Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Seminární práce z Edukačních technologií

Digitální rozdělení, jeho projevy a důsledky ve vzdělávání

Jana Taušová

M-TIV

Digitální rozdělení, jeho projevy a důsledky ve vzdělávání


Úvod

Mělo to být automatické počítadlo, pak stroj, který dokáže rozluštit i ten nejsložitější kód, pak se celá věc poněkud zvrhla a v posledních letech se počítače stávají jednou ze základních životních potřeb. Nebo ne? Lidé se odjakživa dělili podle nejrůznějších kritérií chudí – bohatí, malí – velcí, hubení – tlustí, muži a ženy. V dnešní době přibývá k těmto základním kategoriím další. Můžeme ji pro začátek nazvat bytím a nebytím ve virtuálním prostoru.

Podle posledního průzkumu používá internet téměř třetina světové populace – přesněji 1,97 mld. lidí.1 Je to moc, nebo málo? A co ti co internet používat nemohou nebo nechtějí?

Charakteristika

Definice

Digitálními rozdíly rozumíme „skutečnost, že svět je rozdělen na lidi, kteří mají přístup či možnost používat moderní informační technologie včetně globálních informačních sítí (telefon, televizi anebo internet), a lidi, kteří tento přístup či možnost nemají.“2

V literatuře se pak lze setkat ještě se synonymem digitální propast, anglicky digital divide resp. digital gap.

Co tedy vlastně lze zahrnout pod pojem digitální propast? Jako existuje mnoho důvodů, proč lidé nejezdí autem, tak existuje i mnoho důvodů proč nepoužívají počítač. Záleží například na tom, kde daný člověk žije, jaká je jeho ekonomická či sociální situace, náboženské přesvědčení etc. Je ale jasné, že fakt, že člověk nechce nebo neumí počítač využívat, jej v dnešním světe velmi handicapuje a to jak z hlediska profesního tak osobního. Člověk bez počítače nejen, že dnes těžko shání dobrou práci, ale také hůře a pomaleji komunikuje. A to i přesto, že se komunikační rozdíly dnes díky rozšíření a drastickému zlevnění mobilních telefonů a šíři pokrytí GSM signálem velmi zmenšily.3 Velikost digitálních propastí (množné číslo je zde naschvál, neboť rozdílů i důvodů pro ně, je mnoho) je v některých částech světa tak velká, že se jimi zabývají i mezinárodní organizace. Jejich překonávání je pak závislé na konkrétním místě a typu. Vždy ale musí být na sebe navazovat následující části: nejprve je nutné vybudovat funkční infrastrukturu (někde stačí zajistit frekvenci pro přenos dat, jinde je potřeba vybudovat i elektrické sítě). Poté je potřeba rozšiřovat možnosti přístupu (zavádění počítačů s internetem do škol, knihoven, muzeí, nemocnic apod., případně dotování technologií jsou-li koncová zařízení pro uživatele stále příliš drahá) pokud možno všech obyvatel k ICT. Zároveň je nutné začít se vzděláváním obyvatel (zjištěním výuky ve školách, nabídkou levných nebo dotovaných kurzů, atd.) a jejich motivováním ICT využívat (např.: zavádění e-govermentu jako nástroje úspory času). Ale ani to nemusí stačit. Poté totiž nastupují otázky důvěry. Na tomto místě je nutné vést osvětu a vysvětlovat lidem, že jejich data budou při rozumném přístupu na síti v bezpečí, a zároveň se starat aby tomu tak opravdu bylo.4

Východiska a návaznosti

Historie

Historie vzniku digitální propastí v podstatě kopíruje rozšiřování ICT po zeměkouli. V těch částech světa, kde je dobrá infrastruktura a ekonomicky silné obyvatelstvo se technologiím přirozeně daří lépe. Zajímavý je pro nás z tohoto pohledu výzkum amerického Národního úřadu pro telekomunikaci a informace (NTIA). Ten zkoumal nárůst počtu počítačů V amerických rodinách V letech 1984 -1998. A zároveň se snažil vyvrátit tehdejší teze oslavující příchod ICT jako prostředku naprosté demokratizace společnosti. Jak se ukázalo, už v roce 1984 bylo mnohem pravděpodobnější, že si počítač pořídí lidé s vyššími příjmy a vzděláním. Navíc na rozdíl například od telefonního připojení, které je dnes opravdu dostupné prakticky pro každého, se mezera v používání počítače příliš nezacelovala. zpráva konstatuje, že skupiny, které počítač vlastnily už na začátku boomu, se jej nezbavují a proto vykazují nižší míru nárůstu, ale i tak například v nejvyšší příjmové skupině (lidé vydělávající více než 75.tis dolarů) mělo na konci sledování počítač téměř 80% respondentů, kdežto v nejnižší příjmové skupině (do 5tis. dolarů) sice vzrostl počet vlastníků desetinásobně, ale i tak jej na konci tisíciletí vlastnilo pouze 17% respondentů z této kategorie.5

Jak si ukážeme za chvíli, lze tuto zprávu zobecnit pro celý svět. ICT technologie se po světě rozšiřují v závislosti na tom jak je který region ekonomicky silný a technicky vyspělý. Nebo naopak lze zprávu zúžit pro libovolný region a zjistíme, že velikost digitálních rozdílů je závislá na tom jací lidé zde žijí a jaká je zde infrastruktura.

Digitální rozdíly v globálním měřítku

Global_Digital_Divide1.png, 239kBNejjednodušším způsobem jak zkoumat velikost digitálních rozdílů je spočítat, kolik počítačů je mezi lidmi. Tato statistika existuje a její grafický výstup si lze prohlédnout na obrázku 16, který zobrazuje počet počítačů na 100 obyvatel v jednotlivých světových regionech. Statistika je k roku 2007 a dá se předpokládat, že některé regiony od té doby tmavnou (střední a východní Evropa, Čína apod.) Nicméně je vidět, že počty počítačů mezi obyvatelstvem kopíruji ekonomickou sílu regionu. Je to logické, protože technologie ani dnes nejsou úplně levné. Byť existují programy, které si dávají za cíl zařízení a infrastrukturu zlevnit a přiblížit ji tak lidem, kteří na ni doposud nemohou dosáhnout. Protože počet počítačů na sto obyvatel je pouze jedním z ukazatelů velikosti digitální propasti, byl během světového summitu o informační společnosti (WSIS) v Ženevě roce 2003 vytvořen takzvaný DOI (Digital oportunity index. Ten sestává z 11 kritérií hodnotících infrastrukturu, dostupnost a využívání ICT. Je tedy mnohem objektivnější. Nabývá hodnot mezi 0, přičemž 1 znamená absolutní digitální příležitost, tedy že každý člověk v regionu má možnost ICT využívat. Měření DOI ve světových regionech probíhalo v letech 2004 – 2006 a jeho výsledky si lze prohlédnou na obrázku 27. Rozložení velikosti DOI v globálním měřítku je nicméně velmi podobné počtu počítačů na 100 obyvatel. V oblastech s nejtmavší barvou je velikost indexu 0,8, v nejsvětlejších je pak menší než 0,1. V roce 2005 v Tunisu pak summit pokračoval. Byly zveřejněné průběžné výsledky DOI a index byl uznán jako způsob, jímž státy sdružené v OSN měří naplňování rozvojových cílů tisíciletí. Konkrétně WSIS se snaží o to aby v roce 2015 měla k ICT přístup nejméně polovina světové populace. Apeluje na vlády, aby podporovaly rozvoj potřebné infrastruktury, povědomí o ICT mezi lidmi a aby se snažili s lidmi pomocí ICT komunikovat. doi_map.jpg, 203kB

V plnění cílů pak vládám napomáhá celá řada projektů, které se snaží v prvním kroku budovat potřebou infrastrukturu (elektrické přípojky, vybudování internetových přípojek s dostatečně rychlým přenosem dat) a poté dodávat technologie a zajišťovat vzdělání.

V rámci OSN je to například projekt Close the Gap8, který sdružuje a pomáhá realizovat nejrůznější národní projekty „zavírání digitálních propastí“. A to od stavby infrastruktury, přes zavádění technologií do škola a dalších veřejných budov, až po zajišťování vzdělání.

Jedním z nejznámějších a ještě nedávno v médiích velmi probíraným je One laptop per child (OLAP)9. Tato nezisková organizace si dala za cíl vytvořit odolný a levný notebook s dlouhou výdrží a s cenou do 100dolarů (nakonec stojí zhruba 3x tolik)) a poskytnout jej jako učební pomůcku dětem v rozvojových zemích. V dnešní době nadace vyvíjí místo laptopu tablet s podobnými vlastnostmi. Nakonec OLAP působí v několika zemích Jížní Ameriky, v Africe a v Indii. A i přes to, že se na projekt snesla vlna kritiky (první verze notebooků neměly takovou výdrž baterie jakou výrobce sliboval a byly pomalé), dnes jsou tyto notebooky využívány více než 2mil. dětí a učitelů.

Ze starších projektů lze jmenovat Virtuální hedvábnou stezku, kterou mezi roky 2001 a 2003 financoval vědecký program NATO. Projekt se týkal osmi bývalých sovětských republik: Gruzie, Arménie, Ázerbájdžánu, Kazachstánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu a Krygystánu, v jeho rámci byla s přispěním národních ústavů pro výzkum a vzdělávání budována informační a komunikační síť a byly vzděláváni technici, kteří se o síť měli starat v budoucnu.10

Digitální rozdíly v Evropě

Evropa je právem počítána mezi vyspělé světové regiony, dalo by se tedy očekávat, že i co se využívání ICT týče, bude starý kontinent na špici. V některých částech (Skandinávie, Benelux, Německo) to tak tak skutečně je. Na druhou stranu jsou zde ale regiony, které jsou na úrovni Afriky.

A jak to tedy vypadá v Evropě z čistě statistického pohledu? Kritérií, které Evropský statistický úřad (Eurostat) využívá je mnoho a jsou k nahlédnutí na stránkách eurostatu. Jak již bylo zmíněno výše, nejmenší digitální rozdíly jsou v severských zemích, naopak jižní a hlavně jihovýchodní Evropa zaostává. Kupříkladu můžeme jmenovat 90% domácností připojených k internetu v Norsku oproti 33% v Bulharsku.11

Strategiemi překlenování digitálních propastí se přirozeně zabývají úřady EU a to konkrétně Evropská komise. Její inciativa digitální agendy si klade za cíl, rozšířit vysokorychlostní připojení, tak aby k němu měla v roce 2020 přístup nejméně polovina evropské populace. Dále apeluje na členské státy EU, aby zapracovaly na vytvoření jednotného elektronického trhu, prevenci kriminality, rozvoji takzvané počítačové gramotnosti a pomoci s přístupem k počítači a internetu těm skupinám, které s ním doposud nemohli nebo nechtěli mít nic společného (lidé starší 65 let, lidé s nižším příjem a vzděláním, nezaměstnaní nebo handicapovaní).

Digitální rozdíly v ČR

Co se využívání internetu týče, řadí se ČR spíše k průměru až podprůměru EU. Nacházíme se tedy v poněkud schizofrenní situaci, kdy na jednu stranu, kdo není na internetu, je v mnohém handicapován a na druhou stranu je k internetu stále připojeno pouze 54% domácností.

Národní strategie zabývající se zmenšováním digitální propasti se nazývá Digitální Česko a je pod správou Ministerstva průmyslu a obchodu, z čehož plynou i její omezení. Digitální propast je zde chápana jako rozdíly v rychlostech a možnostech připojení mezi městy a venkovem. A podle toho také vypadá řešení. MPO chce, aby do roku 2013 byla možnost připojit se k vysokorychlostnímu internetu z jakéhokoli sídla v ČR.12

Není ale pravdou, že by internet byl v našich krajích nedostupnou komoditou. Lze jmenovat například článek §4d. zákona o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon), který říká: „Veřejné knihovnické a informační služby spočívají v umožnění přístupu k informacím na internetu, ke kterým má knihovna bezplatný přístup“ 13, což lze interpretovat tak, že by v každé veřejné knihovně měl být přístup k internetu. Navíc lze ve většině krajů najít slušnou síť internetových kaváren a free wi-fi spotů (Jen server Free-wifi.cz eviduje 790 prověřených hotspotů po celé republice).

Další strategií jak překonávat digitální rozdíly je nová koncepce školství „Škola pro 21. století“ o níž bude řeč za chvíli.

Vztahy a srovnání

Digitální propast a vzdělávání

Vztah digitálních rozdílů a vzdělávání je oboustranný, jedno může ovlivňovat druhé. Jakým způsobem opět závisí na tom, o jakou konkrétní propast se jedná.

Jde – li o rozdíly způsobené především nedostupností technologie, je nutné technologii nejprve dostat k lidem a až poté může začít se samotným vzděláváním. Na druhou stranu podaří – li se technologii ke studentům, dostat jde o velký krok vpřed. Jeden počítač s výukovými programy a připojením k internetu není dnes o moc dražší, než všechny učebnice a má mnohem širší využití.

Co se týče vyspělého světa, není zde ani tak problém nedostupnost technologie. Prohledáním internetu lze zjistit, že se ceny netbooků na amerických trzích pohybují kolem částky $400 tedy asi 300€. Výše průměrné měsíční mzdy v zemních OECD za rok 2009 lze najít na http://www.finance.cz/zpravy/finance/290168-oecd-kde-jsou-nejvyssi-ciste-mzdy-/. Je vidět, že v pouhých 6 státech je cena netbooku větší než polovina průměrné mzdy. I s přihlédnutím k tomu, že průměrná mzda není úplně relevantním údajem, lze přepokládat, že by nákup počítače neměl způsobit průměrnému občanu vyspělé země větší problém. Doba, kdy stál počítač pro základní práci téměř tolik, co automobil je tedy pryč. Daleko větším problémem je ale propast generační a gramotnostní (rozmí se v obl. počítačové gramotnosti). Rodiče a bohužel i někteří učitelé prostě neumějí s počítačem pracovat tak dobře, jako děti. A to nejen proto, že děti ICT používají od malička, ale i proto, že nejsou schopni dostatečně pružně a rychle reagovat na dynamicky se vyvíjející oblast inovací v ICT. Nicméně ve většině školních plánů/osnov jsou ICT zavedena dlouhodobě.

Jako zajímavé se i z hlediska stále se vyvíjející koncepce českého RVP na něj navazujících ŠVP jeví program britských škol. Angličané sice mají plány tvořeny do absolutních detailů, důležitější ale je že počítají s rozvojem kompetencí v ovládání ICT už od školky s postupným, nepřerušovaným rozvojem dovedností až po konec ZŠ14 (převedeno na standarty českého školství).

Situace v ČR

Nejprve trochu statistiky. Podle údajů ČSÚ za rok 2009 vlastní počítač 54% českých domácností, ale 90% dospívajících a mladých dospělých (věková skupina 16-24) používá počítač denně. To jsou optimistická čísla, říkají, že teenageři si jsou schopni cestu k počítači najít. Navíc ze šetření vyplývá, že z oněch 54% domácností vlastnících počítač je většina (82%) tvořena domácnostmi s dětmi.15

Pro potřeby této práce jsou ale zajímavější čísla, která se týkají školství. Ta říkají, že počítač ke studiu používá počítač 85 % středoškoláků starších 16 let a 99% vysokoškoláků. A zhruba stejný počet studentů pak využívá i internet. Lze se domnívat, že minimálně v této kategorii je digitální propast v téměř překonaná. I když zrovna na SŠ může fakt, že skupina nemajících počítač začíná být velmi malá přinášet dětem velké problémy společenského rázu. V době, kdy je „divný“ nemít profil na facebooku, je nepoužívání počítače skutečně velkým problémem, který může, v extrémních případech, vyústit až v šikanu. Na druhou stranu si ale troufám tvrdit, že ze studijního hlediska to dítě příliš neomezuje. Má možnost se k počítači dostat ve škole (na hodinách nebo v rámci kroužků) a většinu informací, které potřebuje, lze najít v učebnicích nebo knihách dostupných ve školní nebo veřejné knihovně. Jen to je celé pracnější a časově náročnější. To se ale mění s přechodem na VŠ, zde je tlak na využívání počítače velký a to nad čím ještě středoškolský profesor přimhouří oko, nebo dovolí udělat alternativně, zde nikoho nezajímá. Zkuste si dnes vystudovat VŠ bez použití počítače. Na většině škol se ani nezapíšete do hodin.

A jak je to s vybaveností škol? Pro tento účel nám opět poslouží poměr lidí, v tomto případě žáků, na sto počítačů. Na 1. stupni ZŠ to je 16 PC, na 2. stupni 21 a na SŠ 15, počet počítačů připojených k internetu je pak o 1 – 2 nižší. Není to sice tak málo, jako připadá na lidi v rozvojových zemích, ale moc to také není. A to jsou ještě podle ČSÚ počítače mnohdy započítávány pro více stupňů škol. Situace je především důsledkem toho, jak byly počítače do škol zaváděny. V době průkopnických 90. let bylo vybavení jedné učebny počítači velmi nákladné. Dnes je sice také, ale existuje řada grantových programů či státních dotací, kterými lze náklady pokrýt (jmenovat můžeme ne zcela podařenou akci internet do škol, nebo aktuálněji možnost získat peníze z projektu EU peníze školám, kde se rozděluje 4,5mld. Kč mimo jiné na „zlepšení situace ve využívání ICT“ 16). Nicméně právě tento problém mimo jiné předurčil cestu ICT nestát se další učební pomůckou a doplňkem všech předmětů, ale vyčlenil informatiku jako samostatný předmět. Což je do jisté míry pochopitelné, ale na druhou stranu to dnes, při snaze o reformu, přináší nové problémy. V ideálním případě by se totiž počítače, interaktivní tabule a další zařízení měly, dle mého názoru, stát tak „normální“ a běžnou věcí jako jsou učebnice. Jenže právě zde zeje asi největší propast, mnoho pedagogů se totiž ještě raději se drží osvědčených zpětných projektorů a kříd. Jednak se ICT bojí, a také technologiím nerozumí natolik, aby se odvážili předstoupit před třídu, která toho zcela jistě ví víc než oni. Řešení tohoto problému stojí na ředitelích, jsou to oni, kdo shánějí peníze na nové technologie a jsou to oni, kdo má nástroje přinutit sbor učit se s nimi.

Jak by to tedy v českých školách mělo vypadat v blízké budoucnosti? Odpověď přináší akční plán Škola pro 21. století neboli „Škola21“ zpracovaný expertním týmem MŠMT. Podle něj spějeme do stavu, kdy už nebude možné se využívání technologiíé ve výuce vyhýbat, je proto nutné snažit teď v době přechodné nastavit vše tak, abychom byli včas připraveni. To znamená pomoci školám ke zkvalitnění používaných technologií, podpořit pedagogické pracovníky v dalším sebevzdělávání v tomto směru (a v případě nutnosti jej vynucovat), tak aby se minimálně vyrovnala disproporce ve využívání technologií žáky a učiteli. Dále je nutné připravit půdu pro to, aby časem mohlo dojít k využívání ICT žáky v poměru 1:1 (tj. jeden počítač pro žáka po celou dobu výuky). Je pravdou, že využívání počítače 1:1 není tak úplně novinkou, neboť jej už poměrně dlouho umožňují některé soukromé školy. Faktické testování, které by mělo přinést "ucelenou koncepci výuky"17, probíhá v součastné době v rámci pilotního projektu zkoumání využití netbooků žáky 6. A 7. tříd několika vybraných ZŠ17.

Vzdělávání dospělých

Bouřlivý vývoj společnosti v posledním půlstoletí zanechal stopy nejen na dětech, ale hlavně na dospělých. Ještě naše prababičky (myslím prababičky mé generace tj. narozené koncem 19. století) si za celý život vystačily s tím, co se naučily ve škole. Naše babičky se už musely srovnávat s novými technologiemi, byť z dnešního pohledu primitivními, jako automatické pračka, nebo televize, ale pořád to nebylo nic dramatického. Na rozdíl od toho, s čím se musejí vyrovnávat naši rodiče a potažmo my. Svět se skutečně dramaticky mění. Poslední dvě desetiletí přinesla zhruba stejně změn jako poslední dvě století a lidem nezbývá než na to reagovat. Jak bylo řečeno výše, v případě přizpůsobivého dětského vědomí to není zas až takový problém. U dospělých, ale ano. Jedinec v produktivním věku, který se dodnes nevyužívá s počítačem je znevýhodňován v mnoha směrech, od prostého využívání slevových nabídek a lepší orientaci na trhu, přes pomalejší přísun zpráv, po mnohem obtížnější shánění práce. Podle ČSÚ jsou takovými to lidmi hlavně ti se základním vzděláním, a ti kteří jsou starší 55let, v těchto kategoriích používá počítač méně než polovina populace, v kategorii starší 65 let je to dokonce plných 90% nepoužívajících počítač.15

Nejdůležitějším determinantem v této oblasti je motivace. Jen v případě, že na sobě tito lidé pocítí nutnost se v ovládání počítače vzdělávat, udělají to. Otázka ale je, zda poté vydrží a přijmou za svou myšlenku, že orientace a umění ovládat PC není záležitostí jednoho kurzu, ale je to práce na celý život.

Principy a pojmy

Díla a odkazy

  1. Http://www.internetworldstats.com [online]. c2010, 12.12.2010 [cit. 2011-01-19]. INTERNET USAGE STATISTICS. Dostupné z WWW: http://www.internetworldstats.com/stats.htm
  2. Digitální rozdělení. In CELBOVÁ, Ludmila. Informační věda a knihovnictví : výkladový slovník [online]. [s.l.] : [s.n.], 2006 [cit. 2011-01-19]. Dostupné z WWW: http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-005/hesla/digitAlnI_rozdFlenI.html. ISBN 80-7080-599-4.
  3. GSM world [online]. c2010 [cit. 2011-01-19]. Global Coverage Map. Dostupné z WWW: http://www.gsmworld.com/our-work/mobile_broadband/events_resources/global_coverage_map.htm.
  4. Zmenšování digitální propasti v Evropě : Zpráva Ekonomist Intelligence Unit [online]. [s.l.] : [s.n.], 2008 [cit. 2011-01-20]. Dostupné z WWW: http://www.mediakom.cz/intel/2008_12_03-Memorandum/orig/CZ_economist_17_11_08.pdf.
  5. MACEK, Jakub. Informační nerovnost a nová média : „Digital Divide“ v USA. Server.cz [online]. 19.9.2003, 1838, [cit. 2011-01-2]. Dostupný z WWW: http://www.sever.cz/text.asp?clanek=1838.
  6. File:Global Digital Divide1.png. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 10.9.2008, last modified on 8.12.2009 [cit. 2011-01-2]. Dostupné z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Global_Digital_Divide1.png
  7. Digital Opportunity Index (DOI) [online]. c2010, 16.7.2010 [cit. 2011-01-3]. Digital Opportunity Index (DOI). Dostupné z WWW: http://www.itu.int/ITU-D/ict/doi/index.html.
  8. Help us bridge the digital divide! : Close the gap [online]. c2010 [cit. 2011-01-22]. Dostupné z WWW: http://www.close-the-gap.org/.
  9. One Laptop per Child [online]. 2005 [cit. 2011-01-21]. Dostupné z WWW: http://one.laptop.org/.
  10. The Virtual Silk Highway [online]. 5.3.2009 [cit. 2011-01-22]. NATO Science for Peace and Security - NATO funded Studies & Projects. Dostupné z WWW: http://www.nato.int/science/virtual_silk/index.htm
  11. Eurostat Home [online]. 2011, 20.1.2011 [cit. 2011-01-21]. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home
  12. PETERKA, Jiří. Digitální Česko přichází. Lupa.cz [online]. 6.12.2010, [cit. 2011-01-21]. Dostupný z WWW: http://www.lupa.cz/clanky/digitalni-cesko-prichazi/.
  13. 13
  14. Česko. 257 ZÁKON ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In Sbírka zákonů, Česká republika. 2006, Dostupný také z WWW: http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegPod/Zakon257.htm
  15. RAMBOUSEK, Vladimír. Edukační technologie : Skripta předmětu ON2319753. [s.l.] : [s.n.], 2010. Příklady ze světa, s. 55-58.
  16. ČSÚ : Český statistický úřad [online]. 6.4.2010 [cit. 2011-01-21]. 9705-10, Informační společnost v číslech, obsah. Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/9705-10.
  17. Informace o projektu : MŠMT ČR [online]. c2006 [cit. 2011-01-22]. EU peníze školám. Dostupné z WWW: http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/eu-penize-skolam/zakladni-informace-o-projektu.
  18. Vzdělání 21 [online]. c2011 [cit. 2011-01-22]. O projektu. Dostupné z WWW: a href="http://www.vzdelani21.cz/o-projektu/.
  19. JEŘÁBEK, Tomáš. Problematika druhé gramotnosti [online]. [s.l.], 2004. 1 s. Seminární práce. UK Pedf. Dostupné z WWW: http://it.pedf.cuni.cz/strstud/edutech/2004_Gramotnosti_Jerabek/GRAMOTNOST.htm
  20. E-Learning : glosář základních termínů. In Zpravodej : Odborné vzdělávání v zahraničí [online]. [s.l.] : Národní ústav odborného vzdělávání – Anna Konopásková, 2003 [cit. 2011-01-22]. Dostupné z WWW: http://www.nuov.cz/uploads/Periodika/ZPRAVODAJ/2003/Zp03pVa.pdf.