Model ADDIE při vytváření koncepce výuky a jeho aplikace

Obsah

  1. Úvod
  2. Definice
  3. Východiska
    1. Instructional System Design (ISD)
    2. Instructional Design (ID)
  4. Historie
  5. Struktura modelu ADDIE
    1. Jednotlivé fáze
    2. Využití při vytváření koncepce výuky
      1. Analýza vzdělávacích potřeb, forem a obsahu
      2. Návrh struktury vyučování
      3. Vývoj výuky
      4. Implementace výchovně-vzdělávacího obsahu do výukového prostředí
      5. Průběžná a závěrečná evaluace
    3. Využití modelu ADDIE v e-learningu
    4. Návaznosti
      1. Doplňky
      2. Rozšířený model ADDIE
  6. Další modely
    1. Dick & Carey
    2. Kemp
  7. Závěr
  8. Odkazy
  9. Citace

1 Úvod

ADDIE je jedním z mnoha modelů, které umožňují ucelený pohled na proces návrhu výuky a tvorby výukových materiálů. Definuje pět základních stádií, jimiž projektování kurzu, školení či vyučování prochází. Povaha modelu je dynamická, fáze na sebe navazují, ale jsou i různě propojeny mezi sebou. Nejčastěji se ADDIE využívá v oblasti marketingu a e-learningu. V zahraničí je poměrně znám, je označován za „nejpopulárnější ztvárnění specifických fází” ISD (Instructional Systems Design). [1]

Přesto vyvstávají jisté nejasnosti, a to v rámci terminologie i historie. Fáze modelu jsou všem známy, problematičtější je určit, čím se ADDIE liší od ISD, ISDD (Instructional Systems Design & Development), SAT (Systems Approach to Training) nebo ID (Instructional Design).

Kdy vznikla zkratka ADDIE a kdo ji poprvé skutečně použil je pro mnohé diskutabilní.1 „Autoři vytváří své vlastní interpretace, jakoby tu nebyla žádná originální, určující vize modelu ADDIE.” [2] Nejasnosti pravděpodobně plynou ze skutečnosti, že se název ADDIE začal používat pro strukturu, která už delší dobu existovala a byla známa pod zkratkou ISD. Dnes je model ADDIE chápán jako jeden z mnoha modelů rodiny ISD.

V České republice se také začínají objevovat zmínky o využití ADDIE modelu při tvorbě výukových kurzů a školení. Byly napsány krátké články, ale i celé diplomové práce. [3]

1 Většina zdrojů, ze kterých jsem vycházela, uvádí jako dobu vzniku zkratky rok 1995.

[Zpět]

2 Definice

Najít přesnou, slovníkovou definici modelu ADDIE je problematické, autoři označují tento termín jako „colloquial”. [2] Pokusím se tedy vytvořit svou vlastní definici. Model ADDIE umožňuje systematický přístup k přípravě a projektování výuky a výukových materiálů. Termín je akronymem pěti anglických slov – Analysis, Design, Development, Implementation a Evaluation. Tyto pojmy jsou označovány jako pilíře a definují základní fáze procesu přípravy a tvorby výukových prostředků za využití konkrétních výchovně-vzdělávacích metod. Fáze reprezentují flexibilní, dynamické zásady či pravidla pro vytvoření efektivního kurzu nebo výuky s ohledem na to, aby je bylo možné uskutečnit (řeší se i materiální stránka).

Model je využíván především návrháři výukových materiálů, školení a kurzů, zejména v oblasti e-learningu. Setkala jsem se však i se zajímavým nápadem využívat ADDIE model při vytváření online výukových prostředků v Second Life. [4]

Někteří autoři nevnímají ADDIE jakožto model, ale spíše jako framework („podpůrný framework pro řešení složitých situací”). [5]

[Zpět]

3 Východiska

3.1 Instructional System Design (ISD)

Zkratka ISD označuje Instructional System Design a překládá se jako systémový návrh kurzů nebo návrh vzdělávacích systémů. [3] „Koncept systémového přístupu je založen na získání celkového přehledu o procesu učení. Je charakterizován uspořádaným procesem získávání a analyzování kolektivních (společných) a individuálních požadavků na výkon a dále možností reagovat na konkrétní potřeby školení (výuky).” [6]

ISD zahrnuje několik modelů, kromě ADDIE to je např. Dick & Carey (viz kap. 6.1) nebo Kemp (viz kap. 6.2). Všechny tyto modely mají široké pole působnosti a je v nich zahrnuto pět fází – Analysis, Design, Development, Implementation nebo Delivery, Evaluation. Dalším znakem ISD rodiny modelů je pak průběžné formativní a konečné sumativní hodnocení. Při pohledu na strukturu ADDIE je pak jasné, proč se termíny ADDIE a ISD zaměňují.

Systémový návrh kurzů je ovlivňován východisky konkrétních vzdělávacích teorií, např. konstruktivismu, behaviorismu či kognitivismu. [7]

3.2 Instructional Design (ID)

Instructional Design je název pro skupinu modelů, které, na rozdíl od ISD, mají užší pole uplatnění a soustřeďují se převážně na fáze designu a analýzy. Na druhou stranu bývají velmi detailní a propracované. Běžně se používají ve spojení s ISD modely. [8]

[Zpět]

4 Historie

Jako doba vzniku systému ADDIE, respektive ISD, se udává rok 1975. Centrum edukačních technologií Floridské státní univerzity (Center for Educational Technology FSU) vytvořilo ve spolupráci s americkou armádou model, který se velmi rychle vyvinul v IPISD (Interservise Procedures for Instructional Systems Development), určený pro příslušníky americké armády. Právě ta měla velké množství návrhářů výukových materiálů, a proto se zapsala i do dějin ISD. [2, 8]

IPISD model (většinou označován krátce jako ISD) sestával z pěti základních fází (Analyze, Design, Develop, Implement a Control) a 19 kroků (viz Obrázek č. 1). [8]

(po kliknutí se obrázek zvětší na plnou velikost) obr
Obrázek č. 1 – Model ISD z roku 1975

V roce 1981 se objevuje revidovaná verze modelu ISD, a to od Dr. Rusella Watsona. Watson zachovává základní fáze, pozměňuje však znění a následnost některých kroků. [8]

(po kliknutí se obrázek zvětší na plnou velikost) obr
Obrázek č. 2 – Revidovaný model ISD z roku 1981

Od svého vzniku byl model ADDIE, respektive ISD, zobrazován lineárně či vodopádovitě. V polovině 80. let začaly vznikat grafické návrhy, které odrážely dynamickou povahu modelu (viz Obrázek č. 3).

Ačkoli byl model ADDIE vytvořen v roce 1975, trvalo dvacet let, než byl poprvé takto pojmenován. Do té doby se pro něj užívalo označení ISD či SAT (System Approach to Training). [8]

[Zpět]

5 Struktura modelu ADDIE

Model ADDIE se skládá z pěti fází, jimiž jsou analýza, návrh (design), vývoj, implementace a evaluace. Tato stadia tvorby na sebe navazují, různě se však i prolínají – tvoří dynamickou strukturu. Každá fáze je na svém konci hodnocena – zda byla dobře navržena či provedena a zda dosáhlo se očekávaných výsledků (formativní evaluace). Právě průběžné hodnocení je velmi důležité pro správnou funkci modelu a podle něj navržené výuky. Při návrhu a realizaci kurzu či školení je tak potřeba projít všemi fázemi, absence jedné z nich může ohrozit dosažení cílů.

(po kliknutí se obrázek zvětší na plnou velikost) obr
Obrázek č. 3 – Struktura modelu ADDIE

Robert Maribe Branch u využití modelu v učení orientovaném na výkon oceňuje „zaměřitelnost na studenta, inovativnost, inspirativnost a autentičnost”. [5]

Chuck Castagnolo uvádí [9], že ADDIE je navržen tak, aby zajistil:

[Zpět]

5.1 Jednotlivé fáze

Projektování výuky je velmi důležitá činnost každého učitele. Výzkumem je podložené, že „dobré učitele charakterizuje dostatek času věnovaný plánování a promýšlení učebních cílů, jejich uspořádání a vzájemnému vztahu”. [10] Než budeme moci posoudit, zda je model ADDIE vhodný k vytváření koncepce výuky, měli bychom se seznámit s jednotlivými fázemi [11]:

1. Analýza

Návrháři identifikují výchovně-vzdělávací obsah kurzu, jeho cíle a metody. Definují potřeby studentů/klientů, zkoumají předchozí zkušenosti, nabyté znalosti a další důležité charakteristiky. Je promýšlena časová osa projektu, výukové prostředí či možná omezení.

2. Návrh (design)

Specifikují se vzdělávací cíle a vytváří se plány činností. Zpracovávají se grafické návrhy, definuje se uživatelské rozhraní a obsah výuky.

3. Vývoj

Konkrétní vytvoření všeho, co bylo navrhnuto v předchozích fázích.

4. Implementace

Připravený kurz je učitelem a studenty/klienty realizován.

5. Evaluace

Model ADDIE využívá dvojí druh hodnocení:

[Zpět]

5.2 Využití při vytváření koncepce výuky

Seznámili jsme se, zatím velmi obecně, s jednotlivými fázemi procesu přípravy a tvorby výukových prostředků pomocí metody ADDIE. Nyní se můžeme zabývat konkrétním využitím modelu v projektování výuky na základní nebo střední škole. Předpokládejme, že učitel chce vytvořit výukový plán jednoho předmětu pro jeden ročník na dobu jednoho školního roku.2

2 Projektování výuky pomocí modelu ADDIE je časově velmi náročná činnost. Domnívám se, že přistupovat ke každé vyučovací hodině zvlášť by pro učitele bylo nemožné. V prostudované literatuře se jedná výhradně o projektování kurzu či školení probíhající v delším období.

5.2.1 Analýza vzdělávacích potřeb, forem a obsahu

Analýza je považována za fázi, kterou je nutno nejvíce promyslet, z ní vychází celý model. Učitel by měl určit výukové cíle, seznámit se se studenty a zanalyzovat jejich možnosti, zvolit vhodné edukační prostředí a didaktické pomůcky (materiální i nemateriální), vybrat vhodnou metodu testování a hodnocení a v neposlední řadě by si měl ujasnit, proč chce metodu ADDIE k projektování výuky použít.

„Učitelovo projektování výuky není již pouze představou o budoucím stavu věcí, ale jeho obsahem je i řada konkrétních činností k zajištění realizace záměrů – příprava pokusů, technických zařízení, pomůcek, učebních úloh, didaktických testů apod. V úvahu bere i učebnice, k nimž jsou někdy zpracovány metodické příručky, a v neposlední řadě zvažuje potřeby a zájmy žáků.” [12]

Sestavila jsem krátký seznam otázek, nad kterými by se měl učitel v první fázi projektování výuky zamýšlet a na které by mohl umět odpovědět. Pro přehlednost jsou tematicky rozděleny:

Studenti
Místo a čas
Podmínky
Já, učitel

„Zodpovězením těchto otázek získáme konkrétnější představu o cílové skupině a jejích důležitých rysech. Na jejím základě pak můžeme navrhnout výukový projekt, který bude co nejvíce korespondovat s požadavky a očekáváními koncových uživatelů a bude navazovat na jejich dosavadní znalosti. Zohlednění těchto dvou faktorů je důležitým klíčem k úspěchu celého kurzu.” [3]

Jak již bylo napsáno, absence analýzy může způsobit, že koncepce výuky bude nefunkční. Je však třeba se zamyslet nad nebezpečími této fáze a pokusit se jim vyhnout:

Součástí první fáze je i vyhledávání, získávání a sběr potřebných dat nebo již existujících materiálů, pomůcek, zkušeností, prostředků a zkoumání různých možností aplikace projektované výuky (Data Mining).

[Zpět]

5.2.2 Návrh struktury vyučování

Druhá fáze navazuje na analýzu a jedná se o „systematický proces výzkumu, plánování, určení a specifikace kompletního návrhu výchovně-vzdělávacích cílů kurzu, plánování lekcí, tématiky obsahu, metodiky výuky, média, cvičení pro žáky, výukového obsahu a hodnotících kritérií”. [3]

Učitel (designer) vytváří návrh, jaká by měla být finální podoba výuky. Vypracovává detailní modely a vybírá mezi nimi ten optimální. Dochází k identifikaci a strukturování jednotlivých kroků tak, aby byla zachována jejich linearita od nejjednodušších po nejsložitější. Tato fáze vývoje by se rozhodně neměla podceňovat. Učitel zde, stejně jako v analýze, může velmi dobře využít svých zkušeností s výchovou a vzděláváním.

Kromě obsahových specifik výuky se definuje i časová či materiální náročnost přípravy. Vytváří se harmonogram a testy, definují se úkoly a jejich pořadí.

Lze položit opět několik otázek, nad kterými by se měl designer zamyslet:

Je vhodné, aby návrh kurzu byl velmi detailní. Snázeji se na něho bude navazovat další etapou.

[Zpět]

5.2.3 Vývoj výuky

Třetí fáze vytváří konkrétní produkt, a to vyučování tak, jak bylo navrženo v designové části. Veškeré didaktické materiály nutné pro realizaci kurzu jsou vytvořeny, sesbírány či připraveny ke tvorbě prototypu. Ten je vhodné se žáky vyzkoušet, snažit se nalézt chyby a nedostatky a následně je eliminovat. Je sestaven detailní učební plán.

Vývoj je označován za časově a kapacitně nejnáročnější fázi. [3] Zároveň je to však pro učitele první možnost získat zpětnou vazbu od studentů.

5.2.4 Implementace výchovně-vzdělávacího obsahu do výukového prostředí

V předposlední fázi je výuka, vyvinutá a upravená v předchozí etapě, uskutečněna před těmi, pro něž byla cíleně vytvářena. Na počátku obdrží studenti veškeré informace o kurzu (cílích, obsahu, časovém rozložení, hodnocení, podmínkách apod.), jsou jim předloženy potřebné materiály, údaje a návody k obsluze technických zařízení. Když žáci vědí vše potřebné, nastává vyučování.

Práce projektanta je zkoušena a zjišťuje se, zda první tři fáze (analýza, návrh, vývoj) byly správně připraveny.

5.2.5 Průběžná a závěrečná evaluace

Hodnocení je systematický proces, který zahrnuje i zpětnou vazbu od účastníků kurzu. „Zpětná vazba shromážděná v průběhu této fáze hodnotí reakce, identifikuje, co fungovalo a co nikoli, definuje účinnost a kvalitu podání a je určena k vylepšení programu. Hodnotí, zda kurs dosáhl svých cílů a zda efektivně využil výukové materiály.” [9]

Během celého vývoje kurzu probíhá evaluace formativní, na konci výuky pak sumativní, a to podle specifik definovaných v analýze a návrhu. Hodnocení je důležité jak pro studenty (chtějí vědět, jestli si vedou dobře), tak pro projektanty (jejich dílo prochází zkouškou a oni musí vědět, zda uspělo, či nikoli). Je nutné si uvědomit, že i špatné ohodnocení je přínosné.

[Zpět]

5.3 Využití modelu ADDIE v e-learningu

E-learning jakožto „obecně instruktivní obsah, respektive učební zkušenost doručovaná, respektive předávaná nebo dostupná pomocí elektronických technologií” [13] s sebou nese určitá specifika. S ohledem na využití modelu ADDIE při tvorbě e-learningového kurzu jsou zásadní tato [14]:

U e-learningu je primární forma kurzu, ta je dána technologickými možnostmi a organizačními požadavky. Na začátku je student seznámen s obsahem, formou a metodikou výuky, podmínkami ke splnění předmětu, jsou mu poskytnuty přihlašovací a další údaje nutné pro jeho účast a absolvování kurzu.

Důraz je kladen na analýzu, návrh a vývoj. Výsledkem první fáze musí být velmi konkrétní rozbor hlavního problému a potřeb, aby z něj ve druhé fázi vznikl model kurzu („soustava diagramů hierarchických a vývojových tabulek” [15]) a scénář kurzu (detailně popsané jednotlivé obrazovky). Poté učitel přistupuje k vytvoření kurzu v programu k tomu určeném.3

Veškeré materiály, které jsou studentovi předloženy, vychází z „nutnosti studujícího převzít odpovědnost za své učení, kontrolovat výsledky a hodnotit dosažené pokroky”. [14] To znamená, že studijní texty, pomůcky, úkoly, otázky k zamyšlení, odkazy na další literaturu, způsob hodnocení, klíčová slova, shrnutí, to vše musí být dopředu promyšlené a připravené. Stěžejními jsou studijní texty, ty přejímají některé funkce učitele. Kladou se na ně určité požadavky - měly by být motivující, přehledné, strukturované, komunikativní, atraktivní zpracováním, jasné, čtivé a ne příliš dlouhé. [16]

Průběh výuky se může lišit. Buďto je studentovi předložen celý kurz (distanční studium, převážně na vysokých školách), pro základní a střední vzdělávání je pravděpodobnější e-learningový kurz spojený s prezenční výukou (hybridní studium). Vyvstává však otázka, zda lze projektovat e-learningový kurz pomocí metody ADDIE nezávisle na výuce? Nevytratila by se soudržnost jednotlivých témat? Optimální se zdá naplánovat podle ADDIE vše (jak prezenční výuku, tak e-learningový kurz) společně a jednolitě. E-learning má mnoho nesporných výhod (viz např. Úloha e-learningu na školách [17]), na učitele jsou však kladeny vyšší nároky.

3 Je zde také možnost naprogramování kurzu druhou osobou či samotným učitelem.

[Zpět]

Existuje snaha model ADDIE přizpůsobit různým potřebám využití, proto vznikají rozšíření a doplňky:

Model ADDIE bývá kritizován za to, že sice návrhářům výukových kurzů a školení říká, co mají dělat, ale neříká jim, jak to provést. Proto vznikají různá plug and play schémata, kde je možné k základní kostře modelu ADDIE přidávat další komponenty, díky kterým lze navrhnout mnohem komplikovanější model.

Společnost NCS (Network Centric Solutions) vytvořila rozšířený model ADDIE. Změna spočívá ve vytvoření šesté fáze nazvané Data Mining (sběr a získávání dat). Tato činnost navazuje na první fázi (analýzu), jíž je v běžném modelu součástí. NCS ji však pro svoje potřeby vydělila. Jedná se o seznámení se s obsahem/tématy kurzu, určení a prozkoumání souvisejících témat a definování potřebných školení. [19]

(po kliknutí se obrázek zvětší na plnou velikost) obr
Obrázek č. 4 – Rozšířený model ADDIE

[Zpět]

6 Další modely

Systémových návrhů kurzů je velké množství, viz např. zde. Liší se v mnoha ohledech, základních pět fází (analýza, návrh, vývoj, implementace a hodnocení) bývá však zachováno. Pro porovnání modelu ADDIE s jinými jsem vybrala Dick & Carey a Kemp.

6.1 Dick & Carey

Dick and Carey je model vyvinutý Walterem Dickem a Lonem Careyem. Patří do rodiny ISD a označuje se za systems-oriented, volně přeloženo orientovaný na systém (strukturu). Hlavními charakteristikami strukturovaného přístupu jsou [19]:

Model je procedurální a obsahuje deset hlavních komponent (devět kroků v opakujícím se cyklu a evaluace, kulminující mezi nimi). Těmi fázemi jsou:

  1. identifikace výchovně-vzdělávacích cílů,
  2. provádění analýz výuky,
  3. analyzování studentů - jejich chování, dovedností, hodnot a postojů,
  4. definice výkonnostních cílů,
  5. vytvoření způsobu hodnocení výkonnostních cílů,
  6. vyvinutí výukové strategie (metodologie),
  7. výběr učebních materiálů,
  8. navržení podmínek formativního hodnocení,
  9. revize výuky.
(po kliknutí se obrázek zvětší na plnou velikost) obr
Obrázek č. 5 – Model Dick & Carey [19]

[Zpět]

6.2 Kemp

Model Kemp, někdy označován také jako Morrison, Ross and Kemp Model, patří také do rodiny ISD. Je označován jako classroom-oriented (volně přeloženo orientovaný na třídu). Popisuje proces, který se neustále opakuje a podléhá revizi. Je zaměřený na obsah. Kemp se liší od ostatních modelů ve třech elementech [20]:

Model Kemp definuje devět klíčových fází4:

  1. identifikace vzdělávacích problémů,
  2. prozkoumání charakteristiky studentů,
  3. určení obsahu předmětu,
  4. stanovení výchovně-vzdělávacích cílů,
  5. sestavení plánu vyučování,
  6. vybrání metodiky výuky,
  7. naplánování pokynů a způsobů jejich dodání,
  8. zvolení způsobu hodnocení,
  9. konkretizování zdrojů pro podporu výchovně-vzdělávacích aktivit.
(po kliknutí se obrázek zvětší na plnou velikost) obr
Obrázek č. 5 - Model Kemp [20]

4 V projektu nemusí být všech devět fází zastoupeno, záleží na charakteru výuky.

[Zpět]

7 Závěr

Je tedy strukturní přístup a metoda ADDIE vhodná k projektování výuky? Fáze jsou přesně definované, činnosti v nich prováděné ale nemusí být každému jasné. Plánování se zdá časově velmi náročnou činností, opakovaným využíváním však může učitel získat praxi a projektovat výuku mnohem rychleji a efektivněji.

Já osobně bych model doporučila (i kdyby si to jen učitel měl zkusit, jaké to je připravovat podle něj výuku), a to i těm, kteří zatím nemají moc zkušeností s jakýmkoli plánováním. Zpočátku jim může přijít hodně projekčně náročný a svazující. Pokud jim bude předložen dobře propracovaný postup, jak model využít (ručně vypracovaný či formou školení), může to mnohé ulehčit. Na to si však český učitel bude asi muset chvíli počkat. Na dostupných materiálech je hodně znát, že se pozornost věnuje především uplatnění ADDIE v oblasti e-learningu a marketingu.

Vytvářet plány na jednu vyučovací hodinu, pololetí, nebo celý školní rok? Prozatím se ADDIE používá k projektování časově delšího, tematicky uceleného obsahu kurzu či studia. Zdá se nežádoucí vytvářet jeden plán na období od září do června. V takto obsáhlém časovém období se může vyskytnout mnoho proměnných, které chod vyprojektované výuky odkloní. Učitel má možnost regulace, otázkou je, nakolik mu to model dovolí (vše by přece jenom mělo být naplánováno hned od počátku). Optimální je projektovat výuku po tematických celcích – na začátku roku si učitel vytvoří seznam okruhů, udělá si časový harmonogram a vytváří modely postupně v průběhu školního roku. Hodnocení a zpětnou vazbu získanou z předchozích implementací pak využije při dalších plánování.

Jistá úskalí bych viděla v testování a vícenásobném využití konkrétního výukového modelu. Připravený plán výuky by měl reflektovat nejen pozici studentů v oblasti školství, ale také jejich individuální nároky a potřeby, nehledě na odlišnost tříd. Model výuky pro jednu třídu nemusí být vhodný k použití v té vedlejší, i když se nachází na jedné škole v jednom ročníku. Tento problém se týká i testování. Zde se může projevit např. generační rozdíl (jeden školní rok se model bude testovat, ale jeho použití, i když v revidované formě, na ročníky další může opět vyvolat řadu nutných doplnění). Takto by projektovaná výuka mohla být neustále ve stavu návrhu.

Učitel se musí sám rozhodnout, zda mu časová a strukturní náročnost a rozsáhlá plánování vyučování podle modelu ADDIE stojí za to. Pokud to však nezkusí, tak nemůže vědět, jestli na konci nebude překvapen. Hlavně nesmí brát neúspěch jako porážku.

[Zpět]

8 Odkazy

české zdroje:

[Zpět]

9 Citace

  1. Instructional Systems Design (ISD). Business Performance improvement software tools and templates [online]. Business Performance Pty, c2003-2010 [cit. 2012-01-28]. Dostupné z WWW: <http://www.businessperform.com/workplace-training/addie_model.html>.
  2. MOLENDA, Michael. The ADDIE Model. In: KOVALCHICK, Ann a Kara DAWSON. Education and technology: an encyclopedia. Santa Barbara, Calif. : ABC-CLIO, c2004. Dostupné z WWW: <http://www.indiana.edu/~molpage/The%20ADDIE%20Model_Encyclo.pdf>.
  3. SEDLÁČKOVÁ, Barbora. E-LKA2: E-learningový kurz knihovnické angličtiny. Část I. InFlow [online]. 2011, Vol. 4 (no. 9), 05/09/2011 [cit. 2012-01-28]. Dostupné z WWW: <http://www.inflow.cz/elearningovy-kurz-knihovnicke-anglictiny-2-elka2>.
  4. Using ADDIE Model to Design Second Life activities for Online Learners. NEW YORK INSTITUTE OF TECHNOLOGY. SlideShare [online]. SlideShare, Nov 23, 2008 [cit. 2012-01-26]. Dostupné z WWW: <http://www.slideshare.net/skwang/using-addie-model-to-design-second-life-activities-for-online-learners-presentation>.
  5. BRANCH, Robert Maribe. Instructional design: the ADDIE approach. New York : Springer, 2009, s. 2. ISBN 978-0387095059.
  6. CLARK, Donald. Why Instructional System Design?. Performance, Learning, Leadership, & Knowledge Site [online]. July 13, 1995, November 16, 2010 [cit. 2012-01-27]. Dostupné z WWW: <http://www.nwlink.com/~donclark/hrd/sat1.html>.
  7. Wikipedia: the free encyclopedia : ADDIE Model [online]. 2001-, 4 January 2012 [cit. 2012-01-25]. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/ADDIE_Model>.
  8. CLARK, Donald. ADDIE Timeline. Performance, Learning, Leadership, & Knowledge Site [online]. July 13, 1995, September 26, 2011 [cit. 2012-01-28]. Dostupné z WWW: <http://www.nwlink.com/~donclark/history_isd/addie.html>.
  9. CASTAGNOLO, Chuck. The ADDIE Model - Why Use It?. EzineArticles Submission [online]. November 30, 2007 [cit. 2012-01-28]. Dostupné z WWW: <http://ezinearticles.com/?The-ADDIE-Model---Why-Use-It?&id=859615>.
  10. KALHOUS, Zdeněk a Otto OBST. Školní didaktika. Vyd. 2. Praha : Portál, 2009, s. 354. ISBN 978-80-7367-571-4.
  11. ADDIE Model. ADDIE Model | Learning Theories [online]. Learning Theories, c2008 [cit. 2012-01-25]. Dostupné z WWW: <http://www.learning-theories.com/addie-model.html>.
  12. KALHOUS, Zdeněk a Otto OBST. Školní didaktika. Vyd. 2. Praha : Portál, 2009, s. 355. ISBN 978-80-7367-571-4.
  13. ČERNOCHOVÁ, Miroslava. Příprava budoucích e-učitelů na e-instruction. Praha : AISIS, 2003, s. 17. ISBN 80-239-0938-X.
  14. RAMBOUSEK, Vladimír. Edukační technologie : Skripta předmětu ON2319703. [s.l.] : [s.n.], 2011. E-learning, s. 140-141.
  15. PAVLÍČEK, Jiří. Základy e-didaktiky pro e-tutory. Vyd. 1. Ostrava : Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2003, s. 31. Systém celoživotního vzdělávání Moravskoslezska. ISBN 80-7042-921-6.
  16. Metodika tvorby e-learningové kapitoly. Vyd. 1. Praha : Fakulta stavební ČVUT v Praze, katedra společenských věd, 2008, s. 3. ISBN 978-80-01-04213-7.
  17. KVĚTOŇ, Karel. Úloha e-learningu na školách : Základní informace pro manažery vzdělávání [online]. Ostravská univerzita v Ostravě, 2005 [cit. 2012-01-25]. Dostupné z WWW: <http://virtualni.osu.cz/e-learning_pro_skoly/Kveton-Uloha_e-learningu_na_skolach.pdf>.
  18. Tactical Data Link Training Delivered at Your Convenience. NCS: Network Centric Solutions [online]. NCS, c2009-2012 [cit. 2012-01-26]. Dostupné z WWW: <http://www.network-centric.com/ISDP.php?LHS=11>.
  19. HO, Wenyi. Dick and Carey's Model. Wenyi's Home Page [online]. [cit. 2012-01-29]. Dostupné z WWW: <http://www.personal.psu.edu/wxh139/Dick_Carey.htm>.
  20. THE HERRIDGE GROUP. The Use of Traditional Instructional Systems Design Models for eLearning [online]. 2004 [cit. 2012-01-27]. Dostupné z WWW: <http://www.herridgegroup.com/pdfs/The%20use%20of%20Traditional%20ISD%20for%20eLearning.pdf>.

[Zpět]

Model ADDIE při vytváření koncepce výuky a jeho aplikace © Dagmar Stárková, CH-IT, 2012 | Semestrální práce z předmětu Edukační technologie | KITTV Pedf UK