistické. Adler zde negativně hodnotí postupy učení konce 19. století, považované za klasické, v nichž dominoval suchý a prázdný formalizmus. Proti klasicistní výuce vyvstal ve výuce progresivizmus. Adler jej hodnotí jako druhý extrém. Tedy také ne jako pravou cestu. Samozřejmě nabízí jistou střední cestu prostřednictvím výběru živých myšlenek z klasické výuky a výukově platných prvků výuky progresivistické. Odvolává se na učitele Williama Wheela z Trinity College v Cambridge. Ten udělal rozdíl mezi permanentním a progresivním studiem. Permanentní studia jako ta, která zůstávají stejná v každé vlně lidské kultury, odpovídají totiž potřebě dané kultury. Jako progresivní studium označuje Wheel generaci od generace se lišící přístupy závisející na aktuálních znalostí a vědeckých podkladech.

Adler si uvědomuje, že nelze stavět na klasickém modelu, jedinou cestou je tedy vylepšit progresivistické pojetí. Tento nový směr by nejraději nazýval Tradicionalizmem, pakliže by tento výraz byl brán jako střední stanovisko mezi klasickou výukou a progresivizmem.

Následně se Adler dostává k Základnímu vzdělávání v americe. Žákům podle něj chybí disciplína. Nemají základní jazykovou průpravu, jejich příprava v matematice je taky slabá, a tak není divu že nemají představivost a paměť. Jsou plně zaměstnáni extrakurikulárními úkoly, že nemají čas na běžné kutikulární předměty, které jsou na školách v útisku zvláštních předmětů.

Středoškolské a vysokoškolské vzdělávání se odklonilo od liberální výchovy prostřednictvím staré evropské kultury a od osvobozování mysli kritickým tréninkem v oblasti umění.

Studenti neumějí číst či psát ve svém vlastním jazyce, natož v nějakém jiném. Nedostává se jim dostatku informací prostřednictvím „velkých knih“ z Evropy, ale na místo toho jsou chaoticky informováni předsudky z učebnic, manuálů či od učitelů. Od té doby,co se snížila výuka na vysokých školách, klesla i úroveň vystudovaných lidí natolik, že neumějí číst, psát a nejsou schopní zacházet s vlastními myšlenkami.

Důvodů vidí Adler několik. Jedním je reakce na klasicismus ve výuce, dalším změny ve vyučování zapříčiněné volebním systémem, špatnou představou, že učitelé mohou vést žáky prostřednictvím jejich zájmů raději než vést disciplinované žáky vědou a uměním atd. Jako poslední, nikoli nejmenší, problém spočívá dle Adlera v nízké průpravě učitelů a tím, že jsou vedeni špatným směrem existujícím školním systémem. Dobrý učitel musí být svobodomyslný umělec. Kolik dnešních učitelů prošlo přípravou ve svobodných uměních aby uměli číst? Kolik z nich četlo velké knihy západní kultury?

Adler dále uvažuje nad tím, jak by měla reforma vypadat tak, aby ji přijala i opozice představovaná hlavně učiteli.[srov. 13] Z toho je patrné, že se snaží o to, aby tato reforma byla opravdu přijata a stav školství se zlepšil.

zpět


Adlerovo dílo z hlediska edukačních technologií

„Na Kolumbijské univerzitě působil Adler více než 11 let. Své dílo, které za tu dobu napsal, shrnul spolu s řadou přednášek a esejů vzniklých v Chicagu do několika publikací, mezi jinými „Vysoké školství v Americe“ (1936), „Jak člověk tvoří člověka“ (1937), nebo jeho nejúspěšnější titul „Jak číst knihu“ vydaný poprvé v roce 1940 a s příležitostnými revizemi a aktualizacemi vydávaný dodnes. V roce 1943 byla vydána jeho kniha „Jak přemýšlet o válce a míru“, psaná v sociální a politické atmosféře druhé světové války, na níž navázal svou obhajobou nejširšího přístupu k obecnému vzdělání, které přesto nerezignuje na nutný intelektuální nárok.

Za celou svou filosofickou a pedagogickou kariéru vytvořil Adler rozsáhlé dílo kontinuálně zaměřené na multidisciplinární a integrální přístup k filosofii, politice, náboženství, právu a vzdělávání. O tomto zájmu vypovídají takové práce jako „Zdravý rozum politiky“ (1971), „Šest velkých myšlenek“ (1981) a „Program Paideia: Osnova vzdělávání“ (1984).

Spolu s Billem Moyersem se rovněž podílel na vytvoření řady videoprogramů zaměřených na téma americké ústavy a biografie soudců Nejvyššího soudu; participoval také na produkcí videí pro „Velké myšlenky“. V roce 1977 publikoval Adler autobiografii nazvanou „Philosopher at Large“ (velmi volně asi „Filosof v šíři“), jež byla později následována další autobiografickou rekapitulací nazvanou „Druhý pohled do zpětného zrcátka: Další autobiografická zamyšlení filosofa v šíři.“ (1992) [ 2]


Seznam autorových esejí na edukační témata [9]
 Co leckterý školák neví  Vyučování a učení
 Doktor a učedník: Sociální odpovědnost učitele  Krize současného vzdělávání
 Bůh a profesoři  Oživte klasiku
 Tradice a novinky ve výuce  Zanedbanost intelektu: Lenost
 Reforma výuky – není rychlé opravy  Vzděláváni mohou být pouze dospělí
 Radost z učení  Profesor nebo dialog
 Programy kritického myšlení: Proč nepracují  Jen vzdělávání nestačí
 Vyučování, učení a jejich padělky  Skvělé knihy, skvělé nápady a existence učení
 Podezřelá tolerance  Umění učit
 Mortimer Adler o multikulturalitě I a II  Obecná výuka versus výuka odborná
 Pedagog křesťan  Umějí dospělí myslet?
 Náš cíl v novém století: Morální a edukační revoluce
 Svoboda prostřednictvím kázně: Volební systém poráží účel liberální výchovy


Seznam autorových knih na edukační témata [10]
ADLER, M., VAN DOREN, C. Jak číst knihu:Klasický průvodce inteligentním učením. New York : Touchstone Books, 1972. 421 s.
ADLER, M., MAYER, M. Revoluce ve vzdělávání. Chicago : University Of Chicago Press, 1958. 232 s.
ADLER, M. Návrh skupiny Paideia : Manifest edukace. New York>Touchstone, 1982. 96 s.
ADLER, M. Jak mluvit jak poslouchat. New York : Touchstone, 1997. 288 s.
ADLER, M. Reformování edukace : Školní vzdělávání lidí a jejich edukace mimo školu. Boulder : Westview Press, 1977. 284 s.
ADLER, M. Intelekt: Myšlení nad příčinou. [s.l.] : Collier books, 1993. 205 s.
ADLER, M. Reformování edukace : Otevírání amerických myslí. [s.l.] : Macmillan Pub Co, 1989. 320 s.
zpět

Další Adlerovy názory publikované v periodicích [7]

ADLER, M. Krize v současné edukaci. The Social Frontier. únor 1939, no. V, s. 140-145.
ADLER, M. Edukace a demokracie. The Commonweal. 1939, no. XXIX, s. 581-583.
ADLER, M. Tradice a novinky v edukaci. Better Schools. červen 1939, no. I, s. 104-108.
ADLER, M. Liberalizmus a liberální edukace. Educational Record. červen 1939, s. 422-436
ADLER, M. Jak číst knihu: Umění dostávání liberální edukace New York, Simon and Schuster, Inc. 1940.
ADLER, M. Edukace v současné Americe. Better Schools. duben-květen 1940, no. II, s. 76-80.
ADLER, M. Úvod do námahy učení. The Journal of Educational Sociology, únor 1941, no. 14, s. 358-363.
Existují absolutní a univerzální principy, na kterých by měla být založena edukace? debata , ve které je Adler pro a Paul A. Schilpp proti),
Educational Trends, Northwestern University, červenec-srpen1941, no. IX, s.11-18.
ADLER, M. Pokroková edukace? Ne! The Rotarian, září 1941, s. 29-30; 56-57.
ADLER, M. Na obranu filosofie edukce. Philosophies of Education, 1942, no. 41. ročenka, část první, s.197-249.
ADLER, M. Liberální edukace-teorie a praxe The University of Chicago Magazine, květen 1945, no. 37, s. 10-11. přetištěno Vassar Alumnae Magazine, listopad 1945.
ADLER, M. Práce, volný čas a liberální edukaceThe Journal of General Education, říjen 1951, no. VI, s. 35-45.


zpět

Závěr

Jak je patrno z šíře uplatnění uvedených myšlenek, profesor Adler zasáhl nejen americké školství. Názory a citovaná díla uvedená na této stránce jen potvrzují výš uvedené. Velký záběr v jakém Adler pracoval už jen na poli ET. V úvodu je ale viditelné, že celkový rozsah Adlerovy práce je mnohem větší.

Pro shrnutí díla v oblasti ET je vhodné zmínit základních názorů prolínajících se celým, nejen edukačním, dílem Mortimera Adlera. Pro blaho společnosti je důležité, aby se mladým dostávalo kvalitního vzdělávání. Nejedná se hlavně o kvalitní informace, ale o "otevření myslí", rozvoj (kritického) myšlení, touhu po dalším učení v širokém rozsahu a sociální inteligenci v postojích k plnohodnotnému životu. Toto jsou základní požadavky na dobře edukovaného člověka. Informace samotné pak slouží k vykonávání konkrétní profese. Ta však již tolik netvoří sociální klima.Adler se zabýval nejen pátráním po oněch potřebných věcech sloužících k utvoření osobnosti, ale i snaze vylepšit americké školstvía snahy působení na žáky a studenty. Proto je na místě zmínit také navrhovanou kurikulární změnu, vyjasnění pojmů ohledně edukace a učení, návrhy změn programů kritického myšlení nebo programy Paideia.

V této práci je uvedeno několik oblastí ET, jež Adler navrhoval změnit, založil je, nebo je kritizoval. Poněkud méně edukační část Adlerova díla je zaměřena na Velké myšlenky, díla západní filosofie apod. Vše je k nalezení na http://www.thegreatideas.org/. V oblastech mimo zájmy ET je však také patrný jistý rys edukačních cílů, a to v již zmiňovaných snahách o zlepšení mezilidského prostředí, jehož lze dosáhnout třeba chápáním Velkých myšlenek.

zpět

Použitá literatura

  1. The Radical Academy [online]. 1998 , 1.11.2007 [cit. 2007-11-08]. Text v angličtině. Dostupný z WWW: http://radicalacademy.com/adlerdirectory.htm.
  2. Stolzowá : web pro pedagogickou tradici a kontinuitu [online]. 2007. Petr Kukal, 2004 , 16.4.2004 [cit. 2007-11-08]. Dostupný z WWW: http://www.stolzova.cz/stolzova/view.php?cisloclanku=2004041601.
  3. Mortimer Adler, Great Books, Great Philosophy, Great Ideas : Philosophy is Everybody 's Business [online]. 2007 , 8.10.2007 [cit. 2007-11-08]. Dostupný z WWW: http://www.thegreatideas.org/.
  4. Metodický portál - RVP : Portál vzdělávání [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2005-2007 , 22.8.2006 [cit. 2007-11-21]. Dostupný z WWW: http://www.rvp.cz/clanek/490/1010. ISBN 1802-4785.
  5. Kritické myšlení o.s. [online]. 23.1.2001 [cit. 2007-11-08]. Původní text v angličtině přeložený do češtiny. Přeložil Ondřej Hausenblas. Dostupný z WWW: http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=klisty7_nefunguje.
  6. Mortimer Adler, Great Books, Great Philosophy, Great Ideas : Philosophy is Everybody's Business [online]. [2007] , 8.10.2007 [cit. 2007-11-08]. Dostupný z WWW: http://www.thegreatideas.org/adlerbio_short.html .
  7. Center for the Study of the Great Ideas : Philosophy is Everybody's Business [online]. [2007] , 8.10.2007 [cit. 2007-11-08]. Text v angličtině. Dostupný z WWW: http://www.thegreatideas.org/adler.html .
  8. Mortimer Adler, Great Books, Great Philosophy, Great Ideas : Philosophy is Everybody\'s Business [online]. 2007 , 8.10.2007 [cit. 2007-11-08]. Dostupný z WWW: http://www.thegreatideas.org/.
  9. The Radical Academy [online]. 1998 , 1.11.2007 [cit. 2007-11-08]. Text v angličtině. Dostupný z WWW: http://radicalacademy.com/adlerprewargeneration.htm.
  10. Mortimer Adler, Great Books, Great Philosophy, Great Ideas : Philosophy is Everybody\'s Business [online]. [2007] , 8.10.2007 [cit. 2007-11-08]. Dostupný z WWW: http://www.thegreatideas.org/adlerbio_short.html .
  11. The Radical Academy [online]. 1998 , 1.11.2007 [cit. 2007-11-22]. Text v angličtině. Dostupný z WWW: http://radicalacademy.com/adleronlyadults1.htm.
  12. The Radical Academy [online]. 1998 , 1.11.2007 [cit. 2007-11-29]. Text v angličtině. Dostupný z WWW: http://radicalacademy.com/adlernextcentury.htm.
  13. The Radical Academy [online]. 1998 , 1.11.2007 [cit. 2007-11-29]. Text v angličtině. Dostupný z WWW: http://radicalacademy.com/adlertraditionineducation.htm.
  14. zpět