4.5 WINDOWS

I firma Microsoft již pochopila, že se nejvíce počítačů v budoucnosti prodá právě těm uživatelům, kteří se nechtějí učit podrobnosti operačních systémů a potřebují, aby ovládání bylo co nejjednodušší. Aby v tomto směru dohnala firmu APPLE, vyvinula pro počítače PC původně jen jakousi nadstavbu operačního systému DOS, která je velice podobná Mac OS, a nazvala ji podle oken, ve kterých se pracuje, Windows. Je to nejrozšířenější uživatelské prostředí nejbližší budoucnosti.
První verze, která se dočkala značného rozšíření, byla 3.0 v roce 1990. Pak přišla v roce 1992 verze 3.1, která již byla lokalizována do češtiny. Verze 3.11 se nazývá Windows for Workgroups a je vylepšena o síťový SW. Windows NT jsou již plnohodnotným (nepotřebují DOS) operačním systémem poněkud vyšší kategorie určeným pouze pro pracovní stanice nebo pro lepší počítače PC vybavené 32 bitovými procesory a hodně velkou operační pamětí (min. 16 MB). Jedná se o systém, který je stejně jako UNIX plně víceúlohový a podporuje zapojení do sítě. Zatím poslední jsou Windows 95 (model roku). Spojují to nejlepší ze všech předchozích verzí a navíc pracují i na dnes celkem běžném počítači s 32 bitovým procesorem s min. 4 MB paměti (k rozumnému chodu třeba alespoň 8 MB). Programy pro DOS napsané se zde provozovat dají, ale samotný DOS již také třeba není. Jak je vidět, doba, kdy pracně nabyté znalosti DOSu už nebudou téměř k ničemu, se nenávratně blíží. Horší je ale to, že dnes na školách ještě stále používané počítače PC XT a AT, na kterých Windows vůbec nelze provozovat, už budou natolik vzdáleny tomu, s čím se studenti setkají později v praxi, že budou pro výuku téměř nepoužitelné.
Jak již bylo řečeno, prostředí Windows je velice podobné Mac OS. Platí to pro verze 3.x a ještě více pro Windows 95. Se všemi těmito verzemi se asi budeme jěště nějaký čas setkávat, a proto si zde o nich řekneme pár slov.
Ve Windows 3.x se pro spouštění programů používá Správce programů (Program Manager). Jedná se o grafické prostředí, kde jednotlivé programy mají kromě názvu též ikonu a jsou uloženy ve složkách (groups, skupiny) podobných adresářům, které se v české verzi 3.1 nazývaly Seskupení programů. I zde stačí dvakrát po sobě rychle kliknout na ikoně a skupina se otevře či program se spustí. Zásadní rozdíl proti DOSu je v tom, že se zde nacházejí pouze ikony s programy ve Windows spustitelnými. Datové soubory zde nenajdete. Je věcí programů, jak s nimi budou pracovat. U těch verzí, které jsou pouhou nadstavbou DOSu (3.x), musí zůstat zachována maximální velikost názvu všech souborů (8 znaků jméno, 3 znaky přípona). Platí to i pro soubory obsahující programy pro Windows, které mají svou ikonu ve Správci programů. Jméno, které se ve Správci objevuje u ikony programu, však nemusí být totožné se jménem příslušného souboru na disku. Může být delší. Správce programů plní ve skutečnosti jen funkci jakési nadstavby, neboli ukazatele na skutečný soubor. Proto také když se smaže ikona ve Správci programů (Menu Soubor, Smaž), smaže se ve skutečnosti pouze tento ukazatel a vlastní soubor zůstane nedotčen na disku, kde je uložen.
Spustit lze i více programů najednou (multitasking) a přepínat mezi nimi (např. ALT TAB). Narozdíl od Unixu zde program, který zrovna není aktivní zůstává stát a jeho běh pokračuje teprve v okamžiku, kdy se do něj přepnete (stejně jako u Mac OS). Tato vlastnost systému často způsobuje začátečníkům těžkosti, neboť si neuvědomují, které programy již mají spuštěné, a tak mohou některý spustit i opakovaně. V extrémním případě se mohou dostat do potíží s nedostatkem vnitřní paměti.
Na práci se skutečnými soubory je s Windows 3.x standardně dodáván program Správce souborů (File Manager). Tento program se mezi uživateli, kteří jsou zvyklí na některý z manažerů v DOSu (viz příští kapitola), příliš neujal. Je však možné v něm bez nesnází pomocí menu nebo mezi více naráz otevřenými okny provádět běžné akce jako kopírování (přenesení souboru pomocí myší za současného stisku CTRL), mazání (klávesa DEL u označených souborů i adresářů), označování více souborů (vybrání se Shiftem), vytváření nového adresáře (menu Soubor) nebo dokonce i spouštění programů včetně těch, které nejsou ve správci programů nainstalovány.
Menší problémy někdy bývají s češtinou. Základem je její správné nastavení již při zavedení DOSu. V samotných Windows 3.x cz je pak často třeba přepínat mezi původní a českou klávesnicí. K tomuto účelu slouží program Pri/Sec (Primární / Sekundární klávesnice), jehož vyvoláním (např. ALT TAB) dojde vždy k přepnutí z jednoho stavu do druhého. Důležitou podmínkou pro správnou funkci národního prostředí je též volba vhodných českých fontů (tvarů znaků s diakritikou). Ty jsou v lokalizovaných verzích označeny za názvem zkratkou CE (např. Times Roman CE).


Správce souborů s dvěma okny ve Windows 3.1, Správce programů v pozadí

Díky masívní reklamě Microsoftu, do které se osobně zapojil též pan Bill Gates (celým jménem William Henry Gates, III.), majitel firmy a nejbohatší člověk na světě, by se dnes jen těžko hledal někdo, kdo nikdy neslyšel pojem Windows 95.
Rozdíl proti verzím 3.x není příliš velký. Až na výjimky lze v tomto prostředí provozovat staré programy pro DOS i pro Windows. Plně všech výhod tohoto systému však mohou využít pouze nové tzv. 32 bitové aplikace, které již ve starších verzích spustit nelze. Proti verzím 3.x se poněkud změnil též způsob ovládání. Ve Windows 95 nenajdete ani Správce programů, ani Správce souborů. Během práce máte neustále k dispozici ve spodní části obrazovky řádek, který se nazývá hlavní panel a který umožňuje provádět základní operace. Zde se objevují všechny spuštěné programy, a tak se dá mezi nimi snadno přepínat. V levé části je vždy tlačítko Start, pomocí něhož lze spouštět programy, vyhledávat soubory i texty, nastavovat parametry systému, vyvolat nápovědu, připravit počítač k vypnutí. V pravé části hlavního panelu je oznamovací oblast. Jsou zde hodiny a hlavně aktuální nastavení klávesnice, které lze měnit. Ovládací tlačítka oken se proti starším verzím také maličlo liší, na jejich funkci však přijde jistě za pár okamžiků každý sám metodou pokusů a omylů. Největší principiální odlišností proti verzím 3.x i Mac OS je ta skutečnost, že ve Windows 95 všechny naráz spuštěné programy skutečně nezávisle na sobě běží (multitasking) podobně jako v Unixu. Prakticky to znamená, že můžeme během dlouhotrvajících nudných činností (např. formátování disket, stahování souborů ze sítě apod.) dělat něco jiného (třeba psát text).
Jedním z programů, které lze pomocí tlačítka Start spustit, je Průzkumník. Je to jakási obdoba Správce souborů. Dovoluje prohlížet obsah lokálních i vzdálených síťových disků, kopírovat, přemisťovat i mazat soubory apod.
Téměř totéž se dá dělat též prostřednictvím objektů Tento počítač nebo Okolní počítače (pokud je počítač zapojen do sítě), které jsou umístěny na pracovní ploše. Na pracovní ploše se nachází též Koš, ve kterém najdete všechny v poslední době mazané soubory a můžete je opět obnovit. V pravé části pracovní plochy bývají umístěny ikony, kterým se říká ( opět stejně jako u Mac OS) zástupci. Pomocí nich lze získat rychlý a snadný přístup k téměř jakýmkoli datům a programům.
Jinou významnou změnou je možnost používat dlouhých názvů souborů (až 256 znaků). Díky tomu je již možno dokumenty nazývat zcela srozumitelnými názvy, podle kterých je pak možno je i vyhledávat.
Překvapivě významnou změnu přináší Windows 95 v české odborné terminologii. Pokud se ujme, budeme si muset zvyknout místo adresáře říkat složka, místo Zrušit používat Storno, port bude zásuvka, myší už nebudeme klikat, ale klepat (jednou) nebo poklepávat (dvakrát). Podobných zcela nových českých pojmů je zde ještě mnoho.


Windows 95

Windows jsou dnes běžným standardem, a proto by je měl každý dobře znát. Měl by umět modifikovat (zvětšovat, zmenšovat, přemisťovat) okna, měl by umět spustit více programů najednou a přepínat mezi nimi, měl by umět přenášet data pomocí schránky (stejné jako u Mac OS), měl by umět spouštět nenainstalované programy (např. instalace nové aplikace), měl by umět měnit základní nastavení Windows (např. standardní VGA na Super VGA s 256 barvami) nebo přidat další fonty. Začátečníkům doporučuji pustit si Kurs použití Windows, který je součástí každé verze, a pořídit si některou z učebnic Windows. Určitě se to vyplatí. Jak to tak vypadá, tento způsob ovládání počítače bude aktuální ještě hodně dlouho.


©BoBr 1995