Bořivoj Brdička : Role internetu ve vzdělávání xxO B S A HxxxxxxR E J S T Ř Í K

3. VLIV PŘÍBUZNÝCH OBORŮ

3.2 Sociologie

První zmínky o tom, že na vztahy mezi lidmi má technický pokrok určitý vliv, se objevují v pracích některých sociologů koncem šedesátých let 20.st. Mezi první patřil Kanaďan Marshall McLuhan, který se zabýval výzkumem masových sdělovacích prostředků a jako první použil přirovnání dnešního světa ke "globální vesnici" (global village) [34]. Dospěl k přesvědčení, že informace získávají docela nový význam a že technologie mohou sice značně rozšířit lidské možnosti, ale ovlivňují vědomí. Možná proto se sám, pokud možno, technickým vymoženostem vyhýbal.

V příštím století bude mít nutnost nového sociálního postavení vzdálené komunikace mezi lidmi zásadní vliv na provádění změn v ekonomice, na způsob jakým budou vytvářeny a získávány vědomosti a na charakter dostupných povolání i práce, jíž se člověk zabývá.

Daniel Bell (americký vědec, učitel a politik): The social framework of the information society. 1980

Dalším významným sociologem, učitelem a politikem, jenž je často spojován se vznikem pojmu "informační společnost", je Američan Daniel Bell. Ten jako první na počátku sedmdesátých let 20. st. použil pro popis vývoje společnosti rozdělení na preindustriální, industriálnípostindustriální. Preindustriální společnost je u něj společností feudální, v níž se lidé zabývali hlavně vlastní obživou prostřednictvím zemědělství. Industriální společnost vznikla díky průmyslové revoluci a mnoho jejích rysů převládá dodnes. Je to především důraz na věci hmotné v podobě výroby nadbytečného množství zboží a jeho spotřeby. Tento způsob života se však stává stále více neúnosný. Mezi hlavní důvody patří například ekologie. Proto musí dojít k další zásadní změně ve způsobu života na zemi. Právě informační a komunikační technologie jsou podle Bella tím prostředkem, který nám umožní potřebné změny uskutečnit. V pozdějších Bellových pracích je proto místo výrazu "postindustriální" často používán výraz "informační" [4]. Tento přívlastek označující budoucí společnost se ujal a je dnes používán nejen v Americe, ale hojně též v Evropě.

Přestože sociologie se mnohem více nežli filosofie zabývá globalizací technologií a ekonomiky, není možné si nevšimnout souvislostí informační společnosti s Paloušovým světověkem.

Kyberprostor (cyberspace) - společná halucinace, kterou denně prožívá bezpočet oprávněných operátorů každé národnosti, děti při výuce základů matematiky … Grafická prezentace dat stojící na rozhraní každého počítače a lidského systému. Nepředstavitelná komplexnost. Řada světel končících v nekonečnu myšlení, seskupení a rozložení dat.

William Gibson (kanadský spisovatel, autor pojmu kyberprostor): Neuromancer, 1984

Vědci a spisovatelé, kteří se informační společností zabývají, bývají označováni jako "postindustrialisté". Patří k nim například známý kanadský spisovatel a autor pojmu kyberprostor William Gibson nebo americký spisovatel a futurolog Alvin Toffler, autor knihy The Third Wave (Třetí vlna) [64], za níž je považována právě společnost postindustriální. V jiné své knize War and Anti-War (Válka a antiválka) [65] Toffler dospívá k názoru, že v současném světě dochází ke změně klasického způsobu soupeření různých zájmových skupin. Klasická válka je neuskutečnitelná, a tak se mění ve válku ekonomickou a informační. Za zmínku určitě stojí například též americký vědec Nicholas Negroponte (vedoucí MIT Media Lab), který ve své knize Being Digital (Digitální svět) [42] z roku 1995 výstižně popisuje přechod od industriální k informační společnosti jako přechod od atomů k bitům.

Čím rozmanitější je naše civilizace - čím více máme různých technologií, různých forem energie a názorů, tím více informací musí mezi všemi složkami proudit. ... A to je ten důvod, proč se stáváme informační společností.

Alvin Toffler (americký spisovatel): The Third Wave, 1980

Postindustrialisté popisují informační společnost jako prostředí, v němž dojde, díky možnosti snadné komunikace a předávání dat na dálku, k dalšímu zlomu ve vývoji naší společnosti. Ovlivněny budou všechny obory lidské činnosti. Změní se obchod a služby i výroba, ale hlavně řízení podniků i států. V informační společnosti se uplatní hlavně ten, kdo dokáže informace přeměňovat na znalostipracovat v týmu, často bez osobního kontaktu s ostatními. To znamená například i to, že se dokáže v případě potřeby rychle naučit něco nového. Vývoj jde totiž tak rychle kupředu, že konkrétní znalosti získané ve škole budou zcela jistě v praxi již zastaralé. Jedním z hlavních rysů informační společnosti je proto nutnost celoživotního vzdělávání (lifelong learning).

Od narození až do smrti žijeme ve světě lidí a věcí, který je takový, jaký je, protože byl z velké části vybudován předchozími generacemi a zděděn. Kdybychom tuto skutečnost ignorovali, pak bychom mohli zkušenost považovat za něco, co se odehrává výlučně uvnitř každého člověka a jeho mysli. Snad není ani nutné příliš zdůrazňovat, že zkušenosti nezískáváme ve vzduchoprázdnu. Budujeme je ze zdrojů mimo nás.

John Dewey (americký psycholog): Experience and education. New York, Macmillan. 1938

Je velmi důležité si uvědomit, jak se vlastně vzdělávání uskutečňuje. Ve své prapodstatě je to záležitost sociální. Hlavní podíl na získávání znalostí má u každého člověka styk s jinými lidmi. Škola přitom není zdaleka jediným místem, kde se tento proces odehrává. Toto jsou základní myšlenky ruského psychologa Lva Semjonoviče Vygotského, který ve 20.letech 20.st. působil v Moskvě a roku 1934 zemřel ve svých 38 letech na tuberkulózu. Jeho práce nesměla být v době stalinismu v Sovětském svazu publikována, a tak se proslavil až díky anglickému překladu své knihy Thought and language [70] v roce 1962. Dnes patří spolu s několika dalšími osobnostmi (např. Dewey, Egan, Schaller) k pilířům moderního pohledu na vzdělávání jako na problém vztahu a komunikace mezi lidmi. Přestože sociologie, psychologie i další vědy jdou dnes, po sedmdesáti letech, již dále, má nám stále co říci. Jen se pokuste se zamyslet nad tím, jak lze Vygotského teorii uplatnit ve využití moderních informačních a komunikačních technologií, které usnadňují kontakt mezi lidmi, a tak umožňují získávat vědomosti i od lidí, kteří byli dříve nedostupní.

Nesmíme ovšem v této souvislosti zapomínat na fakt, že ve skutečnosti globální přístup k ICT dosud neexistuje. Na světě je, a ještě dlouho bude, obrovské množství lidí, kteří nemají přístup ani k technologiím ani ke vzdělání. To je nepochybně obrovský problém, který je často označován jako "digitální propast" (digital gap). Další problém je v tom, že současný rozvoj ICT je většinou veden daleko více potřebou ekonomického růstu a zisků než snahou o povznesení a vzdělávání lidí (viz např. Barber [2]). Přitom dochází k potlačování různých místních kulturních i národních zvyklostí. Proto roste odpor proti tzv. globalizaci, která je však bohužel skupinami různých aktivistů chápána jednostranně negativně. Každý by měl umět rozpoznat, která aplikace ICT je obecně prospěšná a která slouží jen úzkému partikulárnímu zájmu malé skupiny lidí.


xx<<<xxx © BoBr 2003 xx>>>xxx