Domácí vyučování v USA

anuca.gif - 9,91 K O věc, kterou se chci zabývat tentokrát, se zajímám již přes dva roky, přesněji řečeno od té doby, co jsem si v UN č.28 z 11.7.1995 přečetl článek pana Staigera "USA: Přežívá se tradiční škola?". Byly v něm uvedeny základní údaje o tom, jak byl ve Spojených státech v roce 1993 úspěšně završen více než desetiletý společný boj rodičů, kteří chtějí vychovávat děti podle svých představ, často značně odlišných od způsobu vzdělávání dětí v klasických školách. Nyní již tedy ve všech amerických státech platí zákon, podle kterého smějí rodiče splňující určité akreditační podmínky (vzdělání, zkoušky - odlišné podle státu) učit své děti sami a nemusejí je posílat do školy. Dětí, které tuto možnost využívají je již přes milion (cca 1%) a jejich počet stále stoupá. Původně o tuto možnost bojovaly především různé náboženské skupiny, nyní ji však využívá stále více "normálních", většinou liberálně smýšlejících, rodin. Děti jsou pod stálým dohledem školských úřadů a musí vykonávat předepsané zkoušky. Z již existujících srovnávacích údajů vyplývá, že doma připravované děti mají téměř ve všech ukazatelích lepší výsledky nežli děti ze státních škol (kromě tělocviku). Srovnávat se mohou jen s dětmi navštěvujícími soukromé školy. Ty jsou však pro mnoho rodin příliš drahé.

Zajímalo mě, jak je pro domácí výuku využíván Internet a jakým způsobem se na WWW prezentují organizace tuto činnost podporující. Takových místních organizací je dnes již velké množství. Většinou je zakládají rodiče žijící tak blízko sebe, že se mohou navštěvovat a pořádat různé společné akce. Je totiž velmi důležité, aby děti nechodící do školy udržovali sociální kontakt s jinými lidmi i se svými vrstevníky. Přestože je možno říci, že většina přívrženců domácího vyučování nepatří k milovníkům technologií, k Internetu mají mnohem kladnější vztah, než třeba k televizi. Není pochyb o tom, že síť jim může jejich práci značně usnadnit. Díky ní mohou svou myšlenku také propagovat a získávat další zájemce. Pro zajímavost zde přeložím část dokumentu přístupného z úvodní stránky Kalifornské asociace domácího vyučování (HomeSchool Association of California).

Proč vyučovat doma?

Lidé učí děti doma z mnoha různých důvodů. Tím nejdůležitějším je dát dětem to nejlepší možné vzdělání.

Doma učící rodiče jsou lidé, kteří své rodičovství berou velice vážně. Z jakýchsi příčin cítí, že je jejich povinností dát dětem vše, co potřebují. Velice často chtějí také být se svými dětmi a sledovat je, když poznávají svět. Vzdělávací proces, který začíná narozením, prostě přirozeně pokračuje s rodiči v roli učitelů. Když tento vztah funguje dobře, není žádný důvod k tomu ho přerušovat povinnou školní docházkou.

Současný školský systém byl vybudován během průmyslové revoluce za účelem přípravy budoucích dělníků v továrnách, kteří potřebovali umět jen číst, trochu počítat a dodržovat plán výroby. Mnoho rodičů cítí, že tento systém je již zastaralý. Dnešní svět zoufale potřebuje tvořivě a nově myslící jedince. Dáte-li dětem možnost učit se svým vlastním způsobem a tempem s minimem stresu, dokáží nabyté vědomosti zevšeobecňovat a používat.

Velice často se lidé rozhodnou pro domácí učení poté, co poznají některé takto připravované děti. Naše děti jsou tím nejlepším důkazem vhodnosti tohoto postupu. Učení v přirozeném prostředí s pozitivním vztahem k okolí vytváří bystré, o vše se zajímající a emocionálně zdravé děti. Co může být lepším důvodem?

Jiným příkladem zajímavých informací dostupných prostřednictvím Interentu je Holtova společnost s názvem Growing Without Schooling (vyrůstat bez školy). John Holt (1923-85) byl jedním z průkopníků a teoretiků domácího učení ve Spojených Státech. Napsal několik knih. Za nejvýznamnější je považována Teach Your Own (Bantam/Doubleday/Dell, NY 1981). Zde je malý úryvek (str.330-331):

Doma učící rodiče si mohou dovolit být trpěliví, mohou dlouho čekat na výsledky. Mají úplnou kontrolu nad tím, co dělají a mohou změnit své metody, když chtějí. Mohou děti daleko lépe sledovat. Jsou vzdáleni všem rušivým jevům běžným ve velkých školách. Zajímají se jen o výsledky, ne o výmluvy. Všechny školy a rozumní učitelé, z nichž mnohým ve zlepšení výsledků brání podmínky, ve kterých musí pracovat, by se mohli od těchto lidí učit, jak dělat svou práci lépe. Nejprve si ujasněme, co by se naučit nemohli. Určitě by se nedozvěděli, zda ta či ona metoda výuky čtení, sčítání nebo násobení je zaručeně ta nejlepší. Nebo které knihy jsou pro děti nejvhodněší. Nebo jestli takové nebo onaké osnovy jsou těmi pravými pro tu či onu věkovou kategorii. Nebo zda je třeba učit určitý předmět vždy stejným způsobem. I kdyby chtěli sebevíc, rodiče skutečně nemohou poučovat školu, jak dělat cokoli nejlépe. Zjistili totiž, že žádná nejlepší cesta neexistuje a hledat ji je ztrátou času a energie. Děti se totiž (stejně jako dospělí) učí mnoha různými způsoby. Tím nejlepším způsobem je pro každé dítě právě ten, který ho nejvíce zajímá, vzrušuje a uspokojuje. Proto by mělo být i úkolem školy nabídnout žákům co nejširší rozsah možností co se učit i jak se to učit.

Jak již bylo řečeno, rodiče vyučující své děti sami doma si navzájem pomáhají. Navštěvují se i s dětmi, jezdí na výlety, pořádají různé přednášky pro děti i pro sebe, vydávají časopisy nebo alespoň informační zpravodaje. Na Interenetu můžete najít všechny tyto informace. Články, inzeráty na prodej nepotřebných pomůcek, nabídky i žádosti o spolupráci, oznámení o konání výletů nebo přednášek, nabídky pro domácí učitele na výpomoc rodičům a v neposlední řadě též návrhy samotných dětí k vzájemnému navázání komunikace prostřednictím sítě. I děti již vytvářejí vlastní skupinky, ve kterých řeší různé problémy. Někdy dokonce i takové, s nimiž jim jejich rodiče ani nemohou pomoci.

V současné době se hodně diskutuje o potřebě a podpoře Národního sdružení domácího vyučování, které bylo založeno a mělo by reprezentovat celé toto hnutí. Jeho cílem je též spojit všechny lokální organizace do jednotné sítě. Stále více aktivních členů si klade za cíl dosáhnout odluky státu od školství podobné, jakou mají církve. Jakýmsi mottem za odluku bojující organizace Separation of School & State Alliance jsou tato slova Vikora Belze, obchodníka z Iowy: "Nechci od státu, aby mé děti živil ani šatil. Takže nevím, proč bych měl chtít, aby je učil."

Máte-li trochu času, podívejte se na několik dalších odkazů sami.

Co říci závěrem? Amerika je skutečně zemí obrovských možností a rozdílů. Na jedné straně chudé čtvrtě ve velkých městech plné kriminality, drog a beznaděje, kde je strach jít i do školy. Na straně druhé velké bohatství a špičkové soukromé školy. Kromě toho ovšem též velké množství "normálních" lidí, kteří věří na americké tradice. Nám často tzv. americká pohádka o synkovi z chudé rodiny, který s několika centy v kapse začal pracovat a stal se z něj nakonec milionář, připadá směšná. Skrývá se za ní však něco víc, než jen zavržení hodná touha po penězích. Je to víra ve vlastní schopnosti a po dlouhá léta budovaný pocit právních jistot a svobod zaručených ústavou. Není divu, že lidé, žijící v prostředí s takovými tradicemi považují za svou povinnost, ale i právo, bojovat za to, aby mohli své děti co nejlépe připravit na život. Většinou ale nemají v hlavě vidinu toho, jak se z nich jednou stanou milionáři. Jejich vzorem jsou takoví lidé jako George Washington, Benjamin Franklin, Abraham Lincoln nebo Thomas Alva Edison, kteří též do školy nechodili. Dnešní americká skutečnost je ovšem taková, že aktivity těchto lidí mají velmi pozitivní vliv na celé americké školství. Ředitélé škol i učitelé se stále více snaží zapojovat rodiče do školních aktivit i do rozhodování o chodu školy. Z již existujících výzkumů vyplývá, že školy, kterým se to daří, mají mnohem lepší výsledky. Ale o tom až někdy jindy.

Člověk by měl chuť srovnávat s naší skutečností. Raději to nechám na vás!


© BoBr 1997