Bořivoj Brdička : Role internetu ve vzdělávání xxO B S A HxxxxxxR E J S T Ř Í K

3. VLIV PŘÍBUZNÝCH OBORŮ

3.5 Pedagogika

Ideje "svobody" a "důstojnosti" nejsou pro moderní společnost vhodné. Člověk nemá úplnou svobodu při rozhodování, protože to, co v určité situaci udělá, téměř úplně závisí na tom, co prožil v minulosti. Musíme se systematicky učit řídit chování lidí, abychom vychovali jedince se správným myšlením.

Burrhus Frederic Skinner (americký psycholog): Beyond Freedom and Dignity, 1971

Ještě než se dostaneme blíže k technologiím, je třeba se alespoň trochu seznámit s pedagogickým pohledem na podstatu poznávání. Existuje mnoho různých teorií. Pomineme-li nemnohé badatele více (např. Sokrates, Platon) či méně (např. Rabbi Löw, Komenský, Rousseau) vzdálené minulosti, kteří se až překvapivě shodovali s nejnovějšími trendy, dá se říci, že hlavní směry vývoje pedagogiky odpovídají vývoji našich znalostí o funkci mozku.

Ještě na počátku minulého století byl proces ukládání informací v mozku považován za statický. Této představě nejvíce vyhovoval model poznávání podobný skladu, kam se informace prostě ukládají jedna vedle druhé a vzájemně se neovlivňují. Psychologické a pedagogické teorie tento model respektující vycházely z představy, že znalosti i chování člověka by bylo možno předem určovat, kdyby bylo možno ovlivňovat (řídit nebo přímo programovat) všechny jeho vjemy. Pedagogický směr tímto se řídící se nazývá behaviorismus. Jeho název je odvozen od stejnojmenné knihy Američana Johna Broaduse Watsona - Behavior z roku 1914 [72]. Za pozdějšího vrcholného představitele je považován Burrhus Frederic Skinner [61].

Kdybychom dokázali vhodným způsobem ovlivnit prostředí, v němž žijeme, hlavně vzdělávání, mohli bychom předem definovat chování člověka.

John Broadus Watson (americký filosof): Behavior, 1914

Behavioristé se domnívali, že je možné úplně definovat způsob, jakým organismus reaguje (Reaction) na určitý podnět (Stimulus). Jako důkaz toho, že to lze, bývá často uváděn například známý Pavlovův experiment se psem, kterému vždy při jídle zvonili a po jisté době stačilo zazvonit, aby začal slintat. Do jisté míry lze tyto postupy uplatnit i u člověka. V extrémních podmínkách, jako třeba v případě vymývání mozků (brainwashing) u válečných vězňů, jsou většinou podobně "úspěšné". Vjemy mají skutečně vliv na to, jaké spoje se v mozku vytvářejí. Behavioristické teorie však nepočítají s vrozenými vlastnostmi člověka - s oněmi 50 miliardami spojů, které existují už od narození (i ty se někteří rodiče snaží ovlivnit již v prenatálním období). Další důležitou skutečností, která koliduje s behavioristickým pojetím, je dynamický vývoj mozkových synapsí a jejich propojení, jež formou asociací způsobuje vzájemné ovlivňování různých vědomostí. Nakonec je to právě inteligence, která v závislosti na typu problematiky rozhoduje o míře schopnosti člověka použít (neboli asociovat) zkušenosti získané v jednom případě na případ úplně jiný. Komplexní řízení procesu asociací přitom za normálních podmínek není možné.

Ať je učitelům zlatým pravidlem, aby se všechno předkládalo všem smyslům, pokud to je jen možné, totiž věci viditelné zraku, slyšitelné sluchu, čichatelné čichu, ochutnávatelné chuti, hmatatelné hmatu. A jestliže se něco může vnímat několika smysly, nechť se to děje několika smysly. Nic není v rozumu, co nebylo před tím ve smyslech. Proč by se tedy počátek vyučování nedál raději věcným názorem než slovním podáním věci?

J.A.Komenský (světoznámý učitel národů): Velká Didaktika, 1657

Behaviorismus silně ovlivňuje naše školství dodnes. Setkáváme se s ním všude tam, kde je výuka přímo řízena. Tím, kdo práci studenta řídí, může být učitel, ale může to být třeba též autor programu prostřednictvím počítače. Tento fakt by sám o sobě ještě nemusel být na závadu. Jsou situace, kdy se přímému řízení práce nelze vyhnout. Některé vědomosti lze nejsnáze získat nacvičením postupu podle vzoru (instruktivní přístup). Skutečné problémy vznikají teprve tehdy, zapomíná-li se na to, že dobrých výsledků nelze dosáhnout bez aktivního zapojení (mozku) studenta. Tak se nám sice může podařit natlouci studentům do hlavy velké množství encyklopedických znalostí, ale již ne schopnost je zevšeobecňovatasociovat (tzv. funkční gramotnost). Chceme-li rozvíjet jejich inteligenci, musíme věnovat větší pozornost vzájemným souvislostem mezi různými informacemi (předměty) a musíme se snažit o co nejaktivnější zapojení studentů do práce. A to není snadné!

Pedagogické postupy, které se v poslední době snaží tyto skutečnosti respektovat, bývají označovány jako konstruktivní. Příslušný vědecký směr se nazývá konstruktivismus. Snaží se respektovat naše současné znalosti nejen o vývoji mozku. Mezi jeho hlavní zásady patří:

Porozumět znamená objevovat a zdokonalovat se znamená znovuobjevovat. Tento proces musí být nutně spojen s tou částí budoucí osobnosti, která je schopna tvůrčím způsobem pracovat, ne jen něco bez vlastního přínosu jednoduše opakovat.

Jean Piaget (vědec - průkopník kognitivní psychologie): To Understand Is To Invent, 1972

Naše vědomosti se zvětšují jen díky opravám našich omylů.

Karl R. Popper (Sir, filosof vědy pocházející z Vídně), Conjectures and Refutations, Routledge, 1969

Tyto trendy vedou ve vyspělých zemích ke snaze o reformu školství. Jedním z jejích konkrétních projevů je liberalizace, která bývá občas přehnaná s odůvodněním, že učení musí být zábavné a děti se nesmí do ničeho nutit (edutainment). Konstruktivní způsob aktivního zapojování mozku studentů do práce na poznávání však nelze považovat za zábavu v pravém smyslu toho slova (Postman [54]).

Dalším znakem konstruktivistické reformy vzdělávání je změna postavení učitele z poskytovatele informací na pomocníka a průvodce při jejich samostatném získávání. I on se může někdy učit od svých žáků. Velký důraz je kladen na mezipředmětové vztahy a na přípravu k týmové práci. Jak je vidět, tyto požadavky se přesně kryjí s potřebami sociology definované nastávající informační společnosti i s výsledky, k nimž dospěly další zde zmiňované vědní obory.

Učení skutečně může být zábavné - ale myslí se tím docela jiný druh zábavy, než jaký je normálně spojován s významem tohoto slova.

Neil Postman (vedoucí katedry kultury a komunikace, University of New York): Prelude to Vegas (interview), Channel Zero, 1996



xx<<<xxx © BoBr 2003 xx>>>xxx