Bořivoj Brdička : Role internetu ve vzdělávání xxO B S A HxxxxxxR E J S T Ř Í K

3. VLIV PŘÍBUZNÝCH OBORŮ

3.4 Kognitivní psychologie

Mozek můžeme chápat jako hologram, kde je vše obsaženo ve všem. Paměť tak může být rekonstruována z každé jeho části.

Karl Pribram (kontroverzní americký neurolog a filosof českého původu): Consciousness and the Brain. Plenum, New York, 1976

Kognitivní psychologie je věda zabývající se zkoumáním poznávacích procesů na základě funkce lidského mozku. Přestože detailně funkci mozku dosud neznáme, dosáhli vědci na tomto poli v poslední době značného pokroku. Víme již, že myšlení má přímou souvislost se vzruchy vysílanými biochemickou cestou spoji (synapsemi) mezi mozkovými buňkami (neurony). Víme, že myšlenky a pocity reprezentované těmito vzruchy jsou obrazem zatím ne příliš objasněných chemických reakcí uvnitř mozku, o nichž třeba známý americký neurolog českého původu Karl Pribram tvrdí, že pracují na principu podobném hologramu. [55].

Z pohledu nám již dostupných metod měření aktivity mozku (EEG) to vypadá, že různé části mozku mají různou funkci. Obecně levá strana (hemisféra) pracuje sekvenčně a má na starosti řeč, čtení a psaní. Naopak pravá strana je schopna paralelních procesů a zpracovává hlavně vizuální informace. Paměť je, s vědomím našich velmi malých znalostí v tomto oboru, možno považovat za dynamicky se měnící obraz toho, jak jsou jednotlivé synapse navzájem propojeny a je tudíž možno je v případě potřeby aktivovat. Myšlení se děje právě na základě takového propojování neboli asociací, kdy myšlenka na jednu věc vždy vyvolává celou řadu vzruchů souvisejících synapsí.

Mozek, který je aktivně zapojen a je zvědavý, má mnohem lepší předpoklady k vytvoření silnějších spojů než ten, který je jen pasivním příjemcem vyučované látky. Tato skutečnost je kritická, nebo přinejmenším značně citlivá v období vývoje, kdy se určité skupiny neuronů stávají obzvláště přístupné stimulaci. Pokud dostatečné mentální cvičení chybí, může být příslušná schopnost navždy ztracena.

Jane M. Healy (americká psycholožka): Endangered Minds, 1991

Na tomto místě se dostáváme k zásadním faktům, které mají rozhodující význam pro nalezení nejvhodnějšího způsobu vzdělávání a vysvětlují též značný zájem psychologů o vývoj dítěte v ranném věku. Mozkové neurony se vyvíjejí hlavně před narozením a pak se již až do stáří jejich počet mění jen velmi málo. Jejich počet je asi 100 miliard (giga). Počet synapsí se však naproti tomu mění dost podstatně. Po narození má průměrný jedinec celkem asi 50 trilionů (tera) spojení mezi mozkovými buňkami. To je v průměru 500 na jeden neuron. V ranném věku dítěte dochází k prudkému nárůstu počtu synapsí, v ideálním případě až na cca 1000 trilionů kolem pátého roku. Pak již se tento počet dále nezvyšuje, naopak klesá přibližně až na polovinu, tj. 500 trilionů v dospělosti (Wolf [75]). Důležité je, že tento proces je dynamický, takže žádný spoj není nikdy definitivní a neměnný. To znamená, že je možno vznik a zánik spojů v kterémkoli věku do jisté míry ovlivňovat. Zvláště u dětí v období prudkého růstu počtu nových spojů je naléhavě potřeba věnovat pozornost tomu, jaká struktura synapsí se v jejich mozku vytváří (Healy [23]). Kromě těch spojů, které má dítě již od narození a které mají určitou souvislost s vrozenými vlastnostmi předávanými geny, ovlivňují proces vzniku nových synapsí v největší míře stimulace přicházející z vnějšího prostředí (sociální princip). Profesor Harry Chugani (Wayne State University) trefně přirovnává tento proces k budování silniční sítě, kde silnice (synapse), po kterých nikdo nejezdí, zanikají a ty, co jsou používány, se rozšiřují [12].

Nejznámějším vědcem, který se v 30. až 70. letech minulého století zabýval zkoumáním vývoje schopností dětského mozku poznávat, byl Švýcar Jean Piaget. Ten zavedl několik stádií tohoto vývoje, které se liší schopnostmi myšlení v různém období života dítěte. Jejich popis přesahuje rámec této práce. Pro nás je důležitý hlavně ten Piagetův závěr, podle něhož má zdravý lidský mozek ve všech stádiích vývoje (i v dospělosti) přirozenou snahu být aktivní, a tak poznávat stále něco nového [52]. A, jak již bylo řečeno, vše nové přichází v podobě podnětů od jiných lidí. Přestože okolí určuje podmínky, je samotné poznávání aktivitou ryze individuální.

Nejnovější výzkumy na poli genetiky (Robert Plomin [53]) v souladu s Gardnerovou teorií více inteligencí [18] ukazují, že schopnost poznávat, neboli dynamicky ovlivňovat síť mozkových synapsí, je u každého člověka téměř úplně dána obsahem genetické informace získané kombinací genů obou rodičů. V této souvislosti se mluví o tzv. "IQ genu", který předurčuje inteligenci každého jedince. Jinými slovy to znamená, že i v ideálním, na různé výukové podněty bohatém, prostředí postupují různí žáci různými cestami a různou rychlostí. V praxi je pak skutečně mimořádně obtížné vytvořit v běžném školním kolektivu takové podmínky, které by vývoj těch nejnadanějších dětí nebrzdily a naopak ty nejpomalejší nestresovaly. Teoreticky tuto problematiku snaží řešit tzv. "inkluzivní třída", která zahrnuje (ang. include) nejen různé žáky ale i různé postupy a zapojuje též okolí školy. Je zřejmé, že v takové třídě není možné, aby dělali všichni žáci totéž. Blíže se k této problematice vrátíme v příští kapitole věnované pedagogice.

Je známo, že mozek u některých jedinců může být aktivní až příliš nebo může trpět různými jinými tzv. dysfunkcemi. Jejich zkoumání je dnes velice populární neboť ovlivňují schopnost se učit. Díky tomu, že přenos vzruchů mezi neurony vyvolává elektromagnetické signály, existuje způsob, jak aktivitu mozku měřit (EEG). Nejdůležitější měřenou veličinou je přitom frekvence. Čím vyšší frekvence, tím vyšší aktivita. Nebudeme zacházet do větších podrobností. Za zmínku však stojí jedna medicínská aplikace technologií, jež je založena právě na tomto faktu. Říká se jí podle anglického vzoru "biofeedback" - biologická zpětná vazba. Jejím základem je počítačový program, který je pomocí snímače EEG ovládán přímo aktivitou mozku. Jedná se vlastně o jakousi hru, při níž se pacient sledováním výsledků své myšlenkové činnosti na obrazovce učí vlastní vůlí ovládat aktivitu svého mozku. Takto koncipované zařízení dovoluje v některých případech výrazně zlepšit stav u některých dysfunkcí či nemocí.

Aktivitu mozku a vědomí lze ovlivňovat i pomocí vhodně volených frekvencí zvuku či světla. Vzhledem k tomu, že tato problematika není dosud plně prozkoumána, je na místě se u podobných aplikací mít na pozoru. Tyto techniky se občas objevují v nabídkách některých zázračných metod učení či léčení některých chorob a stresu (např. psycho-walkman). Obecně platí doporučení neprovádět podobné experimenty bez důvěryhodného problematiky znalého odborníka.

Podle kognitivní psychologie má značný vliv na rozvoj myšlení též jazyk (Bly [5]). Jazyk je tím nástrojem, který zásadním způsobem odlišuje člověka od zvířat. Díky němu dochází mezi lidmi k mnohem rychlejší výměně znalostí a zkušeností než pouhým přirozeným výběrem s genetickým přenosem informací. To znamená, že učení si bez jazyka vůbec nelze představit. V psané a později v tištěné podobě obrovsky rozšířil svou dostupnost. Dnes díky internetu dochází k další revoluční změně v možnostech šíření slov v psané i mluvené podobě. Je otázkou, jak tato změna ovlivní vývoj lidstva.


xx<<<xxx © BoBr 2003 xx>>>xxx