Rád bych vás seznámil s referátem, který jsem si připravil na letošní již šestý ročník semináře POŠKOLE. Předpokládám, že bude zajímat především ty z vás, kteří se na něj nedostali. Budu však moc rád, když se na tuto Webovskou verzi podívají i ti, kdo na semináři byli. Původně jsem totiž počítal s tím, že budu mít na jeho přednesení 30 minut. Dostal jsem ale jen 20, a tak jsem byl nucen jeho závěr poněkud zkrátit, a teď si nejsem jist, zda přítomní dostatečně pochopili smysl toho, co jsem říkal.
Můj příspěvek ve sborníku semináře se zabýval prostým popisem obsahu všech základních částí Pomocníka tak, jak je vidíte ve spodní části obrazovky. Byl určen především těm, kdo o něm dosud neslyšeli. Cílem mého ústního referátu bylo však něco zcela jiného. Bylo to vylíčení důvodů pro jeho vznik a smyslu jeho další existence mezi několika dalšími WWW servery, zabývajícími se podporou učitelů. Jedním z nich je i Učitelský spomocník mého pracoviště tj. oddělení informační technologie KTchV PedF UK Praha, který, jak doufám, Pomocníka v mnoha ohledech nahradí.
V úvodu jsem připomenul svůj loňský referát, který se zabýval praktickými způsoby využití Internetu ve výuce a jehož závěrem bylo konstatování, že nejvhodnějším způsobem je projektově orientovaná výuka s důrazem na mezipředmětové vztahy, která je založena na principu konstruktivismu. Právě tento princip považuji v současné době za natolik důležitý, že jsem se rozhodl k němu vrátit a důkladněji vysvětlit jeho význam ve smyslu didaktickém. Použil jsem schéma, které je přílohou mé učebnice Učení s počítačem:
Zabýval jsem se pouze principy a stručně jsem zopakoval, jak vypadaly počítačové programy založené na principu programovaného učení a na principu umělé inteligence.
Pak jsem přešel ke konstruktivismu. Připoměl jsem, že pro vznik tohoto didaktického směru je jednou z nejdůležitějších práce švýcarského psychologa Jeana Piageta (1896-1980), který se zabýval vývojovými stádii mentálního vývoje dítěte ve spojení s jeho schopnostmi poznávat a učit se. Důležitým výsledkem jeho práce, který přispěl ke vzniku konstruktivismu, bylo zjištění přirozené touhy každého dítěte se učit, kterou od narození má a kterou náš zastaralý a nevyhovující systém vzdělávání často potlačuje.
V šedesátých letech byl jedním z jeho kolegů na Ženevské univerzitě i americký vědec a expert na počítače Seymour Papert. On byl tím, kdo později uplatnil konstruktivismus při vzniku svého dětského programovacího jazyka Logo. Jeho cílem bylo dát dětem k dispozici takový nástroj, který by jim dovoloval tvořivým způsobem realizovat své nápady a fantazie. Logo se postupně stalo nejpoužívanějším a nejvhodnějším nástrojem používaným pro seznámení dětí s funkcí počítače. Je vhodné nejen pro přípravu budoucích programátorů, ale doporučuje se i pro obecný nácvik logického myšlení.
Díky tomu, že profesor Papert dal kdysi zdrojový text jazyka Logo volně k dispozici, existuje dnes mnoho jeho verzí pro různé operační systémy. Narozdíl od původního semigrafického prostředí s jedinou želvou, kterou děti pomocí několika málo příkazů učili se pohybovat v uzavřeném prostoru, mají dnešní verze Loga k dispozici dokonalé grafické prostředí, velké množství různých příkazů a funkcí, disponují možností ovládat různá multimediální zařízení a umožňují pracovat s více želvami najednou, jimž je dokonce možno dávat libovolnou podobu. Takovou verzí, a nutno dodat, že jednou z nejlepších, je i slovenské Komenius Logo, jejíž multilicenci mají naše školy k dispozici. Bohužel ho však velmi málo využívají. Asi by nebylo jednoduché zjistit všechny důvody, které k této skutečnosti vedou, jedním z nich jsem si ale jist. Ke zvládnutí práce s tímto nástrojem je třeba se naučit používat určité množství slovních příkazů a postup zápisu programu s využitím těchto příkazů z klávesnice. A to mnoho začátečníků odradí.
V dnešní době již začíná být takovýto způsob programování zastaralý, a to nejen u programů pro děti. I u nejnovějších profesionálních objektově orientovaných autorských systémů se přímo z klávesnice vkládá stále méně textu a více se pracuje s grafickými objekty přímo na obrazovce. Nelze se proto divit, že i poslední verze Loga se ubírají tímto směrem. Ta, kterou jsem objevil na WWW serveru věnovaném poslední Papertově knize The Connected Family se jmenuje Micro Child a je, díky tomu, že se jedná pouze o funkční beta verzi, volně šířitelná.
Musím konstatovat, že tato kniha mě velice zaujala, i když její obsah není pro školství zrovna příliš povzbudivý. Profesor Papert po mnoha letech obrovského úsilí o reformu výukových metod používaných ve školách, a to nejen při práci s počítači, zvolna dospívá k názoru, že školu reformovat nelze. Díky silně vyvinuté snaze o sebezáchovu se podle něj školství spíše daří přizpůsobovat počítače svým potřebám, místo aby počítače pomáhaly měnit staré metody za nové. To však neznamená, že by snad profesor Papert viděl budoucnost pouze černě. Reformu škloství podle něj v nejbližší budoucnosti provedou samotní žáci. Díky globální počítačové síti budou stále méně potřebovat učitele jako zdroj informací. Jeho role se bude transformovat do úlohy partnera, který proces učení jen nepřímo řídí, kontroluje a jen v případě potřeby do něj citlivě zasahuje. Postupně se bude odbourávat rozdělení studentů podle věku i rozdělení látky do předmětů. Jisté podle něj není ani to, zda budou v budoucnu děti osobně navštěvovat zařízení, které se bude stále nazývat škola. Nebude-li si dítě vědět s nějakým problémem rady, zeptá se někoho ve virtuálním světě Internetu.
Jistě si každý z vás uvědomuje, že vliv těchto nových technologií na vývoj lidstva bude obrovský a že změny, které s sebou přinese jsou v mnohých ohledech nejen pozitivní ale i negativní. Špatná výchova doma i ve škole spolu s nevhodným využíváním technologií a médií způsobuje růst počtu deprivantů ve společnosti, zločinnost a násilí.
V této souvislosti se přímo nabízí souvislost s představou anglického filozofa H.G.Wellse (1866-1946), podle nějž se dějiny lidstva stávají stále více závodem mezi vzděláním a katastrofou, mezi dobrem a zlem. Každý z nás má možnost se rozhodnout, na kterou stranu se přidá. K rozhodování ovšem potřebuje co nejvíce informací. A v tom právě spatřuji význam Pomocníka. Jeho posláním je zprostředkovat naší veřejnosti potřebné informace o vývoji využití informačních technologií ve vzdělávání a tím přispět ke zvýšení zájmu o tento obor i ke zlepšení jejich využívání v domácnostech i ve škole. V budoucnosti hodlám po vzoru profesora Paperta zaměřit svou pozornost hlavně na rodiče, jejichž odpovědnost v této oblasti se díky růstu počtu domácích počítačů v poslední době značně zvyšuje.
Svůj referát jsem zakončil několika návrhy na to, co dělat, abychom nenaplnili chmurné představy pana Wellse, se kterými těsně po 2. sv.v. umíral:
Na závěr bych vás, kteří se mnou souhlasíte, chtěl o něco požádat. Snažte se, prosím, přesvědčit každého, kdo pochybuje o důležitosti vzdělávání a dosud nechápe, že v nastávající informační společnosti bude mít škola pouze význam přípravy na další celoživotní studium, o nutnosti již dnes věnovat této problematice zvýšenou pozornost.
Zastavit vpád technologií do našeho života nedokážeme. Jediné, o co bychom se měli pokusit, je jejich používání usměrnit tak, aby byly ku prospěchu nás všech.