Teorie duálního kódování

Jan Hedbávný, M-TIV, 2008

Úvod

Teorie duálního kódování (teorie poznávání) byla poprvé předložena Allanem Paivio z University of Western Ontario. Základy této teorie položil profesor Paivio již v roce 1971. Teorie duálního kódování úzce souvisí s prací lidského mozku, konkrétně souvisí s prací naší paměti. Abychom mohli tuto teorii lépe pochopit, musíme si proto úvodem říci něco málo o lidské paměti a o procesu zapamatování jednotlivých druhů informací - činnost paměti.

Paměť

Snad všichni odborníci i laici se shodují v tom, že lidská paměť je věcí velice zajímavou, pozoruhodnou a udivující. Toto je první a také asi poslední skutečnost, kterou se nikdo nesnaží vyvrátit. Jakákoliv teorie, která se podrobněji zabývá touto oblastí má obvykle své přívržence , kteří mají svůj postoj důkladně podložen svými pokusy. Pak je zde několik skupin, které nesouhlasí s některými detaily, které však mnohdy závažně mění původní chápání paměti. Samozřejmě, že v některých publikacích najdete názory, které budou stejně přesvědčivě dokázané, jako myšlenky zcela opačného charakteru. Toto pouze ukazuje, že tato oblast patří mezi těžko prozkoumatelné a prozatím neexistuje nějaký všeobecně zastávaný a ustálený názor sjednocující veškeré výsledky dosavadních výzkumů. [12]

Co je vlastně paměť? Paměť je schopnost mozku zaznamenávat si minulou zkušenost nebo informace a uchovávat je pro jejich pozdější využití. Je nezbytnou podmínkou inteligence. Pamatovat si můžeme úmyslně (např. učením) nebo bezděčně, kdy k zapamatování stačí nějaký vjem. Někdy se nám také může vybavit obsah již zapomenutého (tzv. reminiscence).[15]

V našem výkladu budeme vycházet ze základního (nejpoužívanějšího) Atkinson-Shiffrinova modelu (1968), ve kterém se paměť dá rozdělit na tři základní druhy – senzorická, krátkodobá a dlouhodobá. V některých pramenech (např. http://cs.wikipedia.org/wiki/paměť ) je senzorická paměť označena jako specifický typ paměti krátkodobé.

Krátkodobá paměť(pracovní paměť) uchovává informace přechodně, většinou na dobu vteřin až minut. Využívají ji např. děti při psaní diktátu. Řešíme pomocí ní aktuálně nastolené problémy, a proto se jí často říká pracovní paměť (při tom se chová jako operační paměť v počítači). Má však omezenou kapacitu: 5 - 9 jednoduchých prvků. Samotnou kapacitu krátkodobé paměti nemůžeme zvětšit, díky dlouhodobé paměti však můžeme rozšířit jednotlivé prvky (např. si nepamatujeme slovo kočka jako pět oddělených písmen - a tedy prvků, ale jen jako jeden).[14]

Funkcí dlouhodobé paměti je uchovávat informace na dlouhou dobu. Nejčastější je názor, že informace z této paměti nikdy nemizí, stávají se pouze hůře dostupnými, nebo se přepisují informacemi novými. Odborníci ji dále dělí na sémantickou a epizodickou (možná zbytečně, protože jsou všechny informace uloženy stejným způsobem, ale vzhledem k typu uložených informací to význam má). Sémantická paměť obsahuje informace o světě okolo nás (fakta, významy apod.), epizodická je zaplněna událostmi, které jste prožili, takže víte, co jste dělali včera či před týdnem. Můžeme ji také rozdělovat na přímou (záměrné zapamatování) a nepřímou (získávání dovedností).[12, 13]

Senzorická paměť (sense = smysl) se uvádí jako souhrn paměti vizuální, sluchové a hmatové ( haptické ). Informace jsou v ní uchovávány po velice krátkou dobu, například vizuální paměť dokáže uchovat světelný vjem po dobu asi jedné desetiny sekundy (tzv. "setrvačnost zrakového vjemu"). O této vlastnosti se může každý přesvědčit sám. Pokud v zatemnělé místnosti bude někdo pohybovat bodovým zdrojem světla ( rozžhaveným uhlíkem, zapálenou cigaretou ), tak vaše oko bude schopno vnímat nejenom momentální polohu zdroje světla, ale i část trajektorie, kterou zdroj urazil během poslední desetiny sekundy.

Sluchová senzorická paměť má o něco trvalejší záznamový systém. Výsledky experimentů ukázaly, že její velikost se u různých lidí liší. Průměrná hodnota je asi tři sekundy, což by měl být maximální časový interval, po kterém rozlišíte pravidelně se opakujícími zvuky na chaotickém zvukovém pozadí. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že senzorická paměť umožňuje lépe si zapamatovat informaci sluchovou, než vizuální.[12]

S pamětí úzce souvisí také pojmy zapamatování, pamatování a zapomínání. Pod zapamatováním rozumíme vytvoření stop a dočasných spojů v mozkové kůře působením vnitřních a vnějších podnětů. Pod slovem pamatování si můžeme představit čas, který uplyne od zapamatování do vybavení. S etapou pamatování úzce souvisí pojem zapomínání, u kterého je nejobtížnější určit jeho definici. Nejpřijímanější teorií, jak zapomínáme, je vyhasínání nervových spojů. Pokud tedy danou informaci nevyužíváte, je vytěsněna do nevědomí – naopak při jejím častém užívání se nervový spoj stává silnějším a následně si ji rychleji vybavujete. Pokud se však jedná o vzpomínky výrazně citově zabarvené (první láska), můžeme si je pamatovat i celý život. Příjemné vzpomínky se vždy uchovávají v paměti lépe a déle. Německý psycholog Ebbinghaus také zjistil, že nejvíce zapomínáme několik hodin po naučení se dané informace. Tuto skutečnost zobrazuje tzv. "Ebbinghausova křivka zapomínání"[13, 14, 15]

ebbinghaus_krivka.gif, 8 kB

K lepšímu zapamatování a uchovávání informací paměti používáme různé paměťové strategie. Prostým opakováním činnosti využíváme tzv. mechanickou paměť, zatímco uspořádáme-li informace do celků, k jejich zapamatování použijeme logickou paměť. Druhý způsob je dlouhodobě výhodnější. Pro zapamatování nových informací je také klíčový spánek, protože při něm dochází ke konsolidaci (=integraci do již existujících schémat) nových paměťových stop.[14]

Nyní se podíváme jak probíhají procesy v paměti dle Atkinsona a Shiffrina. Člověk se pohybuje po světě a pokud je zdravý a fungují mu všechny smysly, vnímá okolí kolem sebe a pomocí těchto smyslů (vidí, slyší, cítí…) získává mnoho informací. Bohužel pouze malou část těchto informací si je schopen zapamatovat. Jak jsem již dříve zmínil paměť můžeme rozdělit na senzorickou, dlouhodobou a krátkodobou. Na následujícím obrázku (Atkinson-Shifrinův model paměti – „The multi-store model“) můžete vidět, jak informace, které získáme pomocí našich smyslů, putují v naší paměti.

Multistore_model.png, 3 kB

Informace se dostávají nejprve do senzorické paměti. Senzorická paměť, jak už víme, tvoří mžikové (časově v řádech zlomků sekund) smyslové zásobníky paměti. Pokud ale na nějakou věc více zaměříme naši pozornost, informace o ní se nám dostává do paměti krátkodobé, kde může vydržet až několik minut. Významné zkušenosti nebo silné zážitky putují poté dále do paměti dlouhodobé, kde vydrží do doby než je člověk zapomene. Jiné informace můžeme dostat do dlouhodobé paměti pomocí různých forem učení.[17, 18]

Pracovní paměť

Baddeley.jpg, 45 kB

V roce 1974 představili Alan Baddeley a Graham Hitch tzv. „model pracovní paměti“ (a Model of Working Memory) ve snaze lépe popsat a upřesnit funkci krátkodobé paměti. Baddeley a Hitch představili svůj model jako alternativu ke krátkodobé paměti v modelu Atkinsona a Shiffrina, který byl znám už od roku 1968. Alan Baddeley tento model dále se svými spolupracovníky vyvíjel. Přestože bylo vyvíjeno mnoho dalších modelů zabývajících se stejnou tematikou, Baddeleyho model se stal dominantním na poli výzkumu týkajícího se krátkodobé paměti.

Původní model pracovní paměti měl tři části:

V roce 2000 přidal Baddeley ke svému modelu ještě čtvrtou část, kterou nazval tzv. „episodic buffer“ (epizodická paměť – originální překlad jsem nikde nenašel). Episodic buffer slouží ke spojování vizuálních, prostorových a verbálních informací s časem (chronologické řazení těchto informací). Hlavním stimulem pro zařazení této části do již zavedeného modelu, bylo pro Baddeleyho sledování několika pacientů postižených amnézií (ztrátou paměti), kteří podle všeho neměli schopnost ukládat informace do dlouhodobé paměti, přesto však dokázali vyvolat po krátkém čase různé příběhy, které obsahovali mnohem více informací než by mohla udržet fonologická smyčka.[19, 20]

WM_model.jpg, 25 kB

Teorie duálního kódování

Paivio.jpg, 6 kB

Jak jsem již zmínil v úvodu mé práce, teorie duálního kódování spatřila světlo světa poprvé v roce 1971. Jejím autorem je profesor psychologie na University of Western Ontario Allan Paivio. Titul Ph.D získal na McGill University v roce 1959. Od roku 1962 začal vyučovat na University of Western Ontario, kde působil až do penze. Více než 40 let strávil výzkumem v oblasti zabývající se především představami, pamětí, jazykem, poznáváním apod.

Paivio během své učitelské praxe publikoval přibližně 200 článků a 5 knih. Svou poslední knihu Imagery and Text: A Dual Coding Theory of Reading and Writing napsal společně s Markem Sadoskim. Přestože je Allan Paivio již v důchodu, stále má na ontarijské univerzitě svojí starou kancelář, do které chodí skoro každý den.

Ve svých mladých letech se Allan Paivio věnoval nejen psychologii, ale také kulturistice. Dokázal vyhrát několik soutěží. V roce 1948 se stal dokonce Mr. Canada a v následujících letech získal několik dalších cen. . Především je ale znám jako autor teorie duálního kódování.[6, 8]

Podstata teorie duálního kódování (dále jen DCT) je založena na jednoduchém principu. Teorie předpokládá, že vizuální a verbální vjemy jsou zpracovávány pomocí odlišných kanálů lidské mysli a tím vytváří v lidské mysli jiné informační (paměťové) záznamy. Teorie Allana Badelleyho a Working Memory, o které jsem se zmínil v předchozím textu, je v podstatě založena na Paiviho DCT . Zrakové vjemy zpracovává tzv. „vizuoprostorový náčrtník“ a zvukové vjemy „fonologická smyčka“.

Už před samotným vydáním DCT prováděli psychologové pokusy s lidskou pamětí a snažili se zjistit, zda si člověk pamatuje stejným způsobem slova a obrazy

Roger N. Shepard - Test paměti pro slova a obrázky (1967)

Schnorr and Atkinson (1969):

Jak můžete sami vidět Allan Paivio přišel se svou teorií až několik let po uskutečnění těchto pokusů. Paivio provedl v roce 1971 podobný pokus jako Roger Shepard.

Paiviův test (1971):

Výsledky pokusu byly obdobné, jako v případě Sheparda. Paivio vysvětloval výsledky několika tezemi:

Mnoho experimentů popsaných Paiviem a dalšími podporuje důležitost představivosti v kognitivních procesech. V jednom takovém experimentu byly účastníků představeny vždy dvě věci, které se lišily v kulatosti. Poté byli požádáni, aby označili jednoho z páru, který je kulatější. Objekty byly prezentovány jako slova nebo jako obrázky. Ukázalo se, že rychlost odpovědi byla závislá právě na prezentaci objektů. Nejpomalejší odpovědi jsme se dočkali u dvojice reprezentované párem slovo-slovo. U dvojice reprezentované dvojicí slovo-obraz byla odpověď rychlejší a nejrychlejší odpovědi jsme obdrželi při reprezentaci objektů párem obraz-obraz.

Při dalších experimentech Paivio například také zjistil, že lidé si dokáží lépe zapamatovat slova, která si umějí představit (stůl), než slova, u nichž je vytvoření představy obtížné (úsilí).

Ve všech předchozích situacích máme jasné důkazy, že slovní vyučování stále podpořené obrázky (tj. žáci si lépe dokáží představit) vede k lepšímu zapamatování. Pokud je předmět učení reprezentován jak slovně, tak obrazově dokáže si ho člověk lépe zapamatovat.

Základ lidského poznávání tvoří dle DCT dva nezávislé, ale propojené systémy kódování nebo symbolů: verbální a neverbální. Oba systémy ukládají, zpracovávají, skladují a vyhledávají odlišné typy informací. Verbální systém se zabývá jazykovou informací a rozsáhle zahrnuje její řečové zpracování. Vzhledem k sériové podstatě řeči je sekvenčního charakteru – vnímání písma, hlasu. Nevidomí lidé mohou vnímat tyto informace také hmatem – Braillovo písmo. Neverbální (neboli obrazný) systém pracuje s neverbálními objekty a událostmi (tj. zpracovává prostorovou a synchronní informaci) a účastní se tedy úloh, jakými jsou analýza výjevu a vytváření duševních představ. Oba systémy jsou dále rozděleny do dalších senzoricko-motorických podsystémů (zrakový, sluchový a haptický).

Na následujícím obrázku je názorně vysvětlena podstata DCT na konkrétním příkladu. Člověk vidí obrázek psa současně s nápisem pes (anglicky Dog). Tyto vjemy jsou v mysli člověka analyzovány a podle jejich struktury jsou zpracovávány odlišným způsobem. Nápis putuje do verbálního systému a naopak obrázek do systému neverbálního.

pes.jpg, 9 kB

Jak slova, tak představy jsou v našem mozku uloženy ve formě tzv. „mentálních reprezentací“. Pojmem reprezentace je myšleno nějaké označení, znak či řada symbolů, které nám něco "re-prezentují" tj. označují nějakou věc za její nepřítomnosti; zvláště je-li tato věc aspektem vnějšího světa nebo předmětem našich představ (tedy našeho vnitřního světa).Ve verbálním systému jsou tedy uloženy verbální reprezentace jednotlivých slov, kterým je přiřazen určitý význam. Daleko zajímavější je systém neverbální, kde jsou jednotlivé informace uloženy ve formě tzv. „vizuálních reprezentací“.

Vizuální reprezentací jsou vlastně myšleny naše představy. Když se někoho zeptáte, kolik oken má jejich dům či byt, tak většina lidí vám řekne, že si udělá vnitřní(duševní) průchod svým domem a spočítá okna – mají v hlavě uloženu vizuální reprezentaci svého bytu. Vizuální reprezentace mohou uchovávat velké množství informací, jejichž verbální popis by byl těžkopádný (příkladem mohou být mapy či elektrotechnická schémata). Lidská mysl má navíc schopnost s těmito reprezentacemi manipulovat a transformovat je (představte si písmeno A, otočte jej "vzhůru nohama" a prostřední čárku odeberte. Jaké písmeno vzniklo?).[9]

Systémy mají základní reprezentační jednotky: logogeny verbální systém a imageny systém neverbální. Oba systémy jsou vzájemně propojeny odpovídajícími spoji mezi logogeny a imageny. Na obrázku výše můžete vidět konkrétní spoje např. mezi reprezentací slova pes ve verbálním systému a visuální reprezentací obrázku psa v systému neverbálním. Jednoduchý schematický obrázek systému teorie duálního kódování by mohl vypadat následovně:[22]

DCT_model.jpg, 75 kB

Důsledky teorie duálního kódování pro pedagogiku

Jak již bylo zmíněno v předchozím textu, zapamatování nějaké věci, situace či látky je nejhorší v případě, že je tato informace prezentována pouze verbálně. Lepšího zapamatování můžeme docílit tím, pokud je tato informace prezentována neverbálně. Zcela nejlepších výsledků lze ale dosáhnout, pokud informaci máme prezentovánu jak verbálním, tak neverbálním způsobem. Podle DCT víme, že oba druhy informací jsou v našem mozku zpracovány odděleně. Verbální informace je uložena ve formě logogenů ve verbálním systému a informace neverbální je uložena ve formě imagenů v systému neverbálním (systému představ). Obě informace jsou navzájem propojeny a tudíž uložení konkrétní informace v paměti je daleko pevnější, než kdyby tam byl uložen pouze logogen nebo imagen odkazující na tuto informaci.

Těchto závěrů mohou učitelé snadno použít ve své učitelské praxi. Jedním z mnoha úkolů učitele je snaha uložit určité penzum informací do hlav svých studentů. Zde právě přichází na řadu teorie duálního kódování. Samozřejmě ne každá informace se dá žákům sdělit jak verbálně, tak neverbálně. Učitel by se měl ale snažit, kde je to možné, v co největší možné míře „útočit“ na žáky verbálním i neverbálním způsobem. Např. provádět pokusy, nebo je alespoň sledovat na videu v chemii, používat obrázkové prezentace, snažit se převést abstraktní věci (výuka rovnic v matematice) do konkrétních (rovnoramenné váhy), aby si žáci dokázali lépe představit jednotlivé zákonitosti apod. Správná představa v žákovském mozku není samozřejmostí a je právě posláním učitele, aby byly tyto správné představy vytvořeny. Je proto dobré vysvětlovat složitější věci na reálných modelech, které si žáci snadno představí, a pak je velká šance, že pochopí celou věc správně a také si ji lépe zapamatují.

V současné době je uplatnění DCT ve výuce úzce spjato s informačními a komunikačními technologiemi, protože nejlepší neverbální „útok“ na paměť žáka lze uskutečnit pomocí multimedií. Praxe ukazuje, že výuka doplněná o prvky multimediální podpory je pro studenty také poutavější a má výrazný motivační charakter. Studenti sami se často chtějí takovéto výuky aktivně účastnit. Ať už jde o studentské referáty multimediálně zpracované či vypracování úkolů doplněných multimediálními prvky. Multimediální podpora výuky se v posledních letech stává nedílnou součástí nejen na vysokých školách, ale i na školách středních a základních. Důležitým faktorem pro tento typ výuky je edukační prostředí českých škol, které ovšem není na nejlepší úrovni.

Pro zlepšování funkčních parametrů edukačního prostředí českých škol můžeme jít cestou obnovy, modernizace, doplnění přístrojového vybavení a modernizace technického vybavení laboratoří a specializovaných učeben především z hlediska jejich vybavení soudobou prezentační, multimediální a výpočetní technikou. Tím současně napomůžeme k vytvoření adekvátního prostředí pro implementaci ICT technologií do standardních forem výuky.

Především by se pak jednalo o přístroje a zařízení podporující vizuální, auditivní či audiovizuální prezentace z různých zdrojů pro podporu multisensoriálního vnímání ve výuce. Vybavování učeben prezentační, multimediální, počítačovou a další technikou je třeba v současnosti považovat za důležitou základní podmínku zvýšení kvality a funkčnosti vzdělávání.[16]

Bohužel finanční možnosti jednotlivých českých škol jsou v současné době omezené. Řešením by mohla být např. výuka s využitím počítače a přenosného či instalovaného dataprojektoru. Vyučující by musel zvládat základní ICT dovednosti a především práci v PowerPointu, který je nejpoužívanějším prezentačním software v ČR, což bohužel v současné době zatím ještě také není samozřejmostí. Můžeme pouze doufat, že v brzké době se situace zlepší a možnost implementace ICT do výuky bude větší než doposud. Dle mého názoru jsou právě ICT technologie klíčové pro působení nejen na paměť studenta, ale především také na jeho motivaci.

Závěr

Paiviova práce má dopad na mnoho oblastí lidského života. Závěry teorie duálního kódování se dají využít nejen při výuce, ale také mají dopad např. na vizuální mnemotechniku, vývoj nových edukačních materiálů, internetových stránek apod. Vizuální reprezentace na internetových stránkách nejen že zvyšuje efekt pouhého čtení textu, ale grafika také může zvýšit zajímavost výukových stránek pro studenta. Vždy bychom se však měli snažit doplnit grafiku relevantní k obsahu, podporující zvolený výukový cíl.

Díky této práci jsem si uvědomil důležitost podpory výuky obrázky. Při mé výuce se budu vždy, pokud to bude možné, snažit, aby si studenti dokázali vytvořit představy v mysli, spojené s konkrétním učivem. Konec konců, už i učitel národů Jan Amos Komenský, při tvorbě svého možná nejslavnějšího díla Orbis Pictus, vycházel z toho, že spojení obrázku s textem naučí více, než jen osamocený text v knize.

Použité prameny

  1. COLMAN, A.. Dual-code theory [online]. 2001 [cit. 2008-01-16]. Dostupný z WWW: <http://www.encyclopedia.com/doc/1O87-dualcodetheory.html>.
  2. JERMYN, Ian, et al. A Picture is Worth a Thousand Words [online]. 17.11.1999 , 17.1.2008 [cit. 2008-01-18]. Dostupný z WWW: <http://www.usenix.org/events/sec99/full_papers/jermyn/jermyn_html/node17.html#SECTION00080000000000000000>.
  3. Dual-coding theory [online]. 20.12.2007 [cit. 2008-01-17]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Dual-coding_theory>.
  4. Acquisition of memory [online]. 26.3. 2001 [cit. 2008-01-17]. Dostupný z WWW: <http://campus.houghton.edu/orgs/psychology/lrn9/index.htm>.
  5. THOMAS, N. J. T.. Conceptual Issues in Dual Coding Theory [online]. c2007 [cit. 2008-01-17]. Dostupný z WWW: <http://plato.stanford.edu/entries/mental-imagery/dual-coding-theory.html>.
  6. Allan Paivio [online]. 5.1.2008 [cit. 2008-01-17]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Allan_Paivio>.
  7. PAIVIO, A.. Dual coding Theory and education [online]. 29.9.2006 [cit. 2008-01-17]. Dostupný z WWW: <http://www.umich.edu/~rdytolrn/pathwaysconference/presentations/paivio.pdf>.
  8. Allan Paivio [online]. c2008 [cit. 2008-01-17]. Dostupný z WWW:<http://www.answers.com/topic/allan-paivio>.
  9. MUDRAK, D.. Kognitivní věda a umělá inteligence [online]. 2001 [cit. 2008-01-17]. Dostupný z WWW: <http://it.pedf.cuni.cz/strstud/edutech/2001_Kognit_veda_Mudrak/#CRUM>.
  10. LOYD, R. P.. Psychological Foundations of Instructional Graphics [online]. 2000 [cit. 2008-01-17]. Dostupný z WWW: <http://www.nowhereroad.com/cgl/chapter4/>.
  11. VYŠATA, O.. Mozek a jeho bity [online]. 23.1.2004 [cit. 2008-01-17]. Dostupný z WWW: <http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/5D521DA063DFF279C1256E9700492037?OpenDocument>.
  12. RYPL, L.. Paměť a učení [online]. 12.6. 2004 [cit. 2008-01-23]. Dostupný z WWW: <http://lr.czechian.net/UceniPamet.html>.
  13. Paměť [online]. c2007 [cit. 2008-01-17]. Dostupný z WWW: <http://zpameti.cz/pamet/>.
  14. Paměť (psychologie) [online]. 28.12.2007 [cit. 2008-01-17]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Pam%C4%9B%C5%A5_%28psychologie%29>.
  15. Paměť a zapomínání [online]. 9.6.2006 [cit. 2008-01-17]. Dostupný z WWW: <http://www.mineralfit.cz/clanek/1264--pamet-a-zapominani.html>.
  16. BENES, P.. Zpráva o realizaci projektu [online]. 10.12.2006 [cit. 2008-01-23]. Dostupný z WWW: <userweb.pedf.cuni.cz/rozvoj/ZZ2006/ZZ_Benes06.DOC>.
  17. Atkinson-Shiffrin memory model [online]. 12.12. 2007 [cit. 2008-01-23]. Dostupný z WWW:<http://en.wikipedia.org/wiki/Atkinson-Shiffrin_memory_model>.
  18. Memory [online]. 12.1.2008 [cit. 2008-01-23]. Dostupný z WWW:<http://en.wikipedia.org/wiki/Memory>.
  19. Working memory [online]. 4.1. 2008 [cit. 2008-01-13]. Dostupný z WWW:<http://en.wikipedia.org/wiki/Working_memory>.
  20. Baddeley\'s model of working memory [online]. 28.11. 2007 [cit. 2008-01-13]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Baddeley%27s_Model_of_Working_Memory>.
  21. Ideas: Visualization and Learning [online]. 30.6.2004 [cit. 2008-01-13]. Dostupný z WWW:<http://www.siliconyogi.com/andreas/it_professional/sol7/IdeasVisualizationandLearning.html>.
  22. Neuropsychologie [online]. c2005 [cit. 2008-01-13]. Dostupný z WWW:<http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=2733>.