Negativa vstupu ICT do vzdělávání

 

       Autor: Jan Koucun

 

 

 

 


 

Úvod

 

Dnes, když rodiče vyprávějí svým náctiletým dětem, jaké bylo jejich dětství bez vymožeností dnešního moderního světa, tak si to jejich potomci ani neumějí představit. Všechno se jim zdá směšné a diví se, jak vůbec mohli přežít. Na druhé straně jim děti závidí „neexistenci“ mobilů, jelikož je jejich rodiče neměli pod takovou kontrolou.

Vstup informačně-komunikačních technologií (dále ICT) přinesl s sebou nejen nové rozměry v získávání informací a zvětšení obzorů, ale také i nástrahy, které číhají. Je velice těžké říci, jestli používaní ICT ve vyučování a běžném životě má více pozitiv nebo negativ. Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na problematiku podíváme, v jakém prostředí dítě vyrůstá, jak o něj rodiče pečují a jak se mu věnují, jaké má dítě zájmy, vlastnosti a podobně. Určitě je dobré, že mladí na základních školách rozumí počítačům, mobilům a jiným elektronickým zařízením a technologiím, jenže, kde je ta hranice, která určuje, co je ještě pro dítě prospěšné a co už ne? Lze to vůbec přesně určit a nadefinovat?

Tento článek bude věnován negativním vlivům používání informačně komunikačních technologií. 

nahoru

 

Charakteristika – ICT pozitivní a negativní vlivy

 

Určitě existuje celá řada definic o informačně-komunikační technologii. Jak však definovat pozitivní a negativní vlivy? Myslím, že v dnešní době si téměř každý dovede představit, co se pod označením ICT skrývá. Označil bych to jako soubor technických a programových prostředků utvářejících celek – technologie, které přispívají k získávání, rozvoji a použití informací a jejich aplikaci v běžném životě. Zjednodušeně by se dalo říci, že to jsou celky, pomocí kterých je možné komunikovat, sdílet, vytvářet a přijímat informace.

„Pozitivní vlivy“ pak jsou takové stavy, které pomáhají člověku k rozvoji osobnosti, jeho vzdělávání a jsou běžným doplňkem zdrojů informací a snadnější komunikace.

„Negativní vlivy“ jsou naopak takové aspekty, které ohrožují a ovlivňují člověka na jeho bio-psycho-sociálním zdraví. Z fyzického hlediska se jedná především o vliv na jeho přímé tělesné zdraví, vývoj a možné následky, které se mohou projevit u takového jedince zhoršeným zdravotním stavem. Z psychického hlediska můžeme dále hovořit o vlivech na emoce jedince, vlivy na jeho výkonnost nejen ve škole či v zaměstnání, ale i v běžném životě. Společně s tím jdou ruku v ruce i neurologické nebo psychické onemocnění či stavy. V sociální interakci pak na dopady v komunikaci, přijímání a uvědomování si hodnot, vztahů a společenského kontextu, vztahy mezi lidmi, v postojích při konkrétních sociálních situací, názorech na ně a vlastního citu a projevů emocí.

nahoru

 

Vztahy negativ ICT v jednotlivých sférách

 

Informační a komunikační technologie jsou tedy nezbytné pro fungování jedince i celé společnosti. Pomáhají v různých sférách a celá společnost i jednotlivci v ní si ani neuvědomují, že se na technologiích stávají závislými. Zvyšují efektivitu práce, zrychlují komunikaci a umožňují využívat celou škálu možností. Je ale skutečně pouze prospěšná? Uvědomujeme si vůbec, jakým způsobem nás ovlivňuje?

Milióny lidí na světě využívají dennodenně počítače, mobilní telefony, internet. Využívají prostředků internetu nejen pro získávání informací, ale i například pro vzdělávání V tomto světě však existuje jakási anonymita umožňující vytvářet imaginární představy, životy. Umožňuje svobodně a bez zábran ztrácet vlastní identitu. Oblast působení těchto vlivů přispívá v utváření osobnosti, s nimiž se setkáváme ve škole a později i v dospělosti.

nahoru

 

Práce s počítačem přináší řadu zdravotních problémů, jak fyzických, tak psychických, které si dítě neuvědomuje, a bohužel často ani rodiče ne. Jde především o špatnou ergonomii při sezení u počítače způsobující křivení páteře, přemáhání krčních svalů, křečové žíly, nedokrevnost apod. Dále díky škodlivému záření obrazovky dochází k oslabení imunitního systému a hlavně ničení zraku, k čemuž často napomáhá i špatné osvětlení při práci s počítačem. V neposlední řadě hojné vysedávání u PC velmi často zapříčiňuje špatné návyky v životosprávě. Používání virtuálních světů ovlivňuje především oblast emočně psychickou, což může mít negativní následek na osobnost jako takovou.

nahoru

 

Sezením u počítače na nevhodných židlích, či přímo v posteli, nejen že u dětí ničí páteř, a tím i správné držení těla, ale nedostatek pohybu přispívá i k rozvinutí civilizačních nemocí, jako je tou například obezita. "Lidské tělo je stvořeno k pohybu. V dětském věku (a nejen v něm) se pohyb významnou měrou podílí i na rozvoji psychických schopností každého z nás." [1 - Zemanová, Ručková a kol., 2001] Na nedostatek pohybu zareagoval i Microsoft (a nejen on) tím, že začal produkovat hry, které se ovládají pomocí pohybů vlastního těla. Před obrazovkou si tak hráči mohou zahrát různé hry a nemusí ani na hřiště. Microsoft investoval půl miliardy dolarů na marketing pohybového ovládání Kinect. Je samozřejmě lepší představa, když uživatelé her aktivně pohybují tělem a tím ovládají interaktivní prostředí her, než když by jen nečinně seděli u stolu. Tyto hry jsou vhodné pro všechny věkové kategorie, dokážou „rozpohybovat“ větší procento lidi sedících za počítači. Je však toto řešení přínosem? To je velice sporná otázka. Nehledě i k finanční náročnosti těchto her. Zájmem rodičů by mělo být opatření, aby jejich dítě mělo ergonomickou židli a ergonomicky položené součásti počítače. (Zemanová, Ručková a kol. 2001) A hlavně to, aby jejich dítě umělo „vypnout počítač“ a šlo si hrát reálné hry do reálného světa s reálnými kamarády. Sportovat a tím udržovat fyziologii celého těla v dobré kondici.

nahoru

 

V poslední době se objevují výroky vědců tvrdících, že častá práce s počítačem neovlivňuje zrak. Ačkoli nejsem vědec ani lékař, s tímto názorem nesouhlasím. Lékař, který naopak potvrzuje názor, že počítač negativně ovlivňuje zrak, je MUDr. Břetislav Brožek CSc.. Sám říká: „Zrakový orgán je při práci na počítači namáhán mnohem více, než při jakékoliv aktivitě ".[2 - Zemanová, Ručková a kol., 2001]

Oku, díku strnulému pohledu na jedno místo, ochabují oční svaly ovládající ostrost vidu, dochází tak k deformaci oční bulvy, a tím ke slabozrakosti nebo dalekozrakosti či jiným očním poruchám, včetně následných projevů vysychání oční sliznice či bolestem hlavy.

V dnešní době se již užívá pojmu tzv. počítačový zrakový syndrom, který představuje napětí očí, slzení, únavu, potíže s ostřením, až po dvojité vidění a další negativní vlivy.

K eliminaci těchto vlivů jistě přispěje „oční gymnastika, o které mimo jiné píše i Zemanová  (Zemanová, Ručková a kol. 2001), při nichž dochází k procvičení a prokrvení všech očních svalů, které tak zůstávají pružné a nepřispívají k deformaci oční bulvy.

nahoru

 

Mezi výrazná negativa působení ICT bychom měli zařadit vlivy na psychiku, duševní stavy a emoce. Jsou to především imaginární světy a virtuální prostředí nahrazující reálný svět v představách. Přispívají k tomu především hry, a to nejen z kategorie akčních. Dochází zde k uvolnění sebekontroly a zábran přenášející se pak do každodenního života, ale i u her tzv. RPG (her na hrdiny) typu „Dračí doupě“ nebo „Pán jeskyně“, kdy se hráč zidentifikuje k dané postavě a následné konstrukci a jakoby se stává onou postavou. Tyto aspekty mají za následek podporu agresivity, špatný odhad důsledků při přebírání podnětů z virtuálního světa do reálného a mnoho dalšího.

Po určité době může dojít u takovýchto jedinců k psychickým a neurologickým potížím, které mohou mít vliv na jejich osobnost. Mají pak předpoklady stát se např. neurotiky, trpět fobickými stavy, tiky, poruchami spánku či např. psychotickými stavy jako jsou bipolární afektivní poruchy (mánie – deprese), apod.[10 - Rogge, 1999]. Takovýto jedinci neví co se sebou, neumí se jinak „zabavit“ a stále myslí na hru. Spousta her je už tak sofistikovaná, že dítě se ponoří do děje hry, odtrhne se od reality a ve své fantazii se stává součástí děje hry a vytváří si tak falešné kontakty a vztahy. Toto má i přímý vliv na dětský nervový systém. Při hraní akčních her stoupá v těle adrenalin, což je nevhodné zejména před usnutím, neboť takto „rozbouřené“ hormonální hladiny mohou spánek značně narušit. Přičemž, jak známo, zdravý a plnohodnotný spánek je jednou z nejdůležitějších fází dne člověka, zejména pak u dětí ve vývoji.

Působení různých faktorů na psychiku vytváří i somatické potíže. Mohou se objevovat i kožní alergické reakce, úrazy z nepozornosti nebo z napodobování při prožívání virtuálních scén.

nahoru

 

Digitální mládež používá emotikony, zkrácený jazyk, např. jj, mmt atp. a počítačovou mluvu např. „vymazal se mi harddisk“, „po ránu mi trvá, než mi naběhne systém“ apod. Mladí si často ani neuvědomují, že tímto jazykem se můžou bavit pouze se svými vrstevníky, protože jejich rodiče a starší lidé jim prostě nemusí rozumět.

Časté chatování, kde si mohou vymýšlet různé identity a žití v nereálném čase způsobuje to, že časem se děti stále hůř a hůř vyjadřují. Tím, že neustále komunikují se strojem, hůře zvládají komunikaci mezi vrstevníky, chybí jim i dostatečná slovní zásoba, rozhovor je ochuzený a vázne. Nebo naopak, mohou to být i děti, které mají nějakou vývojovou poruchu komunikace (z důvodů různých tělesných, mentálních aj. deficitů) a tyto technologické prostředky ještě podpoří následnou neschopnost se vyjádřit.

Tím, že jsou děti více u počítačů, i když tam "hledají informace", které sice čtou, ale není to srovnatelné jako převážně souvislé čtení textu u knih. Na internetu nalezneme většinou zkrácené texty, na které se člověk nemusí soustředit delší dobu a sledovat tak obsah. Způsobuje to nejen horší vnímání textu a jeho pochopení, ale také ukotvení v paměti. Tudíž i to může přispět ke špatnému návyku ve způsobu vyjadřování. Smutným faktem je, že děti nejsou schopné pak pochopit jednoduchý souvislý text z knížky, z něhož mají udělat rozbor textu (tj. selhávají v tzv. čtení s porozuměním).

Ztrácí se též bohatost ve vyjadřování, v používání jednoduchých frází. Následkem může být i to, že si v běžných situacích tito lidé nemají o čem povídat, ale přijdou-li k elektronickým komunikačním prostředkům, stráví „diskuzí“ hodiny. Ať se jedná o emaily, sociální sítě, či například mobilní telefony a SMS služby. Smutné na tom je, že dítě ani nenapadne hledat chybu v sobě.

Dalším problémem této komunikační nevyzrálosti je i to, že lidé pak nedokáží řešit reálné konflikty, které jim přináší život. A to díky nízkým sociálním dovednostem. Tak se může stát, že se následně mohou rozvíjet neurologické potíže či psychické poruchy - depresivní stavy atp. Nežádoucí vlivy jsou tak úzce propojeny do jednoho celku. Do vnímání každého člověka okolním světem a sebe samého

Ztráta komunikačních schopností se samozřejmě projevuje nejen mezi vrstevníky, ale i ve škole při interakcí s učiteli, a především též doma s rodiči. Rodiče by si měli všímat změn v chování a hledat signály, které ukazují na změnu v osobnosti, neboť tyto změny mohou souviset i s používáním technologii.

nahoru

 

Problematika negativního vlivu informačních technologií se nevyhýbá ani školám. Přímé negativní vlivy s používáním technologii asi nehrozí. Každá škola jistě dodržuje bezpečnost u počítačů a hygienické předpisy. Hlavním rizikem, pokud se to tak dá napsat, je především přirozená zvědavost dětí, možnosti současných technologií a především volný přístupu k nepřebernému množství informací a technologických nástrojů. Nekontrolované a časté používání technologií má přímý vliv na psychickou osobnost člověka. U dětí to je znásobeno jejich vývojem a mentální nezralostí. Hry jsou pro děti vstupní branou do světa využívání technologií. Pomocí her se děti seznamují s počítači a postupně s jejich možnostmi. Začínají už v předškolním věku, kdy ještě nemají plně vyvinutá kritická měřítka pro posouzení dobrého a špatného. V tomto období hodně záleží na přístupu rodičů, do jaké míry umožní dětem používat počítače a další technologie.

Postupně, a to i ve školách, se děti setkávají s hraní her on-line s virtuálními protihráči nebo skutečnými spoluhráči, záměrně využívají internet, komunikují pomocí různých programů (ICQ, Skype), využívají sociální sítě (Facebook, Twitter), postupně ovládají mobilní telefony, bezdrátovou komunikaci a další technologie. Tak se stávají „nezávislými“. V kombinaci s nevyzrálosti osobností se tyto symptomy stávají nebezpečnou kombinací, pokud nedochází ke zpětné vazbě a sebekontrole.

Při těchto pokusech a seznamováním se s možnostmi technologických prostředků jsou vystaveni nebezpečí jednak ze strany nástrah internetu, ale mohou i lehce podlehnout nástrahám používání těchto fenoménů. Z domovů nám pak vyrůstají potencionální „numetari“, kteří přecházejí do škol. Označení „Numerati“ použil ve své stejnojmenné knize Stephen Baker jako synonymum pro tzv. „požírače čísel“, kde spojil fenomén lidského myšlení a uvažování ve spojitosti s technologiemi a digitálním světem kolem nás. (Baker, 2006) Zde se mohou dále prohubovat jejich závislosti, potřeby, identifikace, které mohou mít za následek podstatně hrozivější následky v podobě ztráty emoční roviny, reálného pohledu na svět, psychopatologických jevů. S těmito vlivy se musejí umět vypořádat nejen rodiče, ale zejména také učitelé, neboť průměrně každé dítě - mládež, stráví ve školním zařízeni alespoň 13let.

Psycholog, Jaroslav Vacek je pracovník týmu Centra adiktologie při Psychiatrické klinice VFN a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Praha. Předmětem jeho vědeckého zájmu jsou mimo jiné i nelátkové závislosti, tedy závislosti na počítačích, internetu Zabývá se riziky při hraní her, otázkami kyberšikany či pronásledování, a dalšími vlivy technologií. Vzhledem k tomu, že vystudoval i obor informatika, je tedy člověkem, kterému je tato problematika profesně dobře známa.

Ve svých výzkumech a přednáškách, které pořádá v rámci preventivních programů po celé republice, se dotýká prakticky všech oblastí bezpečného užívání informačních technologií. V jedné ze svých přednáškových prezentací [3 - Vacek, 2010], uvádí tabulku závislostí na hraní počítačových her. Z ní vyplývá, že v České republice, mladí ve věkové skupině 12-18 let, hrají počítačové hry 38 hodin týdně. Což je nejvyšší číslo ve srovnání s porovnávanými zeměmi. A ve věkové hranici 12-15 let je skoro 8% závislých či ohrožených osob.

 Dále byla reprezentačnímu vzorku 100 žáků (11-12 let), chodících do 4. a 5. tříd, položena otázka „Musí Tě od hraní her nebo internetu někdy někdo odtrhnout?“. Výsledky jsou opět zajímavé. Skoro 26% chlapců uvedlo, že „velmi často“ a 68% “ano, občas“. Což je také dost vysoké číslo. Naproti tomu u děvčat to byla necelá 4% „velmi často“ a necelých 43% „ano, občas“.

Psychologové uvádějí, že takovéto vysoké procento závislostí doprovází jev, který se jmenuje „Flow fenomén definovaný prof. PhDr. Rudolfem Kohoutkem, tedy jakousi formu pohlcení, splynutí s prostředím. Kdy hráč nevnímá ani prostor a ani čas. Tento jev je společný právě i jiným návykovým projevům chování. Jako je například i drogová závislost.

K problematice závislosti na hrách se vyjádřil svým absolventským filmem režisér Jakub Sommer. V dokumentu Maj Kompjutr (2002), ukazuje na dospělých, tedy vyzrálých lidech to, co dokáže „Flow fenomén“. Je to ukázka života zobrazující paralelní svět. Jednak svět reálný s fiktivním, hráčským. Dokument zobrazuje osudy tří zcela odlišných osob, které se spojily, ve světě her. Nastiňuje i další situace a scény z běžného života, které se dotýkají těchto vlivů na svébytnost vlastní osoby.

Stejně jako Jaroslav Vacek, tak i Jakub Sommer dokládají propadnutí hráčské vášně na stejném typu hry Age of Empires, ovšem každý ze svého pohledu.

Výše uvedený filmový příběh, je příběhem dospělých, ne dětí. Děti na různém stupni vývoje nemají poznatky jako dospělí, tedy propadnutí „Flow fenoménu“ je o to nebezpečnější.

nahoru

 

V posledních letech se rozmohly různé sociální sítě, kterým neholduje jenom mizivě malé procento žáků a studentů. Největšímu zájmu se jeví objev Marka Zuckerberga, „otce“ Facebooku, z roku 2004. Říká se: „kdo není na Facebooku, jakoby ani neexistoval“. Tento současný internetový fenomén byl původně určen pro sociální komunikaci mezi přáteli na škole. Dnes má tento fenomén přes půl miliardy uživatelů a byl námětem pro filmové zpracování "Social Network", který přišel do českých kin v listopadu 2010.

Vypovídá to, že sociální sítě mají svoje místo mezi lidmi a jsou s ním také spojena rizika, která tyto sítě představují. Jedním z rizik, která pro děti představují, je poskytování osobních informací. Velmi nebezpečná je komunikace s různými cizími osobami, o kterých se dané dítě může domnívat, že je to vrstevník a přitom se může jednat například o člověka s pedofilními sklony, případně skupiny zabývající se dětským pornografickým průmyslem nebo lidmi mající sklony k násilným trestným činům.

Pro děti se pak tyto sítě stávají jakousi oporou, protože se cítí „důležití“, dělají něco samostatně, něco co už potřebuje určité vědomosti a tak je v praxi realizují. Ovšem bez představ možných důsledků. Mají spoustu přátel, ovšem mnoho z nich je jenom imaginárních. Píší o sobě úplně vše, takže dávají světu na vědomí, kdy jdou jíst, spát, co mají doma, jaké mají koníčky a záliby, či naopak co je nebaví. Cítí se být rovnocennými se spoustou lidí, protože jich mají v kolonce „přátelé“ a očekávají, že tak se vztah mezi těmito lidmi trošičku změní (například když si žák dá mezi své přítele své učitele, které ho učí).

Sociální sítě si podmanily všechny věkové kategorie. Jen s tím rozdílem, že vyzrálejší, věkově starší lidé, (snad) lépe dokážou zhodnotit důsledky.

Tím, že jsou děti pasivní, ztrácejí skutečné komunikační dovednosti, nerozvíjejí se tak věkově adekvátní a přirozené herní aktivity a obrazotvornost, např. tak jako kdyby se setkali venku na hřišti. Kamarádství nejsou tak pevná a děti žijí v podstatě trochu v iluzi. V iluzi, že mají spoustu kamarádů, a když je jeden v reálném životě zklame (stačí jenom tak, že je nemocný, nedonese úkoly nebo nechce jít s ním ven), tak ho jednoduše vymění za někoho jiného – dalšího kamaráda na Facebooku, který se mu právě „hodí“ tím, že s ním komunikuje, žije.

Každý z nás za sebou necháváme řadu osobních informací, které mohou být buď cíleně využity, nebo záměrně zneužity. Zanecháváme o sobě stopy na serverech, které po nás chtějí registrační údaje. Ale i takové údaje, které nemají ani s danou službou přímou souvislost. Při prezentacích svých životních situací umisťujeme na internet fotografie z dovolených, videa rodinných oslav atp. Mnohdy však s rozmyslem, že tyto informace mohou být i zneužity, a tedy vybíráme co zveřejnit a co ne. Děti takovým způsobem neuvažují. Snaha o atraktivitu, soutěžení se spolužáky ve škole, či kamarády, publikují řadu informací materiální povahy, informace osobního rázu a různé detaily, které mohou následně vést až ke kriminalitě. A to jak kriminalitě páchané na osobách, které vystavují informace na webu (např. pedofilie), tak kriminalitě páchané lidmi, které informace na web záměrně dávají (vystavují kompromitující fotografie nebo videa za účelem šikany).

Bakerovi Numerati pojednávají právě o možnostech, jak lidé ztrácejí anonymitu tím, že surfují po internetu, píší maily, chatují, nakupují v e-shopech či jinak využívají komunikační technologie. Neboť existují lidé, kteří takovéto stopy analyzují a využívají ke svému prospěchu. (Baker, 2006)

nahoru

 

Ve školách se většinou setkáme s Kyberšikanou. Jedná se o využití ICT k takovým činnostem (šikaně), kdy je cílený objekt (žák) psychicky týrán nebo zneužíván. A to od lehkého psychického obtěžování, ponižování ústící až po násilné trestné činy. Kyberšikana se uskutečňuje pomocí mobilů, počítačů a internetu. Uvádí to jak dr. Vacek (Vacek, 2010), tak dr. Kopecký [4 - Kopecký] z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který je vedoucím projektu E-Bezpečí a Centra prevence rizikové virtuální komunikace, rozsáhle k této problematice publikuje (včetně výzkumů).

E-Bezpečí je portál, který aktivně přináší informace k této problematice. Rady a návody zde najdou jak učitelé, žáci, tak i samotní rodiče. Jsou zde publikovány různé výzkumy. Zpráva výzkumu z února 2010 přináší informace o tom, že 46,8% žáků a studentů je vystaveno některé z forem kyberšikany. Jedná se především o šikanu přes SMS, emaily, zesměšňující fotografie a audio nebo audiovizuální záznamy, vyhrožování a vydírání. Jsou to prvky, které také úzce souvisí i s výše uváděným nekontrolovaným zveřejňováním osobních údajů a dat. 2/3 respondentů uvedlo, že jim nevadí sdílet osobní informace s „virtuálními“ lidmi, tedy osobami, které známe pouze z internetu, ne osobně.

Z tohoto šetření dále vyplynulo, že touto formou šikany jsou poznamenáni i učitelé, kteří byli natáčeni ve vyhrocených situacích nebo byli terčem provokací. Studie uvádí, že se tak stalo ve 2,3% případů (dvoutřetinovou vinu měli chlapci).

Mobily jsou již dnes běžnou součástí výbavy žáka/studenta ve škole. Ve školách jsou častěji dostupné bezdrátové sítě (vlastní nebo okolní), na které se připojují žáci prostřednictvím mobilů nebo počítačů, které mají sloužit k výuce. Tyto signály by měl ohlídat vyučující, ale o přestávkách a v době mezi vyučováním kontrola žádná není. Tyto skutečnosti pak vedou k tomu, že během doby strávené ve škole děti např. chatují, či provádějí necenzurované záznamy, které bez kontextu souvislostí mohou být upravené a mají za cíl uváděnou kyberšikanu namířenou proti učiteli, nebo spolužákovi. A to buď cíleně směrované k diskreditaci či zesměšnění dané osoby či její šikaně. Jak z posledně jmenovaného šetření vyplynulo, až 71% žáků nahrává jiné osoby na mobilní telefon. Tohoto výzkumu se účastnilo 2000 žáků základních a středních škol a převažovala skupina žáků ve věku 11-16 let. Jsou to tedy osoby, které podle Kohlbergových dilemat morálního vývoje dítěte, jsou základem dobrého úsudku při přijímání správných životních rolí. Jsou však tyto role správné? Uvědomují si tak odpovědnost za uplatňování morálních hodnot a principů. (Henriksen, Vetlesen, 2000) Vezmeme-li v úvahu tyto závěry a porovnáme je s neetickým jednáním více jak 2/3 respondentů, tedy cca 1400 žáků, je velmi důležité tuto oblast negativních projevů nepodceňovat.

Tento jev si uvědomují různé autority, a tak například na ZŠ Lupáčova v Praze, pod vedením ředitele Milana Hausnera a záštitou České komise pro UNESCO, probíhá mezinárodní projekt Kyberšikana – konflikt moderní školy úzce zaměřený na prevenci nežádoucích jevů v kyberprostoru.

Pomalu u nás začíná zdomácňovat pojem Kybergrooming. Jedná se o vyvolání falešné důvěry a vylákání oběti na schůzku, zaměřenou na pohlavní zneužívání, jak to dokládá i Vacek. (Vacek, 2010) Mohlo by se zdát, že tento problém nesouvisí přímo se školou, ale jak již bylo zmíněno velké procento žáků a studentů používá i v době školního vyučování komunikační techniky pro osobní účely. Pokud jsou studenti zasaženi kybergroomingem věnují se komunikaci i ve škole. Jak dokládají zprávy ze zahraničí a i u nás, je potřeba účinně předcházet i těmto jevům. V médiích lze nalézt mnoho informací, např. uveřejnění zahraničního případu únosu a zavraždění studentky, či tuzemské první odsouzení pachatele za opakované pohlavní zneužívání dětí

Pronásledování osob, tzv. Cyberstalking, ve školách není přímým jevem, je součástí kyberšikany a tento jev se začíná vyskytovat i u nás. Jestli jej budeme definovat samostatně nebo jako součást šikany není rozhodující. Stihomamné jednání, pronásledování např. spolužačky, zamilovaným chlapcem se může objevit i v našich školách. O výskytu tohoto jevu hovoří např. Vacek (Vacek, 2010) či Kopecký a je znám i první případ, který byl projednáván u soudu. V novele trestního zákoníku je stalking již zařazen mezi kriminální delikty. S podobnými jevy se setkávají všude ve světě, znamenají závažný problém, kterému je potřeba se věnovat.

nahoru

 

Stále častěji se objevují různé případy novodobých nelátkových závislostí. Kromě notorických použivatelů mobilních telefonů nebo osob trávicích např. v obchodě většinu svého času, přibyli i počítačoví hráči a závislí na Internetu, zejména se závislostí na sociálních sítích.

Nelátkovou závislost číslo jedna představují počítačové hry. Jednotlivci s psychickými obtížemi nedokáží odolat nástrahám, a to bez rozdílu věku. U člověka, který hraje počítačové hry, se v mozku vylučuje hormon, který vyvolává pocit uvolnění a uspokojení. Na dítěti, které si takto na počítači hraje několik hodin, jsou po vypnutí počítače pak např. patrné známky psychického rozladění a nervozity.

Větší problém je navíc v tom, že na trhu jsou dostupné i ty nejagresivnější hry plné násilí a sexu, což má samozřejmě negativní vliv na jich psychický rozvoj. V dítěti se tak postupně pěstuje agrese, zlo, nervozita, drzost a jiné negativní vlastnosti. S politováním musíme přiznat, že právě tyto nástrahy závislostí a fakta o změně osobnosti dítěte rodiče nechtějí vidět a připisují to vytíženosti ve škole, nebo něčemu jinému.

Tím pádem jedinec postupně dokáže u elektronických technologií trávit celé hodiny. Nejvíce tomuto novodobému fenoménu podléhají právě děti a mládež. Tato časová ztráta běžného časového harmonogramu dne má za následek změnu v biorežimu člověka, spánkový dluh, zhoršenou orientaci v prostoru a čase, vlastní únavu a celkové vyčerpání. Společně pak dochází i ke špatné životosprávě a pro tyto osoby se stává přirozené, že např. coca-cola (pozn. zdraví velmi škodlivá) má své stálé místo na stole vedle počítače a je nedílnou součástí nejen jejich pitného režimu, ale i komunikace. Je prostředkem výživy, stylu a jakými si doplňkem.

Žijeme v materiálním světě, kdy se rodiče snaží uspokojit všechny potřeby dítěte, dají jim k dispozici technologie a často netuší, s jakými vlivy přicházejí děti do styku. S nastupující pubertou a identifikací jedince je následné řešení negativních důsledků vývoje svého dítěte problematické a obvykle bývá již pozdě.

Oblast závislostí je potřeba vnímat také z medicínského hlediska. V odborné literatuře, periodikum České a slovenské psychiatrie (Holcnerová, Košatecká, Vacek, 2009), vyšel článek na téma Závislostní chování na internetu a jeho léčba. V tomto článku autoři poukazují na problematiku závislostního chování jako na nemoc, která má své příznaky, diagnostiku, etiologii, komorbiditu (současný výskyt více nemo), léčebnou terapii i klasifikaci v mezinárodním katalogu nemocí MKN10 - F63.8 - Jiné návykové a impulzivní chování. Je také snaha o větší specifikaci nemocí v této kategorii, především pro statistické důvody a přehledu zdravotních pojišťoven.

nahoru

 

Dnes je velice běžné, že se školní úkoly zadávají dětem tak, aby si je mohli najít doma na internetu. Je to ovšem téma k zamyšlení, jestli je to skutečně tak výhodné, jak se na první pohled zdá. Na jedné straně možná ano – např. tím, že dítě nemusí jít do knihovny a je v bezpečí domova. Jenže, je to skutečně takové bezpečí? Na internetu číhá možná mnohem více nástrah, než cestou do knihovny. A v konečném důsledku obrovské záplavy informací, které dítě musí strávit během hledání informací, zabere mnohem více času, než jak by ho bylo strávilo v knihovně.

Dítě si na internetu může najít téměř všechno co potřebuje a tím pádem si to nemusí pamatovat. Ví, že to tam je a jaké heslo zadat do vyhledávače, aby byla nalezena požadovaná informace. Jenomže tak se stává, že spoustu věcí umí jenom velice povrchně, nemá hlubší znalosti a vědomosti o mnoha věcech, protože si myslí, že to není potřeba vědět, když existuje internet. Myslí si, že „Internet je encyklopedie na vše“.

Pokud žáci i učitel výukovým prostředkům rozumí, používání ICT v odborné výuce velmi ulehčuje práci a je skutečně účelné. Vstup ICT do výuky však přinesl nejen pozitiva, ale také negativní stránky. Pokud mladí žáci s oblibou zapínají počítač, věkově starší učitelé přijímají tuto pomůcku mnohem hůře. Nejde jenom o počítač jako takový, ale i o další technologie, jako je například interaktivní tabule. Takový dataprojektor je velice vděčná pomůcka a učiteli usnadní práci tím, že dětem názorně ukáže, o čem teoreticky mluví. Leckdy se však používá jen výpočetní technika, což je škoda. Pokud ovšem učitel nedokáže správně používat techniku, může tím ztrácet autoritu u svých žáků nebo i sám své sebevědomí. Internet není jedinou příčinou těchto negativ. K dalším by se dalo přiřadit i pasivní sledování televize a videofilmů. Podle průzkumu společnosti Mediaresearch zveřejněného v listopadu 2008 se naše děti dívají na televizi denně 104 minuty, dalších 85 minut stráví sledováním videa a DVD a 34 minut sledováním internetu, tj. celkem asi 3,7 hodiny strávených denně u obrazovky.

nahoru

Závěr, tipy

 

Od té doby, co je počítač stejnou samozřejmostí, jakou je v domácnosti například pračka, stal se pro některé nenahraditelnou součástí života. Je samozřejmé, že je velice výhodné, když se člověk naučí pracovat s počítačem a technologiemi, když je mladý. Jenomže umí je správně využívat? Lidé často používají aplikační programy povrchně, než by se lépe seznámili s výhodami a uměli je využít výhodným a vhodným způsobem.

Mnoho lidí si myslí, že informační technologie hlavně vzdělávají, neboť poskytují spoustu zdrojů informací, odkud je děti i dospělí mohou čerpat. Proto byly zařazeny do studia a na spoustě škol se používají jako úplná samozřejmost. Různé aktualizace informací, nové objevy, či inovace se objeví právě na internetu dříve, než se postihnou v papírové verzi, a tak se stávají zastaralé. Je tedy vhodné, aby se nové technologie využívaly k prospěchu. Jen je potřeba mít na paměti, že jejich nevhodné užití, může znamenat vysoká rizika. Rizika vedoucí od problémů s vlastní osobností, až po rizika mající vliv nad existencí vlastního života.

Informační společnost, do které jsme ve třetím tisíciletí naplno vstoupili, přináší rozvoj nových technologií, které – ostatně jako tomu bylo v lidské historii vždy – přináší kromě pokroku, který je mimochodem pro naše děti velmi lákavý, také jistá rizika a ohrožení.[5 - Kocáb, 2009] Toto prohlásil jako svůj úvodník, tehdejší ministr pro lidská práva, Michael Kocáb v metodické publikaci, která srozumitelnou formou informuje a radí, jak na internetové nebezpečí. Je cíleně zaměřena především jako pomůcka pro rodiče a pedagogy. Obě tyto skupiny se s touto problematikou úzce setkávají.

Tuto publikaci vydala vláda České republiky ve spolupráci se sdružením zájmovým osob vystupujících pod zkratkou OSI -Online Safety institute z.s.p.o.„Užitečné internetové tipy pro rodiče mladších a starších dětí“. OSI se aktivně věnuje této problematice. Zrealizovala projekt „Národní centrum bezpečnějšího internetu“, kde jsou informace k této problematice. Na svém portálu http://www.saferinternet.cz, mimo jiného, zveřejňuje i praktické rady a tipy, jak postupovat v prevenci proti počítačové kriminalitě a věnuje se komplexně problematice spojené s internetem. Tento portál nabízí informace pro děti i rodiče, žáky i učitele a pro všechny, kterým není lhostejné internetové nebezpečí.

Ve stejné problematice se angažují další portály:

            Bezpečný internet

            Problematice závislostí na hrách se věnuje Zavislostnahrach.cz

            Oblíbený dětský portál Alík

            Portál Saferinternet.cz

nahoru


 

Literatura:

 

 Baker Stephen. Numerati. Brno : Computer Press, 2006, 216 s. ISBN 978-80-251-2444-4.

BUERMANN, Uwe. Jak (pře)žít s médii. 1. Praha : Poznání, 2006. 240 s. ISBN 978-80-86600-58-1.

Henriksen, J.O. – Vetlesen A.J., překlad Juřičková Miluše. Blízké a vzdálené. Brno : Albert, 2000. 215 s., ISBN 80-85834-85-5.

KOCÁB, Michael. Užitečné internetové tipy. [brožura v rámci kampaně „Stop násilí na dětech“] Praha : Úřad vlády, 2009.

ROGGE, Jan Uwe. Dětské strachy a úzkosti. Praha : Portál, 1999. 211s. ISBN 80-7178-237-8.

ŘÍČAN, Pavel; PITHARTOVÁ, Drahomíra. Krotíme obrazovku. Praha : Portál, 1995. 100 s. ISBN 80-7178-084-7.

Vondráčková Holcnerová P., Vacek J, Košatecká Z.. čas. Česká a slovenská psychiatrie, Závislostní chování na internetu a jeho léčba, 2009, č.6 strana 281. ISSN 1212-0383

ZEMANOVÁ Petra, RUČKOVÁ Zuzana a kol.. Jak si zachovat zdraví u počítače. Praha : Computer Press, 2001. 114 s. ISBN 80-7226-546-6.

 

Citace

[1]    Zemanová Petra, Ručková Zuzana a kol.. Jak si zachovat zdraví u počítače, Praha : Computer Press, 2001. 114 s. ISBN 80-7226-546-6, s.1

[2]    Zemanová Petra, Ručková Zuzana a kol.. Jak si zachovat zdraví u počítače, Praha : Computer Press, 2001. 114 s. ISBN 80-7226-546-6, s.94

[3]    VACEK Jaroslav. Počítače, internet a další technologie u dětí a dospívajících: rizika a jejich prevence [online], 9/2010 [cit. 2011-01-15],
             http://www.kr-karlovarsky.cz/NR/rdonlyres/9C24E422-260B-4BB6-AE1B-A8BE790A915F/0/Vacek.pdf

[4]    Kopecký, Kamil. Nebezpečné komunikační praktiky spojené s využíváním ICT [online], 2010 [cit. 2011-01-15],  http://prezentace.e-bezpeci.cz

[5]    Kocáb, Michael. Užitečné internetové tipy, Úřad vlády v rámci kampaně „Stop násilí na dětech“, 2009

nahoru